„Pokud se politikové k veřejnosti chovají, jako by byla jen pasivním příjemcem nařízení, fungovat to nemůže. Je totiž v naší národní povaze čile hledat boční cesty a zadní vrátka,“ řekl jste mi před půl rokem. Zlepšili se v tom politici?

Nezlepšili. I kdyby nakrásně chtěli, vyžadovalo by to dlouhodobé úsilí. Vysvětlovat se nejdříve musíte naučit, zjišťovat si čemu a proč lidé nerozumějí. Předpokladem úspěšné osvěty je ale dostatečná důvěra k politikům a státu obecně. A to je běh na ještě delší trať než trpělivé vysvětlování jednotlivých opatření.

Tehdy jste také zmínil následky, které si společnost po roce s covidem ponese, ať už jde o ekonomiku, ale i zásahy do života lidí a jejich vztahů. Jak to podle vás Češi zvládají? Případně jak se následky projevují dnes?

Připadá mi, že dnes prožíváme určité mezidobí. Rádi bychom zapomněli na to špatné, co covid přinesl, ale spíš jen pasivně očekáváme, že to dopadne nějak únosně. Máme chvíli před volbami a člověk by čekal, že se různé politické tábory budou snažit pojmenovat problémy ve veřejné sféře a nastínit cesty jejich řešení do budoucna. Bude-li bezradnost trvat nadále, promeškáme příležitost se z covidové krize poučit a postupně zotavit.

Část Čechů je už naočkována, menší část čeká, ale celkově zájem klesl. Ve výstupu STEM uvádíte: „Pětina veřejnosti se očkovat nechce a desetina váhá – u obou skupin je nyní důležité zjistit jejich motivace a bariéry, aby se informační kampaň mohla napřít účelnými směry.“ Čím to je, že se 20 procent veřejnosti nechce nechat očkovat a dalších deset ještě váhá? Kde vidíte příčinu?

Už jsme to zmínili. Potřebujeme zvýšit důvěru lidí v protiepidemická opatření, zdůraznit, že nejde jen o to uchránit sebe, ale i blízké okolí a širokou veřejnost. Moc se toho pro porozumění lidem, kteří se nechtějí očkovat, zatím neudělalo. To, co neumíme zvládnout celospolečensky, bychom ale mohli zkoušet lokálně, v komunitní práci, dávat publicitu úspěšným příkladům a zkušenostem.