Pokud by kterákoliv vláda chtěla předstoupit před občany a sdělit jim, že o 5% sníží jejich reálné příjmy, aby ušetřila, tak by musela nejdřív předvést, že ty úspory provedla tam, kde krvácejí společné veřejné peníze.

 Podívejte, jak draho nás přijde takový ministr školství Josef Dobeš. Svou neschopností prošustruje desítky miliard z evropských kohezních fondů. Kolik nás stojí ten personální rozvrat, který vyvolal na  ministerstvu školství? A zachránit evropské peníze? To by se museli z  vlády vyhodit nejméně tři další ministři. Cesta k úsporám vede přes zákon o státní službě, centrální nákupní místo, elektronické aukce, tak jak je dělá primátor Kajnar v Ostravě, řízení pracovního výkonu, jak je  to dnes běžné ve špičkových firmách. Cestu k efektivní státní správě nedokázala tato vláda ani nastoupit. Všemi deseti jsem pro snížení provozních nákladů ministerstev.

 S čím ale přichází ministr Kalousek pro příští rok, to je bezradnost a  výsměch. Světe, div se, Česká republika bude startovat protipopulační politiku! Zrušíme porodné, zřejmě se nás tu rodí příliš mnoho, dětí by  tu mělo být méně. Je sice otázka, kdo bude zítra vydělávat na daně, ale pan Kalousek se zřejmě rozhodl se vším skoncovat. Startujeme spirálu smrti.

 Takhle to dál nejde. Vláda by si měla nejdřív nalít čistého vína. Strategie pravicových vlád založená na škrtech a destrukci příjmových daní selhala. Snížení daní nepřineslo ve srovnání s okolními ekonomikami ani kousínek růstu. Strategie, která měla rozběhnout ekonomiku snížením daní pro ty nejbohatší, pouze přenesla váhu krize na střední třídu a  chudší vrstvy. Znovu se prokázala základní poučka, že výdajový multiplikátor je efektivnější než daňový. Peníze, které utratí veřejný sektor, jsou využity jako celek, zatímco daňová rezerva končí v  úsporách, v rezervách a v zahraničí. Stále se nám vrací, jak Topolánek v  roce 2007 podsekl svým daňovým balíčkem příjmy a těch asi 80 miliard nám stále chybí. Daňová kvóta se nesmyslně snížila z 36 na 33%, a to je v  úhrnu pěkná sumička. Někde je v ekonomice posledních let zásadní chyba. Naši sousedé, ze styku s nimiž ekonomicky žijeme, si vedou podstatně lépe. Podívejte, jak rostlo Německo v minulém roce! Jak i uprostřed krize roste Polsko nebo Slovensko. Proč se my potácíme v recesi?

 Vláda by měla přijít s pozitivním programem, opravdovou hospodářskou strategií, jak tuto situaci změnit. Nicméně jak s tím vláda může přijít, když v ní není nikdo, kdo by takovou hospodářskou strategii připravil? Nikdo, kdo by se v téhle potácející se ekonomice rozhodl udělat pořádek.

 Začátkem jakékoliv solidní koncepce by dnes musela být skutečná podpora vysokému školství, vědě a výzkumu. Už dávno jsme si měli všimnout, jak skvěle mají v řadě západních zemí propojené školství s výzkumem. O  těchto věcech ale představitelé vlády pouze mlátí prázdnou slámu. Premiér Nečas klidně prohlásí, že vysoké školství má jeho plnou podporu, jenže vysoké školy ví, že v tomto roce musí ušetřit jednu a půl miliardy a v roce příštím dokonce čtyři. Partnerem pro jednání s vládou je jim dnes už famózní postava z béčkového hororu - Josef Dobeš. Výsledkem je právě probíhající Týden neklidu a studenti v ulicích.

 Takže místo hospodářské strategie, jak z krize, předkládá ministerstvo financí program, jak ty peníze vytlučeme z důchodců a rodin s dětmi.

 Když už nemůže vláda přijít s ničím pozitivním, tak kdyby alespoň neškodila. Kdyby alespoň respektovala základní pravidlo, že v recesi nesmí podrývat kupní sílu obyvatelstva – nesmí podlamovat poptávku. Program vlády je utahovat opasky, až k úplnému udušení ekonomiky. Přitom nejde samozřejmě o nějakou abstraktní ekonomiku, jde o lidi, kteří v ní žijí. Jestliže při plánovaném zvyšování DPH u potravin dojde ke zvýšení celkové inflace zhruba o 10% v nejbližších třech letech a zároveň se  sníží reálné důchody o pět procent, tak to především ty starší důchodce s  nižšími důchody postihne ničivě. Dělat politiku, kdy náklady hodím na  ty nejslabší, je nemorální. Zároveň je to, co navrhuje vláda, zase útok na střední třídu. A na té, jak říkal už Aristoteles, závisí demokratické poměry. Špatná ekonomická politika pravicových vlád, Topolánkových i  Nečasových, vede k rozpouštění demokratických principů, mizení pocitu spravedlnosti a elementární soudržnosti. To je také cesta do pekel.

 Proto navrhujeme hlasovat o nedůvěře této vládě.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.