Tak prý bojovníci Daeše houfně prchají z Mosulu. Kam se ti hoši vrtnou? Půjdou do Sýrie, do Turecka? Kde je hranice propustnější? A co se v ochraně hranic a jejím zpravodajském zabezpečení změnilo, kéž by zlepšilo, abychom mohli doufat, že k nám do Evropy se nedostanou? Fabriky na falešné pasy mohou jet ve velkém.
V té vaší první větě je veledůležité ono „prý“, protože podle jiných zpráv především zahraniční džihádisté v Mosulu zůstávají a bojují do posledního náboje nebo granátu. Navíc se zdá, že výzva lídra Daeše Bagdádího, aby jeho bojovníci z Mosulu odešli, je jen další hoax, protože o ní mluví jen informace z Bagdádu, a nikoli od Daeše. Zkrátka, nevím, co se tam přesně děje, a na základě informací ze seriózních zdrojů, které si ale často silně protiřečí, si žádný uchopitelný obrázek zatím vytvořit nedokážu. Faktem je asi jen to, že všechny útočící strany zveličují své vojenské úspěchy a mlčí, nebo alespoň mlží o civilních obětech. Britský The Independent minulý týden temně předpověděl, že Mosul bude osvobozen tím, že bude srovnán se zemí. Je důležité mít na paměti, že jsme si sice zvykli spojovat Daeš se Sýrií a Irákem, ale ve skutečnosti se k němu hlásí teroristické skupiny od Indonésie na východě po Alžírsko na západě. Chci tím říci, že osvobození Mosulu bude samozřejmě fajn, hlavně pro Irák (nebo pro irácké Kurdy nebo propagandisticky pro USA), ale z hlediska „vítězství nad Daešem“ žádný větší dopad mít nebude.
A kam mohou z Mosulu zmizet bojovníci Daeše? Konkrétní odpověď bych snad ani nenabízela, svět je na to příliš široký a Evropa je jeho nedílnou a snadno dostupnou součástí. Podle dostupných informací Daeš už někdy předloni zahájil pro své „turisty“ kurzy, jak se nejsnáze dostat do Evropy coby uprchlíci. Kolik jich už takovou cestu úspěšně prošlo, netuším, ale myslím, že osud Mosulu by nás z tohoto pohledu už nemusel nějak moc „vzrušovat“. Mosul Nemosul, podle řady evropských tajných služeb tu jsou a nejspíš jen čekají na příkazy.
Donald J. Trump zase pozlobil některé americké žurnalisty, když – opět – v projevu, tentokrát před oběma komorami Kongresu, naprosto odignoroval téma Rusko. Naprosto, ani slovo. Někteří američtí novináři syčí, z Evropy to zatím nikdo moc nekomentoval. Nebo ano? Největší český zpravodajský server nesměle uvedl, že „DJT naznačil, že Amerika se bude starat hlavně, hlavně o sebe“. Což je pravda, dominantním tématem byla ekonomika, investice, návrat pracovních míst. Jak celý ten projev čtete? Jak moc se vychýlila vaše ručička naděje na změnu pod DJT?
Nechci se tvářit, že umím „číst“ Trumpovy projevy, a nechala bych stranou čistě americké vnitropolitické a ekonomické „plány“, ale obecně vzato se od svých předchozích vystoupení odlišoval jakýmsi návratem do „strouhy“ mainstreamové politiky. Chci říci, že uhladil svůj slovní projev, vyhýbal se kontroverzním prohlášením a prostořekostem, natož jakýmkoli podrobnostem, a hnedka se jeho proslov najednou líbil 80 procentům Američanů. Jak málo stačí – neříkejte nic a jste rázem populární!
Mezitím sice navýšil rozpočet (beztak už nejbohatšího ze všech amerických ministerstev) Pentagonu – a tím si „koupil“ vojenskoprůmyslový komplex – o osm procent, tedy o bezmála 60 miliard dolarů, což mimochodem samo o sobě činí 80 procent celého vojenského rozpočtu Ruska, ale současně v projevu konstatoval, že je třeba Pentagon – s největším rozpočtem v dějinách lidstva – naučit „vyhýbat se válkám“. K tomu slíbil „přímé, mohutné a smysluplné zapojení“ do světa, ale současně dodal, že politika USA bude vycházet ze „životních bezpečnostních zájmů“ USA při současném zachování „respektu vůči národním státům“. Pak ale vzápětí zopakoval své puzení k vytvoření „bezpečných zón“ v Sýrii, které s oním „respektem“ nemají nic společného, stejně jako opakovaný důraz na „boj proti Daeši“ v Sýrii nebo Iráku. O nové strategii Pentagonu v boji proti Daeši se toho zatím nic moc neví, snad kromě „úniků“, podle nichž Pentagon nenapadlo nic jiného než vyslání většího počtu vojáků do Sýrie. O Rusku se sice nezmínil, ale když se na to všechno podíváte jako na celek, tak na otázku, zda válka bude nebo ne, se odpověď hledá těžko. Vlastně spíš zatím neexistuje.
Jak jako novinářka vnímáte vyhraněné, nyní již každodenní, konflikty DJT s tiskem? Nevpouštění na tiskovky, označování za „fake news“ či rovnou nepřátele národa na druhé straně... Ze strany médií neustále výzvy ke slušnému chování, produkce afér typu „poradkyně Conway klečí na gauči“, publikace zpráv z anonymních zdrojů o tom, že DJT je ruský agent... Kdo tady drží větší kus pravdy? A mimochodem, co se týče toho „napojení“ DJT na Rusko – jak na tom vlastně jsme s tvrdými fakty?
Upřímně, i jako novinářce je mi to vcelku šumafuk, protože v časech „fake news“, z nichž je uplácáván celý „fake world“, plně chápu, že už má někdo „novinářů“ plné kecky. „Novináře si můžete koupit za pár stovek měsíčně, jsou levnější než kvalitnější kurvy,“ vysvětlil prý kdysi vysoký důstojník CIA majiteli Washington Postu Philipu Grahamovi. V uplynulých dnech byly zveřejněny odtajněné dokumenty o „spolupráci“ CIA s majiteli amerických médií i s tisíci novinářů; čili je otázkou, jak pojímat „novináře“. Jsou to lidé, kteří „dělají noviny“, nebo jen prodloužené „ruce“ tajné služby, které za příplatek jen posílají dál, co jim je nařízeno? A co všechno třeba z těch tvrzení o vesměs neprokazatelných Trumpových vazbách na Rusko – jako kdyby zrovna tohle měl být největší hřích současného globalizovaného světa! – je z dílny CIA, která se nechce nechat rozdupat nevypočitatelným Trumpem? Kdyby „fake news“ byly voda, tak už tu máme fakt pořádnou potopu. Jinými slovy, už se snažím všechny ty „zaručené“ zprávy z Washingtonu příliš nevnímat.
Nicméně, podle mého je novinařina v zásadě řemeslo, které se dá dělat dobře. A jako takové si pořád ještě zaslouží uznání. Ale současně chápu, že už to v dnešní době může mnoha lidem znít jen jako nadávka – koneckonců, těm, co u McDonalda lepí housky, taky nikdo neříká „šéfkuchař“.
Mezi českými poslanci nebyla jednoznačně přijata informace, že brigáda české armády bude přidružena k německé divizi. Jak říká česká armáda, bude to jen pro účely cvičení, velení české brigády zůstane pod českou jurisdikcí a takové postupy jsou v NATO běžné. Kritici tohoto kroku namítají, že brigáda je z hlediska řádu nižší útvar než divize a že vojska jistě nebudou nacvičovat jen slavnostní nástupy. Co na to vy?
Já na to: Nic moc. Jsme členy NATO a NATO coby vojenský spolek pořádá manévry. A každým manévrům vždy musí někdo velet. Jinak by zavládl chaos a z manévrů by nic nebylo. Takže „těm „našim“ manévrům bude velet Německo. Němci – coby největší armáda v Evropě – už při manévrech velí dvěma třetinám holandských jednotek, velí norským ponorkám a tak podobně. Čili dokud jsme v NATO, tak mi na tom nepřijde nic až tak divného.
U příležitosti 15. výročí založení společné měny euro si pohrávají leckterá média s možností jeho kolapsu nebo odchodu Itálie či Francie. Jak vážná možnost to je? Mimochodem, jak celý projekt eura dle vás uspěl? A když už jsme u té EU, Donald Tusk si přeje pokračovat v jejím čele, ale asi nedostane schválení od své vlastní polské vlády. Objevují se spekulace o okamžité rezignaci Jeana-Claudea Junckera. Jak pohlížíte na toto veškeré bruselské hemžení?
Nerozumím ekonomice, a už vůbec ne té současné, kde větší roli hrají dluhy, centrální banky a tištění tisíců tun nových a vlastně ničím nekrytých peněz; a tak se nemůžu nijak zásadně vyjadřovat k tomu, jestli projekt eura uspěl nebo ne. Ještě před několika lety bych uvítala, kdybychom měli euro, protože mě unavovalo před každou cestou měnit koruny na nějakou jinou v zahraničí akceptovanou měnou. Dneska, při pohledu na realitu Evropské unie, už mě ta směna peněz neunavuje. Tím spíš, že jsem včera zahlédla jakýsi sumář názorů předních ekonomů, podle nichž v dohledné době několika měsíců se alespoň jedna země eurozóny společné měny zbaví. Zcela určitě. A nastane chaos.
Poslanci z Německa, Itálie, Francie a Lucemburska před pár dny navrhli „federální unii“, aby celý ten pytel blech zvaný Evropská unie ještě více přidusili. Neuvěřitelné. Jestli chce pan Tusk pokračovat v čele Bruselu, moc mu nerozumím, ale akceptuji. Možná se ale jen zrovna nemůže vrátit domů, kde vládnou hypernacionalisté. A Juncker? Nevím, jestli „padne“, ale v každém případě teď přišel s pěti scénáři dalšího vývoje EU do roku 2025 a snad jen ten třetí se zdá s ohledem na realitu být „trochu při smyslech“ – parafrázovaně řečeno, ti, kdo chtějí více, více i udělají. Jinými slovy, Evropská unie bude „vícerychlostní“, protože směřování a zájmy jednotlivých členských zemí se rozcházejí. Svým způsobem je to podle mého rozpad EU, ale „papírově“ vše bude držet ještě dlouho.
Čeští diplomaté úspěšně vyprostili ze súdánského kriminálu misionáře Petra Jaška. Je něco, co lze říci k tomuto příběhu, který značí úspěšný konec? A mimochodem, Martin Fendrych tento týden napsal, že mnozí čeští velvyslanci získali svá místa nikoliv svou kompetentností, ale za zásluhy či za dobré vztahy s někým. Čili jako trafiky. Myslíte, že česká zahraniční služba je na tom skutečně tak zle? A mimochodem, čerstvá novina: Hynek Kmoníček dostal agrement k tomu, aby se stal velvyslancem ČR v USA... Co všechno bude muset na tomto klíčovém místě předvést? Zeman si od něj jakožto vyslance „u dvora“ DJT prý slibuje mnohé.
Na příběhu pana Jaška mě samozřejmě těší dobrý konec. Na druhou stranu si kladu otázku, jakou jsme zaplatili cenu. Obnovení ekonomických a jiných vztahů se Súdánem není určitě na škodu, ale současně je to stát, který je na Západě běžně považován za muslimskou diktaturu a jehož prezident, který osobně Jaškovo propuštění podepsal, si už hezkých pár let dělá legraci z „našeho“ Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu, který ho chce poslat do vězení za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Nemám žádné iluze o podobných soudech „bílého muže“, které pronásledují diktátory jen takové, kteří se odmítají podřídit Západu, ale na druhou stranu z toho mám zvláštní, až rozjařený pocit. Znamená tato kauza, že bychom byli připraveni posílit vztahy třeba i s „Horní“ Koreou, kdyby nám někoho uvěznila? A proč máme různé země na různých teroristických a jinak fujtajbl seznamech, když pak stačí poměrně málo – ruku na srdce, jeden lidský život v dějinách světa nic neznamená – a jsme připraveni všechny ty naše „vyspělé hodnoty demokracie, svobody a bla bla bla“ zmuchlat a hodit do koše? Jinými slovy, až zase bude Černínský palác nebo naše vláda jako taková dštít oheň a síru třeba na Rusko nebo nějakou jinou zemi, zachovejme klid. Jsou to jen řeči. Nebo spíš řečičky.
Co se týče těch „trafikantů“ v čele ambasád, nemám o tom až tak velký přehled, abych se vyjádřila. Zažila jsem několik českých velvyslanců v různých zemích a někteří jsou profíci na svém místě a jiní ne. To je asi normální. Stačí si vybavit jména amerických velvyslanců v České republice. Tam snad profík nebyl žádný.
Upřímně taky netuším, co všechno může pan Kmoníček v USA „předvést“, tím spíš v době, kdy všichni jen hádají, co to z „toho Trumpa“ vlastně vyleze. Počkejme si a uvidíme.
Americká banka JP Morgan již nepovažuje českou ekonomiku za vyspělou, nýbrž jen za rozvíjející se ekonomiku. Že prý tu máme tak malé platy, že nás nelze brát vážně jako vyspělou ekonomiku. Ozvaly se hlasy, že za to mohou komunisti, protože kvůli nim stále zaostáváme. Je tomu tak, nebo byste hledala souvislosti spíše v době po roce 1989?
Znovu opakuji, že nerozumím ekonomice, ale všimla jsem si, že někteří ekonomové nad naší nově získanou „rozvojovostí“ bůhvíproč plesají, zatímco jiní – bůhvíproč – lomí rukama. Jen bych se pozastavila nad tím, proč tolik prožívají názor bankéřů, kteří by (ve spravedlivém světě) měli být přinejmenším od krize v roce 2008 na doživotí v base, ale místo toho rozdávají rozumy a škatulkují, kdo je dobrý a kdo ne.
Nicméně, po čtvrt století života v kapitalismu a demokracii, coby součást západního světa a dodavatele součástek pro německou produkci, mi jakákoli argumentace komunisty připadá fakt už hloupá. Co k tomu – po čtvrt století – říci jiného? Každý má právo na názor, stejně jako má každý právo si některých názorů prostě nevšímat.
Na závěr tradiční otázka: Co dalšího bychom příští týden měli sledovat?
Nic konkrétního mě nenapadá, ale je jisté, že jsme v době, kdy každý den přináší něco zajímavého.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml