Máme už tři roky po vyostřeném sjezdu ČSSD, kdy se střetli "haškovci" a "sobotkovci" a staré rány se podle některých pozorovatelů znovu otevírají. Skutečně "zemanovci" v ČSSD začínají převládat?

Každý snad na první pohled vidí, že v ČSSD panuje diplomaticky řečeno nepohoda. Právem se varuje před štěpením, které báječně zapadá do plánů Miloše Zemana, muže moci a msty, jenž kdysi budoval sociální demokracii „vyzobáváním“ straníků odjinud…

Zeman v pozici prezidenta se pak stoprocentně nezastaví, dokud politicky neodrovná své odpůrce, kteří mu zhatili první zteč Hradu. Navíc ještě s takovým amatérismem, až prezidentství získal Zemanův přítel Klaus.

Ostatně i letošní volební vítězství Miloše Zemana má (kromě jeho osobních kvalit) co dělat s neschopností vyvodit „poučení z krizového vývoje“ dvou předchozích voleb hlavy státu… Což se teď vrací i v podobě prozemanovských tendencí v sociální demokracii, jež jsou především projevem boje o nejvyšší posty v nejsilnější partaji.

Jak hodnotit způsob, jakým Bohuslav Sobotka hraje partii s prezidentem Zemanem? Nechtěl první pokus o vládu, kritizoval Rusnokův tým, nyní chce druhý pokus...

Přístup Bohuslava Sobotky je poměrně komplikovaný, chce se říct až nestrategický a hraje proti němu čas. Stávající vedení sociální demokracie by si mělo uvědomit, že lavírováním vůči Hradu či signály nejednoty ztrácí ČSSD podporu u nemála obyvatel. Občanů České republiky natolik znechucených pravicovou vládní exkoalicí, že když nevidí na obzoru předčasné volby (jinak, myslím, nejlepší řešení pro tento stát), vítají alespoň „druhé nejlepší řešení“. A tím shledávají jakousi „hygienickou“ izolaci nečasovců bez Nečase.

Kdybychom sedli do auta a objeli deset až dvacet náhodně vybraných místních organizací ČSSD mimo Prahu, co bychom slyšeli? Chválí členská základna Zemana? Chce, aby ČSSD podpořila Rusnokovu vládu?

Pokud vím, v regionech mohutní hlasy, aby se vyšlo vstříc Zemanovi. Odráží to především nálady ve společnosti, kde se hlava státu těší nemalé přízni. Uznání, v nadsázce řečeno, „novému prezidentu Masarykovi“. Jeho domnělá varianta 2013 dělá z pohledu lidu konečně pořádek, zatímco stranické sekretariáty válčí o privátní, často velice ordinérní zájmy.

Vedoucím Úřadu vlády byl jmenován místopředseda SPOZ, několik ministrů (Pecina, Benešová, Kohout) je skloňováno coby budoucí osobnosti kandidátek SPOZ. Mění se něco na Vaší někdejší úvaze, že stranu zemanovců nemáme brát z hlediska volebního výsledku příliš vážně?

Strana přátel občanů - zemanovci dosud žádné velké výsledky opravdu nepředvedla, ale přesto měla dost silné výsledky na to, aby při posledních sněmovních volbách vážně poškodila zájmy Paroubkovy ČSSD. O což Zemanovi, jenž si nově zřízeným SPOZem dělal hlavně průzkum vlastní oblíbenosti, také nemálo běželo.

Teď, po zabydlení se v nejvyšším úřadu naplňuje to, co veřejně řekl již někdy v březnu – jen vítězství v boji o Hrad sněmovní úspěch SPOZu nezajistí. Jím jmenovaný kabinet se tudíž stal dalším velkorysým projektem, jak prosazovat zájmy prezidenta nebo jeho věrných, kteří potřebují viditelnou předvolební kampaň…  

Pojďme se podívat na českou levici i trochu prognosticky. Ve věčném stínu sociální demokracie stojí KSČM. Objevují se hlasy, že díky personální vyprahlosti a populistickému programu by pro ně účast ve vládě byla za trest. Co na to říci?

Dalo by se říci, že komunisté jsou stranou v jádru konzervativní, vnitřně podobnou křesťansky orientovaným lidovcům. Postrádají dostatek mladých lidí, kteří když už jsou, potom zatím neměli moc možností politicky zrát při správě státu.

Navíc příslušní partajní předáci, mezi nimiž zaplať pánbůh končí Miroslav Grebeníček, nezřídka prodávají drahou „kůži“ své strany v ryze pragmatických obchodech.

Současně však udržují étos protestní formace, což jim dost usnadňují někteří bezduší konkurenti a žurnalisti, jimž zatím nějak nedošlo, že skoro čtvrtstoletí od listopadu přestává konečně občanstvo slyšet na účelové proklamace o hrázi proti „návratu komunistů“, ale zato začíná akceptovat proklamace o hrázi proti „návratu nečasovců“.

K tomu všemu chci ale dodat, že komunisté se do příští vlády určitě nepohrnou. Dobře si totiž pamatují, jak dopadli jejich soudruzi v těch zemích, kde vstoupili do koalice s místní občanskou levicí.

Andrej Babiš do svých řad získal některé liberální osobnosti jako Martina Komárka, Jiřího Zlatušku a Martina Stropnického. O co se tedy Babiš vlastně snaží? Bude ubírat hlasy levici, nebo spíše TOP 09, kolem které se koncentrují "pravdoláskařské" struktury?

Andrej Babiš by si zajisté přál napravit předchozí dojem „miliardářského křiklouna“, jenž je v podstatě Vítem Bártou 2. Nabírá proto známé osobnosti, jimž po minulém veřejném angažmá začíná být „dlouhá chvíle“, nebo si prostě řekly, že změna z kritického žurnalismu ve stranické psaní může být hodně přínosná...

Není vyloučeno, že Andrej Babiš nějaké nezanedbatelné množství duší mezi voliči nachytá, nicméně bude muset v těžkém boji porazit zřejmě oprávněnou představu, jako by šlo o rozšiřování Babišova holdingu.