Od loňského října zasedáte v horní parlamentní komoře – co jste za tu dobu zjistil o Parlamentu? Naplnily se vaše představy o práci senátora? Funguje Senát dobře? A jak se vám daří skloubit tuto práci s vaším podnikáním a vedením Juty?

Především na podrobné zhodnocení je asi poměrně brzy. Protože mezi mé vlastnosti patří i zodpovědnost, tak takto přistupuji ke všem materiálům, kterými se jako senátor mám zabývat. Určitě nejsem nadšen z některých zdlouhavých projevů, kdy se často opakují myšlenky předřečníků, jen jinými slovy, protože jsem zvyklý, díky výrobnímu prostředí, celý život žít ve zrychleném napětí. Poslední Senát trval téměř dvanáct hodin a končil za účasti těch nejvytrvalejších. Je přirozené, že soustředěnost postupně klesá. Připadá mi, že nových zákonů a jejich novel, přestože jsou potřebné, je příliš velké množství. Při jejich schvalování a hlasování o pozměňovacích návrzích přemýšlím o státních orgánech, které pak musí dbát na jejich dodržování. Podstatné rozšíření mých aktivit v rámci regionu, spolu se stále novými a dalšími tématy senátních tisků a samozřejmě stávající, plně vytěžující angažovanost v Jutě, jsou pro mě každodenní výzva. Nebyl bych upřímný, kdybych tvrdil, že na vše jsem připraven, ale myslím si, že novým výzvám dokážu čelit. Chce to dobrý management a každodenní vyhodnocování důležitosti denních událostí.

Co podle vás dobrého přinesl loňský rok českým občanům? Zajišťuje podle vás vláda Bohuslava Sobotky českým občanům lepší podmínky pro život?

Naše společnost chtěla změnu a po volbách se uklidnila, a pokud vezmeme v úvahu makroekonomická čísla, pak se ekonomika určitě obrátila k lepšímu. Věřím, že to povede především k možnosti vyšších výdělků a jistotám zaměstnání, a to je ta nejzákladnější podmínka pro všechny, kdo chtějí poctivě pracovat, i jejich rodiny. Potěšitelný je také i vývoj státního rozpočtu. Podle mých zkušeností je velice brzo komplexně hodnotit výsledky vlády. Očekávání máme všichni velká a podle mého názoru je potřeba vládě dát šanci a plně ji podporovat. Je potřeba, aby si vláda stále uvědomovala odpovědnost za to, co přijde. Problémy patří k životu a jde jen o to, abychom je úspěšně řešili. Dobrým zvykem je, že za všechno může vláda. Ale co my? Vliv vlády nepřeceňuji, ale není to přece jen o správných zákonech, ale hodně o našem chování jako slušných lidí.

Nelze se nevrátit k chování prezidenta Miloše Zemana. Co o něm soudíte? Mnozí si myslí, že by Zeman měl odejít do politického důchodu. Souhlasíte s tím?

Nemyslím si, že by měl prezident Zeman odejít do prezidentského důchodu. Je to osobnost, a myslím si, že když je přesvědčen o některých svých názorech, není snadné mu je vyvrátit. Jsem si jist, že dopředu očekával nesouhlasné reakce na některé ze svých výroků, a přesto se jich nebál. Je jaký je a takového jsme si jej zvolili.

Jak na vás působí ukrajinská krize? Bylo o ní již řečeno mnohé - máte pocit, že konflikt na Ukrajině přeroste do války, která by ohrožovala i Českou republiku?

Kdo by měl rád krize? Já určitě ne! Jakýkoliv konflikt přináší velká rizika. Myslím si o sobě, že jsem pacifista, a tak bych si přál, aby bylo konečně dodržováno příměří a aby se všechny spory řešily diplomatickou cestou. Na Ukrajině naše firma JUTA přitom působí téměř dvacet let, máme tam spousty partnerů a přátel, kteří Českou republiku mají rádi. Často se však informace od nich odlišují od oficiálních informací z médií. Hlavně mi na konfliktu vadí, že nejvíce postižení jsou obyčejní lidé, rodiny s dětmi. Tak jako v každém mocenském boji. Když se válčí, zanechává to jizvy na obou stranách. Nevěřím, že by současný konflikt přerostl do války a už vůbec ne, že by šlo o ohrožení České republiky.

Dotkly se sankce uvalené na Rusko v něčem i firmy Juta? Co vlastně o těchto sankcích soudíte?

Tak jako na Ukrajině, tak i v Rusku působíme více jak dvacet let. Naši manažeři tam v začátcích prakticky nepřetržitě pracovali několik let a obchod budovali. Dodávali jsme naše stavební materiály na řadu významných staveb jako Bolšoj teatr, Rezidence na Kremlu nebo hlavní zimní stadion v Soči. Z důvodu devalvace rublu a platební nejistoty jsme ale koncem loňského roku zastavili dodávky, které byly ročně kolem tři sta milionů korun. Jak tuto výrobu nahradíme a zda najdeme pro zaměstnance náhradní práci, dnes ještě nevíme. Sankcím osobně moc nerozumím, protože jak se zatím zdá, přinášejí jenom horší životní podmínky pro obyčejné lidi, a jak to vypadá, politické cíle neřeší. Rusko určitě zaspalo v industrializaci země a stále spoléhá na nerostné bohatství. Nikdo dnes nedokáže odhadnout, zda uvalené sankce povedou k posilování a podpoře domácí výroby. Svět je stále složitější a představa, že bude někdy ideální, je spíše přáním a fantazií.

Čím dál častěji se hovoří o nové studené válce, a to v souvislosti s napětím v Rusku a také ve spojitosti se zostřením dalších sankcí na Rusko ze strany USA. Co si o tom myslíte? Bude hrozit nová éra válečného zbrojení a tudíž i nová studená válka? Máme se v tomto případě bát Ruska?

Nejsem politolog ani ekonom, ale jen podnikatel, který se snaží, aby se všem zaměstnancům dařilo co nejlépe. Odpověď na tyto otázky bych raději nechal odborníkům. V každém případě stále platí, že zbrojní průmysl má velkou sílu a politický vliv.

Která ze světových mocností se podle vás stane v příštích letech ekonomickým světovým tahounem? V této souvislosti se často hovoří o Číně. Anebo to podle vás může být i jinak?

Nejsem věštec a všechno vědí jen hlupáci. Jen budoucnost ukáže, jestli některé země přeskočí ty druhé. Nemyslím si, že USA si jen tak lehce nechají vzít svoji pozici světové velmoci. Podle mne se to nestane.

Když už jste zmínil Spojené státy, jaká budoucnost podle vás čeká Američany? Na jedné straně totiž v USA roste počet chudých, ale na straně druhé se hovoří o vzkříšení amerického průmyslu. Jsou USA podle vašeho soudu odcházející velmocí, nebo mají v sobě ještě stále potenciál růstu?

Odpověď na tuto otázku spíše přísluší těm, kdo dlouhodobě denně sledují všechny ukazatele, na základě kterých vyhodnocují trendy a ladí s ostatními makroekonomy své názory. Nechtějte to po mně.

Bude podle vás možné udržet prosperitu Evropské unie (EU)? Protože kritici často hovoří o pádu eurozóny - a nejen o ní (aktuálně se hovoří o možném výstupu Řecka z EU), zajímá mne, jak nahlížíte na krizi v rámci EU?

Protože intenzivně cestuji prakticky po všech zemích EU, tak si uvědomuji, že volný obchod a zrušení všech hraničních přechodů je obrovská přednost Unie a měli bychom na to neustále myslet, když EU kritizujeme. Jsem ale přesvědčen o další perspektivě EU, jejím opodstatnění a budoucnosti. Denně při své práci podnikatele se přesvědčuji o tom, že ve velikosti je síla, a neustálé povídání o krizi v EU může krizi jen přivolat. Doufám, že nebudou pokračovat dále byrokratické zátěže a že směřování EU půjde konečně racionálním směrem. Bez odpovědnosti a profesionalizace politiky si však myslím, že to nepůjde. Je možné, že některá země vystoupí nebo některá přistoupí do EU. Krize postihují v různých obdobích každého a jsou součástí života a je otázkou, jak se s nimi v tomto období vyrovnáme. Stále ovšem platí, že v rámci prosperujících uskupení to jde lépe.

V souvislosti s budoucností planety se hovoří o Novém světovém řádu a o přerozdělení světa. Podle těchto konspirací dojde kapitalismu jako takovému dech a bude nahrazen něčím novým. Lze podle vás zachránit systém liberální ekonomiky a tržního hospodářství, nebo je naopak nutné kapitalismus zničit a nahradit něčím jiným?

Nejsem žádný filozof, ale historie nás poučuje, že každý řád se vyvíjí. Každá etapa jakéhokoliv řádu má prvky, které se v jiném časovém období a v jiné zemi projevují jinak. Dnes nikdo nedokáže říci, kdy a zda vůbec bude kapitalismus jiným řádem nahrazen. Kde je hranice mezi transformací řádu a potřebou řádu jiného? Je vůbec zapotřebí se takto ptát?

A co zkáza naší civilizace ve stylu Mayů, či starého Říma?

To je téma, které si lidstvo pokládá v každé historické době. Je tolik podobností, že se vždy nějaký příměr hodí. Například v učebnici pro 7. ročník základní školy se učí o pádu Říma, stačí vyměnit letopočet. Jsem pragmatik, řídím firmu, nejsem filozof a takovéto úvahy jsou pro mě luxus pro případ, že bych se nudil anebo potřeboval nějaké únikové téma. Žádné prognózy budoucnosti nepatří do reálného života. Když zaměstnáváte 2500 lidí a máte jim každý měsíc dát výplatu, soustředíte se pouze na starosti a úkoly v práci. Možná, že se to úplně nehodí, ale "zkáza naší civilizace" patří do kategorie hospodských debat, které považuji za ztrátu času a není to můj styl. Určitě se nebojím, že se dožiji zkázy naší civilizace. To by vedlo k letargii a neochotě podnikat, starat se a něco měnit. Takto neuvažuji.

Mnozí učitelé a také intelektuálové tvrdí, že se svět "debilizuje“ - lidé prý mají čím dál méně vědomostí, místo znalostí boduje "sezení" u internetu, u mládeže se ztrácí cílevědomost a usilovnost. Je to vskutku s civilizací v tomto směru tak špatné? Může třeba v tomto Západ odolat tlaku Číňanů, kteří svou mládež "cepují" naprosto nemilosrdně?

Otázky tohoto typu mě vždy utvrdí v přesvědčení, že na ně není možno odpovědět objektivně, a to z důvodu věku, ve kterém právě jste. Jako teenager bych asi odpověděl, že je to úžasná doba technologií, které využívám a neuvědomuji si budoucí sociální dopady. Rozhodně si nemyslím, že jsou mladí méně chytří, nebo jim chybí cílevědomost. Naopak, stačí se zajímat o ankety a soutěže nadaných studentů. Vždy žasnu, jaké mají mozky a potenciál. Věřím, že současný trend velkého množství hodin strávených u počítačů se přežije a obrátí se k tomu, abychom internet v maximální míře využívali, ale zároveň docenili to ostatní, co nám svět nabízí. Problém je spíše v příkladech společnosti, a to myslím obecně ve všech odvětvích života: konzum, korupce, nepotrestané podvody, nedostatek vzdělaných autorit ve školství, státní a komunální politika. Společnost, která likviduje přirozený řád v přírodě a nesmyslně uctívá celebrity, okrádá lidi o základní principy spokojenosti. Řekl bych, že morální bída je největší zlo a jakýkoliv úpadek je jen následek.