Jsou z pohledu politologa příspěvky pro seniory ve výši pět tisíc korun uplácení voličů nebo logický krok politiků v rámci pomoci?

Z mého pohledu vlastně oboje. Je logické, že politici v nejvyšší míře myslí na voliče, když se blíží volby a stejně tak to dělá levice i pravice. Myslím, že v tom si politici navzájem nemají co vyčítat, ale vzhledem k tomu, že senioři jsou jednou z mála posledních skupin, a to velmi početnou skupinou, která nedostala od státu žádný příspěvek za komplikovanou dobu koronakrize, přesto, že jich se dotkla nejenom finančně zdražením zboží a základních potravin, ale do značné míry i psychicky, kdy byli odloučení od rodin, od svých blízkých, a kdy zažívali stresové chvíle, tak je příspěvek logický, přiměřený a obzvlášť tedy pomůže těm, na něž se zapomíná a kdo nedosáhli na průměrný důchod, jak je často prezentováno. A nemám na mysli seniory, kteří dosáhnou na průměrný důchod, protože u nás je většina seniorů pod hranicí průměrného důchodu. Tím spíše se domnívám, že si jednorázový pětitisícový příspěvek zaslouží.

Je způsob, jakým to premiér Andrej Babiš dělá, tedy jednorázově namísto celkového navýšení, kterým si kupuje hlasy voličů?

Vlastně rozumím tomu, že pokud chtějí lidem peníze doručit co nejrychleji, tak asi nejsnazší cesta je vyplatit je ještě z letošního rozpočtu a nerozkládat zátěž do rozpočtu v roce příštím. Ale to, co by podle mne politici měli dělat paralelně a naprosto určitě, a co bohužel zatím nedělají, je uvažovat o změně valorizačního mechanismu, aby byl mnohem citlivější. Třeba právě na pohyby cen základního spotřebního koše, aby se důchody skutečně průběžně valorizovaly nejenom v časech nějaké krize, ale kdykoliv se cenová hladina pohne. Nejde o otázku na několik týdnů nebo měsíců, něco takého připravit a vymyslet je věc další diskuze, která by se ještě měla napříč politickým spektrem vést a rozumím tomu, že se politici snaží vyhovět seniorům alespoň jednorázovým příspěvkem.

Důchodová reforma je téměř od dob revoluce pravidelným bodem předvolebních slibů snad všech politických stran, přesto ale jaksi ke schválení žádné funkční pořád nedochází. Čím to podle vás je? Neumějí se čeští politici dohodnout, najít konsenzus?

Jedna věc je, že se nedokážou dohodnout a druhá věc je, že se podle mě prostě bojí nějakou skutečně zásadní reformu provést. Andrej Babiš sice sliboval před minulými volbami, i po nich, že důchodovou reformu udělá a stojí to i v programovém prohlášení vlády, ale nakonec se důchodová reforma nejspíše smrskne jen na nějaké dílčí úpravy nebo na pomoc ženám, které jsou v  důchodovém systému bity nejvíce. Ale skutečná důchodová reforma by znamenala jednak přepočítání důchodů, nastavení takové důchodové výše, která bude skutečně důstojná, a tedy rovněž reformu daňového systému. Zkrátka muselo by se uvažovat, kde vzít příspěvky na vyšší důchody a tam jak Andrej Babiš, tak i pravicové strany se takovému uvažování brání – jak najít nové zdroje především formou zdanění nějakých nadnárodních firem a korporací nebo vysokopříjmových skupin.

Proto se důchodová reforma nedaří nebo čas od času přijde pravicová strana s nápadem, aby si lidé spořili na důchody sami v nějakých soukromých penzijních fondech, což podle mne není cesta. Podle mne tou cestou skutečně je posilování státem dozorovaného pilíře, což by znamenalo daňové změny, kterých se politici bojí.

Sám jste mi minule řekl: „Ukazuje se, že schopnost rozhodovat nebo nakupovat je resort od resortu odlišná, ale v zásadě mám pocit, že vláda krizi ustála. Možná dokonce lépe, než bych já sám čekal.“ Nyní se zdá, že se dostáváme do dalších problémů, protože nákaza koronavirem nemizí, vláda musí řešit druhou vlnu, případně pokračující první, podle toho, jak ji kdo nazývá. Jak si tedy podle vás vláda vede? Ukazuje se lidem jako dobře připravená po tom, co Česká republika v posledním půlroce prožila?

Potíž je podle mne v tom, že v tuto chvíli si Andrej Babiš nepřipouští, že by vůbec nějaká krize, nějaká epidemie kolem nás ještě zuřila, přitom zuří a situace se může zhoršit, jakmile se ochladí nebo jakmile se lidé začnou více potkávat. V tom okamžiku může koronavir dopadnout na starší a nemocnější populaci, než jsou mladší a zdravé ročníky, které chytají covid na různých diskotékách a party. Potom může být situace mnohem vážnější, což podle mne Andrej Babiš zanedbává. V současnosti dává mnohem větší důraz na chod ekonomiky, na to, aby se nezaváděla další, plošná restriktivní opatření, která dopadají i na státní rozpočet a ten důraz na veřejné zdraví staví až na vedlejší kolej. To si myslím, že je poměrně dost riskantní.

Odpovídá jeho politickému naturelu? Tedy, že takto riskuje?

To je zajímavé, málokdy jsme ho viděli takto riskovat. Zdá se, že skutečně ve hře z hlediska státních financí nebo z hlediska fungování soukromé firemní sféry má Andrej Babiš důvod, aby riskoval. Ale zdaleka si nemyslím, že mu sázka na mírný průběh epidemie musí vyjít, ne všichni epidemiologové se tváří klidně a vyrovnaně. Docela chápu, že třeba koaliční sociální demokracie se staví k celé věci mnohem zdrženlivěji, a že v tom vlastně nechává Andreje Babiše jako premiéra samotného, který tedy rozhoduje, který udává tempo a sám by potom v případě, že by se situace zhoršila a stát na to nebyl připravený, musel platit následky svého počínání.

Takže se domníváte, že ze strany sociálních demokratů držet se zpátky je správná cesta?

Nevím, jestli je to cesta správná, protože nevím, jak to všechno dopadne, ale přijde mi logické, že svůj postoj odstínili, že se snaží chovat trochu jinak než hnutí ANO, a že se snaží získávat na svoji stranu třeba tu část voličů, která je mnohem opatrnější. Zkrátka to pomáhá k nějakému odlišení koaličních stran, a jestli tkví prostě jen v přirozené ostražitosti Jana Hamáčka nebo politickém kalkulu, to posoudit nedokážu.

Minule jste mi také řekl, že události, na nichž se budou lámat volební výsledky, nás ještě teprve čekají, takže to stále platí?

Jistě, protože do voleb zbývá ještě měsíc a půl a mezitím se může spousta věcí změnit. Kdyby nákaza zasáhla mnohem silněji, kdyby se ukázalo, že to nezvládají školy, nebo, nedej Bůh, nemocnice, tak by v tom okamžiku vláda mohla ztratit nebo prošustrovat renomé, které si získala na jaře. Z tohoto hlediska je to otevřené a otevřené to podle mne je i pro opozici, která úplně přesně neví, co kritizovat. Kritizuje vládní chaos, což je celkem logické, ale nějaké jasné návrhy, jak tu situaci rozplétat, jak ji řešit, neslyšíme ani od opozice. Je prostě v tuto chvíli nevýhodné sázet na jakýkoliv scénář, když nikdo neví, jak se situace bude dál vyvíjet, takže pokud voliči budou reflektovat více celostátní dění než krajské, mohou být tyto volby docela loterií.

Jak čtete vztah mezi premiérem a ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem i s posledních událostí kolem roušek a odešlého odborníka Rastislava Maďara?

Panu premiérovi se hodí slabý ministr zdravotnictví nebo slabý člen vlády, který s sebou nechá hýbat, nebo třeba i manipulovat. Vojtěch je k premiérovi loajální, což se Andreji Babišovi hodí, je ochotný ho poslouchat. Kdyby v křesle ministra zdravotnictví seděla silnější osobnost třeba i s odborným renomé, která by dokázala oponovat, pro Andreje Babiše by to samozřejmě bylo mnohem složitější a nevýhodnější. Takhle má po ruce ministra, kterého si může pozvat na kobereček, může zvrátit jeho původní rozhodnutí a zdá se, že se to takto Andreji Babišovi hodí. Nebo má dojem, že se mu postup vyplácí i přesto, že vlastně vrhá ministra Vojtěcha do nepříjemné situace a přispívá k tomu, aby si z něj dělala legraci opozice, média i běžní občané.