Jsme na začátku roku 2020, v němž USA čekají prezidentské volby. Donald Trump, který se stal třetím obžalovaným prezidentem v procesu impeachmentu, bude obhajovat křeslo. Je zatížen skandály, považován za hrubiána, nicméně republikánští voliči ho stále podporují. Je skutečně favoritem? Kdyby uspěl, byla by to pro Česko a pro Evropu dobrá zpráva? 

Když se podíváme na výzkumy volebních preferencí v USA za rok 2019, vidíme, že ve zdrcující většině prezident Donald Trump prohrává. Nespokojenost s jeho vládnutím přesahuje 50 procent. I v posledních průzkumech, v nichž byl porovnáván s Joem Bidenem, vyhrával Biden. To ale vůbec neznamená, že výzkumy budou potvrzeny samotným hlasováním. Skandály včetně posledního, který vedl k impeachmentu, Trumpa mohou posílit. Nakonec se může ukázat, že celá kampaň demokratů zakrývá skutečnost, že porušení amerického práva praktikoval Joe Biden. Vše přece vzniklo kolem vyšetřování podnikatelských aktivit jeho syna na Ukrajině. V této chvíli je pravděpodobnost, že bude Trump zvolen, padesát ku padesáti.

A jestli by byla dobrá zpráva pro Česko a pro Evropu, pokud by uspěl? Jeho představy o potřebě zekonomizovat geopolitiku, z hospodářských otázek udělat bezpečnostní a tím získat výhody pro Spojené státy, by určitě pokračovaly. Je to Trumpův způsob myšlení. Když to zkonkretizujeme na Česko… Co může Česko ve Spojených státech nakupovat? Především to, co USA vyrábí nejvíce. Zbraně. Nám hrozí, že po miliardových nákupech, které schválila vláda v roce 2019, budou následovat další. Povinný obětní dar hegemonovi. Pro Evropu totéž. Hrozby exteritoriálních sankcí typu Nord Stream 2 se budou opakovat.   

Pane profesore, jak předpokládáte, že se projeví volební rok na politice Donalda Trumpa, ať už zahraniční, nebo domácí? Co můžeme očekávat?

Po stránce ekonomické se Spojeným státům v zásadě daří. To by mu mohlo pomoci. Jenže je tu fakt, a to je potřeba zdůraznit, že např. CNN v podstatě každý den 24 hodin od zvolení Trumpa prezidentem vede kampaň proti němu. Politická hysterie vůči Trumpovi ve Spojených státech ze strany liberálních médií je ještě divočejší než oslavy 30. výročí od Listopadu ve veřejnoprávních sdělovacích prostředcích u nás.

Trump potřebuje úspěchy, které mají charakter zlomových gest. Samozřejmě je snazší provézt viditelné posuny v mezinárodní politice. V polovině ledna by se měla v Bílém domě podpisovat první hospodářská dohoda USA s Čínou, poté by se měl vypravit do Pekingu. Podle mého názoru stačí strašně málo k urovnání americko-severokorejského sporu. Je to otázka jen dobré vůle a nedivil bych se, kdyby si to Trump načasoval. Problém je, že velké akce, které přitahují pozornost, nemusejí být mírové.

V Americe existuje tzv. efekt shromažďování kolem vlajky, když se Amerika dostane do vojensko-politické krize. Je klidně možné, že přijde nějaké velké vojenské gesto, a to by bylo krajně nepříjemné. Je zřejmé, že analytici ve Washingtonu neumějí příliš dobře zkalkulovat důsledky vojenských akcí. Ať už jde o velkou válku proti Afghánistánu, Iráku, nebo bombardování šiítských jednotek na Blízkém východě, které vyústilo v útok na americkou ambasádu v Bagdádu tento týden. Touha shromáždit americké voliče kolem vlajky, která podle analýz dřívějších případů přináší na popularitě prezidentovi přibližně deset procentních bodů, tu ale bude.