140 poslanců hlasovalo pro rozpuštění sněmovny.  Je to moc, nebo málo? A jak hodnotíte odchod ODS ze sálu?

Samotné číslo je poměrně vysoké a reprezentativní, protože situace spíše naznačovala, že rozdíl bude v řádu čtyř pěti poslanců, takže nakonec těch dvacet hlasů navíc ukazuje, že atmosféra a veřejný tlak musel být na mnohé poslance naprosto zřejmý. Překvapí to o to víc, že přinejmenším nějakých sto poslanců se s velkou pravděpodobností do Poslanecké sněmovny nevrátí v novém volebním období, takže samozřejmě budou promýšlet a řešit své politické a existenční otázky. Překvapuje to i z toho titulu, že se zde vytváří poměrně vysoký tlak ze strany „nových“ hnutí, ale i těch staronových – například lidovců či v posledních dnech vzpomínané aktivity Jany Bobošíkové.

Co se týče odchodu občanských demokratů ze sálu, tak tento krok jim nijak zvlášť neprospěje, protože i volič občanských demokratů, který se dlouhodobě angažuje v politice, zajímá se o ni, je z aktuální situace v lepším případě nešťastný, v horším případě rozezlen. A dá se očekávat, že na to bude reagovat obdobně, že si tento odchod ze sálu bude interpretovat jako apatii, určitou neúctu před veřejným míněním a požadavky občanů, ale mnohdy i politiků z regionu. Takže já se spíš obávám, že mnohý volič si tuto aktivitu vyloží tak, že on sám bude zvažovat svoji účast ve volební místnosti a v podstatě to tak trochu na revanš vrátí politikům ODS, což může nahrát jak TOP 09, tak i některým protestním hnutím nebo lidovcům.

Miroslava Němcová vzletně mluvila o tom, že sněmovna se přeci nemůže rozpustit, když na ni někdo zadupe, a uváděla příklady z historie. I další poslanci ODS mluvili podobně. Ocení voliči tento postoj ODS?

Vzhledem k tomu, že ODS dlouhodobě k tomuto tématu lavírovala a v podstatě využívala různých karet, různých témat, tak ta argumentace tím, že je v podstatě nárazová, je opravdu velmi průhledná a i ta vystoupení tomu odpovídala a neměla v sobě rozměr nějakého vnitřního přesvědčení. A tak se obávám, že na veřejnost to mohlo působit jako neúcta k veřejnému mínění a hledání jakéhokoliv možného důvodu, který by se hodil. Navíc ODS několikrát z počátku volala po předčasných volbách a až po dalších a dalších problémech a peripetiích postupně začala vehementně couvat a vyhýbat se jim. 

Při rozpouštění sněmovny představitelé ODS také vzpomínali mnohé zákony, které však předtím nepovažovali za tak zásadní, a dále se jimi zaklínali a kruciálně je vzývali. I to byl další důvod, který znevěrohodňoval poctivost těch argumentů, proč nechtějí rozpustit Poslaneckou sněmovnu. V tomto ohledu nevystihli atmosféru doby a atmosféru požadavků i svých voličů, což se jim zřejmě nevyplatí a mnozí voliči budou mít tendenci je potrestat anebo nechat v nezdaru samotném a nejít k volbám.

Ve volebních průzkumech se propadá ODS. Kde nakonec ve volbách skončí? Jaká je pravděpodobnost, že nebude v příští sněmovně?

Šance, že se dostane do sněmovny, je stále větší než menší. Přeci jen nesmíme zapomínat na pevné jádro voličů ODS, ale výsledek může být otřesný pro dlouholeté sympatizanty ODS, protože může být také na úrovni šesti, sedmi procent. Což samozřejmě pro ně bude šok, protože byli zvyklí počítat poslance na desítky, a najednou jich může být třeba jen deset nebo ještě méně. Bude záležet také na tom, kolik se dostane politických stran do sněmovny, kolik jich zůstane těsně pod pětiprocentní hranicí, protože to bude rozhodovat o počtu jednotlivých poslaneckých lavic.