Podle politologů nejsou politické subjekty, v jejichž pozadí stojí bohatí podnikatelé, ničím novým ani mimořádným, objevují se i v jiných zemích střední a východní Evropy. A nejen tam. „Většinou jde o strany na jedno použití,“ řekl o podobných projektech ParlamentnímListům.cz politolog Petr Sokol, protože se prý obvykle brzy samy rozdrobí a podruhé už se do parlamentu nedostanou. Jako Věci veřejné.

Jak to, že podobná hnutí získávají, byť nakrátko, podporu voličů? Jedno je pro úspěch podnikatelských stran v různých zemích společné. Když velké, zavedené parlamentní strany zklamou voliče, když se nemění vlády, není žádná alternace, když začnou bujet korupční skandály, dochází k destrukci politické scény a začnou vznikat protestní strany.

V takovém prostředí pak mají větší šanci uspět. „Proto byly tak často úspěšné právě v Pobaltí, protože tam na politické scéně chybí levice. Žádný Lotyš nebude volit levici, protože ji má spojenou s ruskou menšinou, má pocit, že by vlastně volil Rusy,“ objasňuje Petr Sokol, v jakém společenském podhoubí se rodí projekty různých magnátů.

Politolog vychází ze zkušeností podobných podnikatelských projektů z pobaltských zemí. „V Pobaltí od počátku 90. let v každých volbách kandidovala nějaká nová politická strana, kterou založil nějaký oligarcha. Téměř každý boháč si tam vytvořil stranu a mnohdy ve volbách i uspěl. Udělali vždy velkou kampaň, že budou bojovat s korupcí, že všechno bude jinak, někdy ta strana dokonce vyhrála volby,“ popisuje velkolepý začátek podobných projektů.

Ale vzhledem k tomu, že stranu nic nespojovalo, začala se obvykle po volbách drolit a z parlamentu nakonec vypadla. Za nejbizarnější případ označil Petr Sokol litevskou politickou stranu, která se jmenovala Strana národní obnovy. „Do čela si postavila baviče typu našeho Leoše Mareše, vyhrála volby a také se ukázalo, že za tím stojí majitel sítě supermarketů,“ uvedl politolog.

Bárta byl první v Česku, ale předběhli ho v Pobaltí

Ani současný šéf Věcí veřejných Vít Bárta se nemůže jako majitel bezpečnostní služby, který vytvořil vlastní stranu a dokonce s ní vstoupil i do vlády, pochlubit prvenstvím. V Pobaltí jednu politickou stranu založil také majitel bezpečnostní služby. Na rozdíl od Věcí veřejných však vyhrála volby, dostala se do vlády, i když neměla svého premiéra a skončila podobně jako Věci veřejné – rozdrobila se a skončila.

„V Pobaltí to začalo a odtud se to postupně šířilo do dalších zemí východní a střední Evropy. Na Slovensku je například v parlamentu strana s názvem Obyčejní lidé,“ upozornil Sokol na naše východní sousedy, ani oni nezůstali proti podobné aktivitě imunní.