Měli jsme konkurenceschopný těžký průmysl. O výrobky našich oceláren i Škodovky byl ve světě velký zájem. Rovněž naše zemědělství bylo soběstačné, a to natolik, že jsme byli schopni přebytky vyvážet do Ruska a dalších států, které východní blok podporoval. Školství i zdravotnictví nám mohl leckdo závidět.

Dalo by se tedy očekávat, že po revoluci měl stát odprodáním a řízenou privatizací získat obrovské množství peněz, a rozpočet tak měl být silně přebytkový. Bohužel tehdejší pravicové vlády zvolily variantu divoké privatizace, na níž, místo státu, zbohatlo pár jednotlivců s nulovou morálkou a ostrými lokty. Průmysl byl zdecimován, stejně jako zemědělství. Státní kasa zela prázdnotou. Časem došlo i na další odvětví a obory. Ti, kdož chtěli podnikat slušně, byli umlčeni a skončili na dně Orlíku, v lepším případě v psychiatrických léčebnách, nebo byly dovedeni až k sebevraždě.

V roce 1997 vyhlásila tehdejší vláda v čele s Klausem první balíčky opatření, které měly ekonomiku stabilizovat. Zlepšení situace nastalo na krátkou dobu pod vedením Miloše Zemana. Nicméně jeho následovníci se zaměřili pouze na rozdávání. A to i přesto, že dobře věděli, že není z čeho rozdávat. Schodek v rozpočtu se tak opět začal prohlubovat.

Následovaly další balíčky a batůžky opatření, které se jejich duchovní otcové nestyděli vydávat za reformy. Se skutečnými reformami však měly pramálo společného. Schodek se stále zvětšoval a to především kvůli chybám v systému, tunelování a uplácení. Kdysi si někdo dal práci a spočítal, kolik peněz stály náš rozpočet jenom ty největší a nejznámější kauzy. Tato cifra převyšovala schodek státního rozpočtu, z čehož vyplývá, že pokud by náš stát uměl hospodařit a nedopustil podobné excesy, mohl být rozpočet již dávno opět v přebytku.

Místo hledání chyb v systému a jeho reformování však znají dnešní páni ministři, v čele s pseudoekonomem Kalouskem, pouze reformu v peněženkách daňových poplatníků. Přitom tam je to nejméně žádoucí a nejméně efektivní. Kdyby se alespoň pokusili reformovat systém a zajistili jeho úsporný chod, udělali by mnohem lépe. A tak nás pan Kalousek nepřekvapil tím, že chce opět zvedat DPH, zmrazovat důchody, rušit porodné a zvedat platby pro živnostníky. Ani jsem od něj nic jiného nečekal. Důsledky budou fatální. Doufejme ale, že i pro pseudoekonoma Kalouska. U něj bych viděl jako minimální důsledek jeho odchod funkce, z politiky, a v tom lepším případě i státem hrazený pobyt na Borech.

Vláda nám neustále připomíná, že za třicet let bude více důchodců než ekonomicky aktivních lidí. Jednoduché počty mi však říkají, že při podpoře mladých manželství a podpoře porodnosti nám za třicet let vyroste nová generace ekonomicky aktivních lidí. Investice tohoto typu je investicí do budoucnosti. Co bude následovat při zrušení porodného? Začnou se bouřit i Romové, což nás dost možná stmelí na stejných pozicích. Děti si budou pořizovat pouze ekonomicky silné rodiny. Osobně pochybuji, že by manažer se statisícovým platem připustil, aby jeho dítě skončilo v dělnické profesi. Jistě mu zaplatí školy a stane se z něj právník, lékař, či opět manažer. V tom lepším případě odejde pracovat do zahraničí. Pro ekonomický rozvoj státu se výsledek bude rovnat nule. Komu bude manažer velet? Koho bude jako právník zastupovat a koho by jako lékař léčil? Porodností nás předčí ti, jejichž ekonomická výkonnost je prakticky nulová. Případně ti, jimž to velí jejich náboženství.

Zmrazení důchodů uvrhne statisíce důchodců do hmotných problémů. Zvýšení odvodů pro podnikatele ukončí činnost živnostníků a drobných firem. Opravdu prozíravé rozhodnutí pana ministra. Již z logiky věci vyplývá, že by se nyní mělo udělat vše pro zvýšení porodnosti a pro oživení ekonomiky. Lidem by se mělo vyplatit pracovat a podnikat, a mělo by se jim vyplatit mít děti. Stát by měl investovat do vzdělání, do mladých rodin, podpořit živnostníky, malé firmy, rozjet investiční akce. Nemusíme stavět hladové zdi jako v historii. Máme tady hodně věcí na práci. Začíná to rozbitými silnicemi, a zdaleka to nekončí zchátralými památkami, žalostným bytovým fondem, či neexistujícím zpracovatelským průmyslem v zemědělských oblastech. Kde není dopravní obslužnost, tam nejsou firmy. Kde nejsou firmy, není práce. Zastaví-li stát investice, nemají nakonec ani stávající firmy co dělat, musejí propouštět a stát pak tyto lidi musí živit. Není tedy levnější udělat něco pro investice do budoucnosti, i když to v současnosti bude něco stát?

Nezbývá mi, než zopakovat myšlenku, která v textu možná zanikla: Všechny poslední vlády znaly pouze jediný způsob reforem – reformy v kapsách daňových poplatníků.

Ing. Vladimír Najda, člen Strany Práv Občanů ZEMANOVCI