V minulém rozhovoru jste mi řekl, že nás ve vztazích kolem mocností čekají zajímavé věci: „Často se mluví o novém světovém řádu, který každopádně přichází, ale jaký ten světový řád bude, jestli se podaří zachovat alespoň část toho, co dnes existuje, to je otázka. Protože ten chaos kolem nás se prohlubuje, dnes se v podstatě už víceméně kašle na mezinárodní smlouvy včetně Severoatlantické smlouvy, kdy se Spojené státy se svými spojenci, mezi něž patříme i my, dnes chovají, jako kdyby ta smlouva neexistovala.“ Jak to s posledními událostmi vidíte včetně toho, co se děje kolem amerického prezidenta Donalda Trumpa? A jak naopak z pohledu naší české země ve vztahu k mocnostem, kdy například prezident Miloš Zeman, přijal pozvání Vladimira Putina na oslavy konce války?

Trochu jinak to vypadá z pohledu naší malé české kotlinky, z pohledu normálního občana, a trochu jinak ta situace vypadá z pohledu politiků, kteří jsou na úrovni. Malým českým občanem míním i malého českého politika, protože tu malost, do které jsme se dostali, je vyrýsována především na pozadí schopnosti naší politické scény, která je velmi malá. A já tvrdím a stojím si za tím, že Česká republika není samostatnou zemí, protože v podstatě nemáme vlastní armádu a zahraniční politiku. Nedávno jsem četl na ParlamentníchListech.cz článek o semináři sinologa, který mluvil o Číně a v podstatě ten obraz vykresloval s tím, jaká je Čína strašlivá země, jak je všechno řízeno komunistickou stranou a jaké jsou tam šílené věci, lidé jsou sledováni v podstatě od narození do smrti a na každém kroku... to je samozřejmě blbost.

My vlastně vnímáme svět prizmatem toho, jak se u nás lže. To je to nejhorší, co může nastat. Já jsem zatím neodpověděl na otázku mezinárodních vztahů. Jde o to, že skutečně velká politika, respektive politika, která určuje běh světa, jde dost mimo nás, ale bohužel my se tomu nepřizpůsobujeme. Když se podíváte na to, co se děje: Donald Trump se znovu sešel s Kim Čong-unem. Celkem nečekaně. Došlo k jejich setkání, kde se vyřizovala konkrétní agenda a šlo o velké překvapení zejména v tom, čemu se říká deep state, protože ona agenda byla původně připravena někde jinde. V tomto směru vlastně Trump sleduje stále svoji linii, o které jsme se minule bavili: America First.

To America First dnes neznamená, že Amerika bude největším ranařem světa, ale v první řadě to znamená, že Amerika se stane menší, stane se zemí, která nemá pocit, že musí hlídat, respektive nebude ani moci hlídat vše, co se ve světě šustne, ale stane se tak řízeně. Nestane se tak na základě obrovských interních nepokojů, nestane se tak na základě občanské války a podobně. Je zřejmé, že Spojené státy ustupují z pozice světového lídra. Celkem logicky, protože ani jejich ekonomická síla jejich států není schopná táhnout to, co dělala dosud. To znamená, aby udržovala svět rovnováhou strachu ve své podřízenosti. Doslova a do písmene. Prakticky se ve světě nedělo nic, aniž by v tom neměly prsty Spojené státy, a to včetně rozpadu Sovětského svazu.

Spojené státy ztratily jednu základní schopnost, kterou donedávna měly, a to je prakticky vykrádání celého světa – a nikoliv třeba pouze surovin a podobně, ale především intelektuální vykrádání. Dochází k tomu, že se Čína zapouzdřila. Bylo období, kdy se čínští vědci a podobní lidé vraceli do Číny. Mimo jiné lidé, kteří působili ve Spojených státech, vrátili se do Číny a velká část z nich stála za čínskou jadernou pumou. Čína se zapouzdřila a už není jen dodavatelem technologií, ale stává se lídrem v mnoha technologických směrech.

Asi před čtyřmi lety jsem viděl ukázku v Číně, kdy několik tisíc dronů ve vzduchu vytvářelo konkrétní obrazce, čísla, písmena... V ten moment, kdy jsem se díval na záběry z konkrétní prezentace, říkal jsem si: Jsme vyřízení, na tohle nemáme. To je technologicky tak neskutečně složitá záležitost. Ukazuje se to ve všem. Kauza Huawei – obrovský předstih takzvaných 5G technologií. Pokud dnes chcete skutečně telefon, do něhož se nedá vlámat zvenčí, nedostanou se do něj odposlechy a neumí to ani Američané, jsou to telefony Huawei. To je jeden z hlavních důvodů – kromě samozřejmě tvrdého konkurenčního boje nejen ve Spojených státech, ale celosvětový boj, kdy dochází k technologické válce mezi Čínou a dalšími zeměmi. A Čína je lídr v této oblasti.