Ztrapnil nejen sebe, ale i své hosty, dva bývalé a jednoho budoucího ministra vnitra, z nichž žádný ho neusadil upozorněním, že zprošťující rozsudek ve věci bývalého policejního prezidenta dosud není pravomocný, a návrat do funkce by přicházel do  úvahy teprve jako výsledek souběžného občanskoprávního řízení.

Na bezpředmětnosti debaty nemění nic ani okolnost, že Martin Pecina se k věci vyjádřil rozumně, s přiměřenou úctou k současnému policejnímu prezidentovi Martinu Červíčkovi i k Petru Lessymu, o němž hovořil jako o plukovníkovi a uznal i nespravedlivost postupu vůči němu. Není totiž vůbec jisté, že v době, kdy případně vznikne problém dvou policejních prezidentů, bude ještě Martin Pecina ministrem vnitra. K hlasování o důvěře vlády loutek Miloše Zemana dojde patrně dříve než k odvolacímu řízení proti prvostupňovému zprošťujícímu rozsudku ve věci Petra Lessyho a zatím se jeví jako velmi pravděpodobné, že poslanci vládu přinutí k demisi. Ministr vnitra v demisi by určitě neměl rozhodovat o tom, kdo bude policejním prezidentem, potažmo neměl by řešit tak komplikovanou otázku, jakou by byla souběžná existence dvou  policejních prezidentů. Mohl by nanejvýš hledat nějaké prozatímní uspořádání.

Kauzou Petra Lessyho jsem se zabýval soustavně od jejího vzniku.Jeho odstranění z funkce daným způsobem považuji za puč, za který by měl být jeho pachatel, ministr vnitra Jan Kubice, povolán k odpovědnosti. Jsem si ovšem vědom toho, že východiskem útoku na Petra Lessyho byla počáteční nevole předsedy „strany a vlády“ Petra Nečase nad jeho jmenováním, vystupňovaná v souvislosti se zahájením vyšetřování bývalé ministryně obrany Vlasty Parkanové do výroku o partě policejních plukovníků a podplukovníků, kteří nebudou rozhodovat o tom, kdo bude ve vládě, a posílená výhružkami stíháním Generální inspekcí bezpečnostních sborů z úst Miroslava Machiavelli Kalouska. Jan Kubice jako bývalý vysoký policejní důstojník jistě přesně věděl, že puč proti Petru Lessymu může nakonec zkrachovat a s možností jeho návratu a vzniku nezákonného úkazu dvou policejních prezidentů určitě počítal. Pokud si přesto tento kousek dovolil, znamená to, že považoval své politické krytí za velmi silné a spoléhal se na stejnou beztrestnost, jaké se mu dostalo v případě skandálu s tzv. Kubiceho zprávou.