Export z ČR znovu roste v dvouciferných tempech, v únoru meziročně o 16 procent. Avšak dovoz roste ještě o něco rychleji a celkovou bilanci ovlivnila minerální paliva, kde schodek narostl o 3 miliardy korun. Přitom účet za ropu rostl, přestože její dovoz klesal. Je to důsledek asymetrického působení levnější české měny.

Zatímco starosti s palivy budou zmírněny koncem topné sezóny (pokud do nich nepromluví naše verbální bombardování Ruska), dražší dovozy nepříjemně poznamenají i obnovu strojních zařízení a dalších technologií, které by měly zalepit díru po několikaletém drastickém výpadku investic. Těžko tedy přirovnat manipulaci se snižováním kurzu koruny k něčemu prozíravějšímu než k chování rodiny, která zahání zimu tím, že si zatopí parketami v obýváku. Říká se tomu vybydlování bytu.

Potvrzuje se také role exportu v české ekonomice. Zatímco HDP vzrostl po posledních revizích od roku 2008 asi o jedno procento (kolem 35 miliard korun v běžných cenách), export stoupal nepoměrně rychleji. Nenabídnu teď žádný zvláštní rozbor, ale když porovnáme letošní únor s únorem roku 2008, jsme (opět v běžných cenách) o 30 procent výše.

Teritoriální rozložení přírůstků exportu nabízí ještě důraznější poučení. V obchodu s eurozónou je skutečně patrný vliv dlouhodobého ochlazení, ale i tak jsou letošní únorové vývozy o čtvrtinu vyšší než před sedmi lety. Vzpomeňme si na Kalouskovy výmluvy, že náš hospodářský úpadek způsobila krize eurozóny. To tahle čísla vůbec nepotvrzují. Ještě zajímavější je však vývoj obchodů se zeměmi mimo EU, tam je letošní únor dokonce o dvě třetiny silnější než roku 2008. Dynamika je tedy značná, ale objemy českých obchodů mimo EU jsou malé, jedná se o méně než pětinu našeho exportu. To je další doklad potřeby větší diverzifikace české obchodní strategie.

Nejrychleji rostl jako obyčejně vývoz strojů a dopravních zařízení, jejichž přírůstek (meziročně o 26 procent!) je tvořen především automobily. Je to patrné i z únorových čísel o průmyslové výrobě, kde výroba motorových vozidel meziročně stoupla o 16 procent, a to i po odečtení inflace. Poblíž dvouciferných temp roste ještě další průmysl, který je napojen na automobilky, tedy plastikáři, gumárny, specializovaná elektrotechnika, kovové konstrukce. Zato výroba ostatních strojních zařízení docela prudce klesá (o 5 procent). Také tady je zřetelná akutní potřeba diverzifikace hospodářských strategií. Každého napadne, co se stane, když zakopne a nese všechna vajíčka v jediném košíku.

České oživení má tedy znovu charakter dalšího rozevírání nůžek mezi exportním průmyslem v jednom odvětví a ostatní výrobou pro domácí trh. Exportní zakázky rostou dvakrát rychleji (o 23 procent) než zakázky tuzemské (o 14 procent). Zakázky v odvětví motorových vozidel vzrostly meziročně dokonce o třetinu. Ale ani tyto dramatické přírůstky prakticky nevytvářejí nová pracovní místa. „Průměrný evidenční počet zaměstnancův podnicích s 50 a více zaměstnanci v průmyslu se v únoru 2014 meziročně zvýšil o 1,1 %,“ konstatuje ČSÚ s odkazem na evropské statistické metody, jejichž hlavním cílem je dělat lidem radost.

Strategie proti nezaměstnanosti zřejmě nevystačí s investičními pobídkami pro těkavé zahraniční firmy, to je jen pokračování teze, že tato země není pro nás. To není nic proti velkým nadnárodním firmám, které obsluhují globální trh, ale ty si poradí samy.

Pobídky by se měly přesouvat tam, kde skutečně vytvoří něco trvalého. Měly by zamířit na zlepšení podmínek pro velký počet malých podnikatelských projektů, jejichž smyslem není zisk vzdálených jednotlivců, ale udržitelné hospodaření místních lidí s místními zdroji.

Jednotlivé takové akce možná nevynesou burácivá ohlášení na titulních stránkách. Je to však spolehlivá cesta ke zlepšení života velkého počtu lidí, kteří dnes nemají – na rozdíl od dvou nebo tříletého exportního výhledu automobilového průmyslu - žádnou perspektivu.