Jistě sledujete poslední dění kolem Pirátské strany. Začalo to obviněním ředitelkou personálního odboru strany Janou Kolaříkovou, že se místopředseda Jakub Michálek dopouští psychické šikany. K ní se přidal europoslanec Mikuláš Peksa a tak dále. O čem konflikt vypovídá? Je něco z dění kolem proti tomu, co hlásají? A poznamenají tyto veřejné konflikty jejich pozici vzhledem k tomu, že je může veřejnost sledovat na internetu?

Úplně proti tomu, co hlásají, to není, protože strana se prezentuje jako velmi otevřená, liberální, moderní, která klade velký důraz, aby všechny postoje, názory členů, respektive funkcionářů strany byly veřejně prezentovány, aby se žádná politika nedělala tajně nebo v nějakých kabinetech a podobně. Kladou důraz, aby byli vnímáni jako strana transparentní, která před veřejností neutajuje schůzky s různými politiky, lobbisty a tak dále.

Je v tomto smyslu klasickým novým politickým hnutím, jež vidíme i na Západě a všude v moderních demokraciích, které klade důraz na otevřenost, a v tomto smyslu mají i představu – nebo převládá názor, že vnitřní rozpory se vlastně mají do jisté míry ventilovat na veřejnosti. Problém samozřejmě je, že na tohle veřejnost není moc zvyklá. Pokud začnou veřejně propírat nepříjemné záležitosti, konflikty a spory, které se logicky mezi jednotlivými politiky hnutí prostě objevují, mohou na veřejnost působit dosti rozpačitě a až negativně. Veřejnost vždy nerada sleduje, když se jakákoliv strana nebo politici jedné strany před zraky veřejnosti hádají, osobně napadají, urážejí – to snižuje autoritu hnutí u voličů.

Takže nakonec jejich transparentnost, například ono fórum, na němž se všechno řeší, může Pirátům uškodit?

Nemůže jim uškodit vnitřní diskuse, ale může jim uškodit, pokud perou takzvaně špinavé prádlo před veřejností, a může jim uškodit, pokud se před veřejností napadají, urážejí a padají vulgarity. Já si nedělám iluzi, že se to neděje uvnitř jiných politických stran také, ale nevyplouvá to na povrch, to je hlavní problém. Pokud vše vyplouvá na povrch, tak to samozřejmě stranu poškozuje.

Zní to trochu jako: S čím kdo zachází, tím také schází…

To si nejsem úplně jistý. Mám pocit, že celé hnutí od počátku vznikalo tak, že základní myšlenkou je být transparentní. To je, myslím, v pořádku. Tím hnutí zaujalo tu část veřejnosti, která ho podporuje. A dnes není tato část veřejnosti vůbec malá, tvoří kolem devatenácti procent, což je možná pětina voličů v průzkumech veřejného mínění. Je evidentní, že existuje velká skupina voličů, zejména mladších lidí, kteří oceňují nový přístup, jenž představují Piráti. Tedy transparentnost, otevřenost a podobně.

Možná že tito nejmladší voliči i prominou straně navenek ventilované spory či konflikty, ale co vidím jako větší problém, je, že strana tím může odradit voliče další, protože pokud má ambice být po příštích krajských volbách součástí krajských vlád a po příštích sněmovních volbách sestavovat vládu, tak samozřejmě potřebuje další voliče. Nestačí ty, které má. Zároveň by se potřebovala prezentovat a etablovat jako strana seriózní, která by byla přijatelná i třeba pro voliče středního či staršího věku, protože těchto voličů bude přibývat. A tyto veřejně ventilované pohádky, konflikty a urážky určitě nebudou přidávat na popularitě.

Je a bylo vůbec udržitelné, aby pirátský přístup „pusťte nás na ně, všechno zlo vymeteme“ se v praktické politice realizoval a udržel?

To je vždy typická strategie nových stran a hnutí. Koneckonců to v jiné podobě říkal i Andrej Babiš a další, že vystřídají neschopné a zkorumpované politiky. Já mám pocit, že od těch hlavních představitelů Pirátské strany, hlavně poslanců, už tak radikální politiku neslyšíme. Přece jen došlo k tomu, že se politici učí a nějakým způsobem se snaží stát standardní stranou – uvědomují si i určité slabiny, které nové hnutí má.

Já bych dnes neviděl takovou bezbřehou radikalitu v názorech, které strana prezentuje na veřejnosti. Naopak myslím, že jako velké memento působí zkušenost Věcí veřejných, jejíž politici se po vstupu do Sněmovny a vlády totálně znemožnili. Ať už neprofesionalitou, vnitřními spory, konflikty nebo nějakým navázáním na logistické struktury, bezpečnostní a podobně. Memento v podobě Věcí veřejných tady velmi silně působí. Zkušenost s Věcmi veřejnými je vedla k tomu, že se Piráti po vstupu do Sněmovny rozhodli, že nebudou vstupovat do vlády a budou se učit tu politiku dělat a budou se učit, jak se stát standardní politickou stranou.

A musím říci, že řada politiků a představitelů ukazuje, že se jim to daří, a umějí se věcně vyjadřovat k problémům. Myslím, že velmi dobrá byla diskuse, kdy se jednalo o důvěře vládě, kde vystupovali s věcnými argumenty, řada poslanců měla věcné příspěvky založené na argumentech. Je vidět, že se na vystoupení ve Sněmovně připravují, a zkrátka nejde o partu neprofesionálů, kteří se dostali do Parlamentu jen na vlně popularity a pak nevědí, co s tou pozicí dělat. Rozhodně bych je nepodceňoval. Mají našlápnuto k tomu stát se standardní stranou a potom by pro ně mělo být mementem i to, co se děje nyní. Tedy že veřejně perou prádlo dosti nevhodným způsobem.