Už několik týdnů se napříč celou republikou konají protivládní demonstrace, zatím největší byla v neděli na Letné.  Média se vesměs shodla na tom, že na Letné bylo zhruba 250 tisíc lidí, organizátoři uvádějí čísla ještě větší. Ať mají pravdu oni, nebo média, domníváte se, že mohou být organizátoři spokojeni? Vy jste na svém FB k fotce z Letné přidal poznámku: „Prosím Vás, kam až sahají Hujerovi?“

Organizátoři výslovně čekali 350 000 lidí. Podle policie jich přišlo snad 200 000. Manažer Minář prohlásil, že demonstrantů bylo 250 000 a celou věc komentoval slovy: „Na Letnou přišlo mnohem víc, než jsme čekali.“ Z toho plyne, že podle Mináře je 20 nebo 25 mnohem víc než 35. Ten člověk musel na základce excelovat v počtech. Ale to není všechno: v duchu zkušenosti, že každá nehoráznost se musí ještě sama trumfnout, nakonec Minář celou eskapádu provedl ještě jednou, když na základě výškové fotografie dodatečně oznámil, že demonstrantů prý bylo až 400 000 – a ještě ke všemu dodal, že tento počet se blíží počtu z listopadu 1989. Jak známo, roku 1989 bylo na Letné asi 800 000 lidí, tedy dvakrát tolik, než zní to Minářovo fantastické hausnumero – a tudíž čtyřikrát víc, než je policejní odhad Minářovy akce. Když se člověk zamyslí jenom nad touhle sestavou úplně zbytečných dezinformačních kotrmelců a kozelců organizátora shromáždění (!), nemůže se vyhnout dojmu, že zbytek asi taky nebude zrovna měřítkem věrohodnosti.

Jiná otázka je, jestli můžou být organizátoři spokojeni se samotným průběhem akce. Zaznamenal jsem řadu rozpačitých reakcí přímo od účastníků, kteří sami kritizovali bezradný výběr řečníků a nijakou úroveň jejich projevů. Mě osobně na FB zaujala mezi stoupenci demonstrace následná reakce na typicky humánní výzvu – mám dojem, že od významné političky Báry Basikové – ať se Babiš vrátí na Slovensko. Jeden ze slovenských internacionalistů se proti takové pořadatelské xenofobii právem ohradil, načež ale zhnuseně prohlásil, že „Česi ostanú vždy len Čechmi“. A tím zvýšil počet prokazatelných xenofobů z jednoho na dva. Kabaret Voltaire – pobočka Letná… Zatím se ti dva nepoprali. Uvidíme příště.

Pokud jde o úspěch akce, za všechno, myslím, mluví průzkum veřejného mínění, který praví, že s požadavky demonstrantů souhlasí „necelá polovina“ dotázaných. Soudný člověk má pro každou necelou polovinu pochopení a soucit, ale na politickou změnu to právě v demokracii holt nestačí. Jinak by to nebyla demokracie.

Organizátoři „slibují“ že toto rozhodně není „konečná“. Už teď je další taková demonstrace naplánovaná na 16. listopadu, „mimořádné“ akce mohou být prý i předtím. Ustojí podle vás Andrej Babiš ten tlak? A co můžeme v ulicích čekat právě v listopadu, kdy uplyne přesně 30 let od sametové revoluce?

Ona by se v listopadu nějaká vzpomínková akce konala tak jako tak, jenže vzhledem k třicetileté zkušenosti občanů s reálnými důsledky sametu by jich asi nebylo zrovna habaděj. Kdybych chtěl celou věc obrátit v žert, řekl bych, že začínám mít podezření, že celá mobilizační antibabišiáda je v podstatě generálkou na to, aby z listopadového výročí převratu nebylo fiasko. Je totiž dost zřetelné, že organizátoři ani účastníci dosavadních demonstrací vlastně nemají jasno, o co jim vůbec jde, což se při politických demonstracích s prominutím zase tak často nestává. Sám organizátor Minář ale neprozřetelně sám prozradil v jakémsi rozhovoru, že je to tak schválně. Řekl totiž: „Kdybychom … začali mít konkrétní názory, tak dvě třetiny lidí by nám řekly ‚nezlobte se, už za nás nemůžete mluvit‘.“ Tomuhle říkám Drahoš 2.0: z hnutí „Nevím“ se stalo hnutí „Nechci vědět“.

Pokud je tedy ta rozmázlá nekonkrétnost požadavků vlastně záměrem, nemůžeme se pak divit, že například zpěvák Klus přišel řečnit na Letnou – snad z roztržitosti – ve žluté vestě, přestože francouzské hnutí proti surové státní moci a náš rádoby majdan spolu nesouvisejí doslova v ničem. Hlavní rozdíl je samozřejmě v tom, že žluté vesty se proti státní moci bouří zdola, z úrovně mocensky odnikud nepodporovaného většinového obyvatelstva, obětovaného zájmům nadnárodního ekobyznysu a imigračního inženýrství made in Brusel, zatímco náš sorosjugend útočí na vládu naopak shora, z pozice menšiny, zpracované mainstreamem do role páté kolony bruselského superstátu. Nebe a dudy hadra. Právem se kdosi z nezávislých komentátorů ironicky ptal, jestlipak ve Francii žlutým vestám taky posilovali vlaky.

Co můžeme letos v listopadu očekávat, je otázka pro takovou tu paní, co má za krkem kocoura antracitové barvy, sedí nad skleněnou koulí a cosi nad ní mumlá. To já s prominutím neumím, i když toho černého kocoura mám za krkem imrvére, ale nic bych za to nedal, že tentokrát snad přece jenom možná přijde i Hutka.

Mimoto bych se vsadil, že to bude stejně jako dosud probíhat v režii úplně stejných loutkoherců, kteří stáli za tím horším, co poznamenalo podzim 1989 – tedy za vůlí po prolomení Benešových dekretů, vůlí po restituci nacistického majetku u nás. Skutečné heslo letošních kraválů totiž podle všeho zní: Walderode.

Jak vnímáte postoj médií ohledně demonstrací? Chovají se média nestranně, nebo demonstrace otevřeně podporují?

Mainstreamová média v čele s médii veřejnoprávními otevřeně podporují – v podstatě vlastně svolávají všechny demonstrace pořádané jménem Bruselu a amerického deep state, všechny projevy zaměřené proti samosprávné politice V4. Jejich nestrannost má jméno Strana.

V dané souvislosti pak stojí za pozornost reakce médií zahraničních. Pro ně totiž domácí sdělovací prostředky celý ten letenský štrůdl uštrikovaly. Vybavuje se mi v té souvislosti scéna z knihy dávného brněnského novináře Golombka, který vzpomínal, jak v létě 1938 přijel do Holandska a všichni mu tam zoufale kladli na srdce, aby ti barbarští Čechoslováci už proboha neutlačovali sudetské Němce a neprovokovali Německo. Golombek je ujišťoval, že nic z toho vůbec neděláme a že naletěli Goebbelsově propagandě, ale bylo zřetelné, že mu to nikdo nevěří. V téhle osvědčené tradici mnichovanské dezinformace se dnes západní publikum sytí zprávami, které pojednávají doslova o „babišovském útlaku“ v Česku, takže pak není divu, že například jednu českou cestovatelku prý v Irsku obklopili spolucestující a zahrnuli ji dotazy, jaké hrůzy že se to u nás dějí. Argumentovali reportážemi na BBC, které podávají situaci v ČR málem jako začátek občanské války na Ukrajině, jen střílející Babišovy gardy prý zatím chybí.

Je ovšem příznačné, že podklady pro tyhle drakonerie dostávají západní novináři přímo od našich (!) aktivistických žurnalistů a činitelů kultury. Například laureátka literárních cen Radka Denemarková publikovala v Die Welt článek, kde doslova říká, že „je třeba znovu něco dělat proti domácímu totalitarismu“…