Přestože nevěřím v upřímnost právě rozpoutané debaty o milostech, a považuji ji za účelovou politickou hru, a přestože prezident nemá povinnost své milosti „vykládat“, chci říci pár slov o milosti pro paní Annu Benešovou.

1. Tato milost ležela v mém úřadu již řadu let. Od počátku se nám tento případ zdál velmi podivným a nechtěl jsem na tuto žádost reagovat, než budou dokončena všechna kola soudního projednávání. I soudy řešily tento zvláštní případ v průběhu času různě.

2. Žádost o milost doprovázelo zcela mimořádné množství dopisů, které se za udělení milosti přimlouvaly – zejména od organizací zdravotně postižených (v čele s bývalým poslancem V. Krásou, předsedou Národní rady osob se zdravotním postižením ČR).

3. O tom, že se moje manželka v roce 2007 zúčastnila slavnostního otevření výtahu pro zdravotně postižené v budově školy, kterou paní Benešová řídí, jsem se dozvěděl až z článku v Lidových novinách dnes, to je 17. února 2012. Takových akcí se L. Klausová zúčastňuje velmi často.

4. Při svém udělení milosti jsem se rozhodoval i podle toho, že jsem považoval dosavadní potrestání paní Benešové v tomto případě (vazba, léta soudního projednávání, atd.) za dostatečné.

Václav Klaus, 17. února 2012