„Šetřit se, šetřit se, šetřit se!" Ministr byl opravdu rozzloben. Takový nápis nad vchod ministerstva financí nepatří! Buď si dělníci místo práce moc čtou, že těch 12 miliard necháváme ve Švýcarsku z nějaké lenosti - nesmysl, ušetřili jsme za poštovné. Nebo - a to je pravděpodobnější - se konečně provalilo jejich úplné večerní vzdělání z minulého režimu, kde si první hodinu vždycky sborově opakovali poučku Učit se, učit se, učit se!

Nápis nad ministerstvem financí je tedy konečně vytesán správně a my se můžeme věnovat aktuálnějšímu večernímu vzdělávání. Jeho hlavní heslo už známe, pan ministr jím začíná každé své veřejné vystoupení, a my si je pro jistotu každou první hodinu, poctivě, všichni a po celou dobu, zadeklamujeme. Druhá hodina je pak věnována poutavému příkladu z historie, který dokládá, že zodpovědná vláda se pozná podle toho, že se v tomto ohledu nikdy nesplete.

Onen příběh začíná tím, že byla jedna vláda a ta měla růst a dluhy. Teď se nebavíme o tom, že tyto dluhy byly zděděné. Křesťan také příliš nediskutuje nad faktem dědičného hříchu. Jeho úkolem není hřích někomu přišít, ale přijmout. Tahle vláda ovšem byla divná. Chtěla nás sice vrátit zpátky, ke znárodňování a frontám na banány, ale zamotala se do toho, že sem na oko zvala nejrůznější kapitalisty a jejich miliardy dolarů, jaké jsme tu od té doby nikdy neviděli. Hospodářství rostlo, lidi se měli trochu líp. Všechno jí nějak unikalo mezi prsty. Nedokázala ani zrušit volby, prostě nic.

Tyto vlády sociální demokracie - klidně to opakujte i venku, dnes už se nemusíme bát - za ten hospodářský růst pochopitelně nemohly. Ten přichází a odchází jako brázda nízkého tlaku nebo jiná meteorologická porucha s větry od západu. Jakmile však vypukl, už za to pochopitelně mohly. Měly začít zodpovědně škrtit. Měly okamžitě zrušit všechno, co tomu růstu sebeméně nadbíhá. Proč? Protože to stojí peníze. A peníze tu jsou od čeho? Správně, peníze tu jsou od toho, aby se splácely.

Když už byly ty vlády tak hloupé, že si nebezpečného vývoje zpočátku nevšimly, měly je varovat průzkumy volebních preferencí, které na konec začaly dávat přednost socanům na úkor mnohem zodpovědnějších stran. Měly si všimnout mylného zvyšování ratingu, který ignoroval potřeby země a její pravicové opozice.

Měly postupovat zodpovědně jako Kalousek. Nejspíš by se ten růst zastavil, lidi by mohli zapomenout na vyšší mzdy a začali by běhat po ulicích a ptát se, kdo za to může a jak to udělat, aby ho dokázali svrhnout. Také policisté, učitelé a zdravotníci by nevěřícně nahlíželi do svých peněženek, srocovali by se na dohled od osiřelých stavebních strojů u rozestavěných dálnic a s obavami by vyhlíželi k obzoru, jestli nejde krize. Dluhy by se nejspíš ještě zvýšily. Ale pozor, teď se dostáváme k jádru pudla - dluhy by se možná ještě zvýšily, ale bylo by to správně! Vláda dělala, co mohla! Když je krize, tak je krize.

Žádná vláda přece nemůže za to, co přijde. Stačí se na ni podívat a pochopíme, že nikdo neví, co bude. Je to jako v rodině - když má málo, musí šetřit, šetřit a šetřit, a ten, kdo má toho dne službu, vyhlíží z okna, jestli nejde exekutor.

Musí se šetřit, aby nám kapitál - plachý jako srna - neutekl. Musíme ho u nás přišpendlit našetřenými hromadami peněz, i když to pár lidí nahoře občas zavalí taky. Nezáviďme jim. Odvádí to pozornost od šetření. A nic to nezmění. Svět je rozdělen na vyvolené a vyvalené. Vyvolení slíznou smetanu, aby se i jejich příští generace měly líp. Ostatní mohou jen valit oči, co všechno je možné.

To je pro dnešek všechno. Vyklopte kapsy, a do práce!

Vyšlo na serveru Vaše věc. Publikováno se souhlasem vydavatele.