Ovlivnily útoky na televizi Prima a zveřejnění nahrávky z její redakční porady, kde se mluvilo o migrantech, váš pohled na stále sledovanější zpravodajství této televize?

Ta věc má několik rovin. První je skutečnost, že se nahrává interní porada. Nejprve je třeba říct – čtenáři to většinou intuitivně tuší, novináři to vědí tutově – že kdybychom zveřejnili interní nahrávku z porad všech televizí, všech významných celoplošných médií, tak by tam zazněly podle mého soudu mnohem horší věci. Šlo o interní poradu a na nich se říkají věci na rovinu, vyjasňují se pozice a věty typu „Toho hrát můžeme“ nebo „Toho hrát nesmíme“ nejsou nic výjimečného. Proto nevím, na co si média při útocích na Primu hrají. V médiích je to stejné jako v politice. Kdyby se zveřejnila interní jednání klubu oproti tomu, jaké je pak oficiální vystupování jednotlivých představitelů, tak je to samozřejmě obrovský rozdíl, protože lidé si mezi sebou řeknou věci, co na veřejnosti ne. To, že se na veřejnosti nemluví tak otevřeně jako v rodině, v politice, ale i v médiích, je úplně přirozené. Takže nějaký údiv mi přijde umělý, zejména pokud jde o novináře, protože ti moc dobře vědí, jak to je. A rád bych novinářům připomněl větu typu „Toho hrát nemůžeme“. To na nahrávce ani nezaznělo, ale já jenom říkám, že to je typická věta. A je to zásah do svobody, nebo není?

Když odhlédneme od skutečnosti, že nahrávka byla pokoutně natočena a vynesena s úmyslem Primu poškodit, tak co říkáte tomu, co v nahrávce zaznělo?

To vnímám tak, že porada směřovala k tomu, aby se zprávy hrály tak, jak jsou, jaká jsou fakta, jaká je realita, aby se nic nepřikrášlovalo, aby se nehrála politická korektnost. Když srovnám zprávy všech tří našich hlavních televizí, tak z mého pohledu jsou zprávy na Primě nejobjektivnější. Ukazují totiž, jaká je realita, ukazují plusy i mínusy, a ne že zdůrazňují jen pozitiva. Naopak se stačí podívat, kdo je zván do Událostí, komentářů v České televizi. Tam jsou k některým otázkám pozvaní jenom zastánci nebo případně jen mírní kritici migrační politiky, výrazní kritici nikoli. Nebo stačí, aby tam někdo jednou řekl nějaký velmi zřetelný negativní názor nejenom proti imigraci, ale třeba i proti politickému islámu, a už ho tam příště nezvou.

Když Primu berete za nejobjektivnější, znamená to tedy, že Česká televize podle vás své poslání veřejnoprávního média ne zcela naplňuje?

Otázkou je, co to je vlastně ta pluralita názorů, svoboda slova, co je ta demokratická diskuse nebo objektivita a vyváženost. Z mého pohledu je to jenom taková nálepka, z mého pohledu to v zásadě neexistuje. To, co je vyvážené pro mě, není vyvážené pro ty, co teď kritizují Primu. To, co je objektivní pro ně, zase nemusí být objektivní pro mě. Je to vždy subjektivní pohled. Z mého pohledu je mnohem důležitější, že tu máme různorodost, různé zprávy, různé televize, různé noviny. V té různosti je podle mě přidaná hodnota. Můžu se podívat na zprávy v České televizi i na Primě a udělám si sám obrázek. Nepotřebuju – a lidé obecně nepotřebují – to předžvýkat. Pokud ve jménu vyváženosti budou všechny televize vysílat a všechny noviny psát stejně třeba o migrační politice, tak to není vyvážené, ale je to ta politická pseudokorektnost a povolení jediného pohledu.