Na úterní (23. 10. 2018) tiskové konferenci informovali ministr obrany Lubomír Metnar a náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Aleš Opata o mimořádné události, která se stala v pondělí před polednem na základně Šindánd v Afghánské provincii Herát. Právě zde došlo k útoku na české vojáky. Jeden z nich, jedenačtyřicetiletý rotný Tomáš Procházka, byl útočníkem v afghánské uniformě zabit, další dva vojáci byli zraněni.

„Já osobně i celá armáda prožíváme v této době velmi těžké chvíle. Věřím, že s námi celá naše republika. Naši vojáci jsou hrdinové. Riskují život každý den. Bojují s terorismem přímo na místě a chrání mír a bezpečí u nás doma. Z Afghánistánu neodcházíme. Naše mise pokračuje,“ řekl ministr obrany Metnar.

„Armáda České republiky je v těžké situaci a podporu našich občanů dnes potřebujeme. Nepotřebujeme ji jen v dobách, kdy se nám daří, ale i v době, kdy se dostáváme do těžkých situací,“ řekl generál Opata.

Předseda vlády Andrej Babiš vyjádřil upřímnou a hlubokou soustrast rodině padlého vojáka a brzké uzdravení dvěma zraněným, a pak pronesl neuvěřitelnou větu. „Další ztráta života v Afghánistánu mě zasáhla, proto budu s ministrem obrany mluvit i o tom, jestli je možné přijmout opatření, která by eliminovala tyto útoky.“

Smutná událost přivedla k velmi ostré kritice přítomnosti aliančních vojáků v Afghánistánu bývalého ministra zahraničních věcí a současného předsedu sněmovního zahraničního výboru Lubomíra Zaorálka, za což si vysloužil neméně ostrou kritiku z řad politiků ale i armádních představitelů.  Zaorálek se ovšem se svými kritickými postoji k této misi nikdy netajil.

Je přirozené, že se politici vyjadřují k aktuálním událostem doma i v zahraničí. Je ovšem nepřípustné, aby se stejně tak vyjadřovali vojáci – příslušníci Armády České republiky, jako to v minulých dnech předvedli generálové Karel Řehka či Petr Pavel. Ledaže by byli členy vojenské junty, která připravuje státní převrat.

I vojenské letectvo musí respektovat pravidla letového provozu, ale načasování přistání vojenského speciálu s padlým vojákem na Kbelském letišti na 23:45 hod. a především následný půlnoční smuteční akt s vojenskými poctami působil až neskutečně.  Jako by se to opakující se tragické, skoro až bizarní „představení“ chtělo před zraky diváků – voličů alespoň trochu schovat.

Naši vojáci by se měli z Afghánistánu stáhnout.  Ale ne kvůli mrtvým. Především kvůli tomu, že ta mise nemá žádný rozumný politický, vojenský, bezpečnostní ani strategický cíl.

Nikdy tam ani na vteřinu neexistovala jakákoliv šance „vyhrát“. Jednak proto, že nikdo nikdy neměl představu, jak by ona „výhra“ měla vypadat. A jednak proto, že nelze úspěšně bojovat skoro s celým národem, který si přeje život podle pravidel Tálibánu.

Tálibán, to není banda, která by ovládala zemi „shora“. To je lidové hnutí „zdola“. Nikdy nepodporovalo terorismus, nikdy jeho členové neútočili v zahraničí. Chtějí žít doma podle svého a bez cizích novot.

Když na ně Američani před 17 lety zaútočili, měli za záminku, že prý se tam v horách skrýval Bin Ládin v pevnosti Bora Bora. Ale proč nezaútočili na Pákistán, kde opravdu žil? Proč nezaútočili na Saúdskou Arábii, odkud pocházel a kde měl ohromný majetek, ze kterého financoval svou činnost? A proč nezaútočili na Německo, kde se školili teroristé z 11. září, kde léta žili a měli své zázemí?

Sotva jsem dopsal poslední řádek, a z internetu na mě „vyskočil“ titulek s výrokem poslankyně Černochové, že z boje se neutíká.

Ano, z boje se neutíká. Ale co je tím bojem? S jakým nepřítelem a s jakým cílem? Střílet domorodce kdesi v pouštích a horách na druhém konci světa?

Nejen tyto otázky by si měli zákonodárci klást vždy, když schvalují vyslání vojáků mimo území České republiky. Možná by pak těch smutných scén s rakvemi na letišti ve Kbelích bylo méně.

Zdeněk Lanz