Nejpopulárnějším politikem je nově Václav Klaus ml. V žebříčku s důvěrou 42 % dotázaných předběhl Andreje Babiše, kterému věří 38 % respondentů. O třetí místo se dělí Ivan Bartoš a Tomio Okamura s 29 %. O čem pozice Klause svědčí?

Žebříčky popularity politiků jsou vůbec zajímavá disciplína. Něco jako politický Zlatý slavík nebo cena TýTý. Moc nechápu ani jejich význam, ani jejich smysl a považuji je spíš za způsob, jak mohou agentury, které tyto žebříčky sestavují, prodat médiím další svůj „famózní“, ale ve skutečnosti nic neříkající produkt.

Zajímavé ovšem na těchto žebříčcích je, jak málo jejich výsledky odrážejí reálnou voličskou podporu. Asi si ještě vzpomeneme na doby, kdy byl jedním z nejoblíbenějších politiků pan Dienstbier, a vzpomeneme si asi i na to, že na preference, neřkuli volební výsledky ČSSD, to prakticky žádný vliv nemělo. Takže pana Okamuru nebo pana Bartoše asi může čistě osobně těšit, že je má rádo 29 % respondentů, ale striktně vzato je jim to nanic, protože je jasné, že tolik lidí je nikdy volit nebude. Druhý bude rád, když to bude alespoň polovina, první bude rád i za třetinu.

Jediný, u koho se ta čísla alespoň tak nějak shodují s reálnými výsledky, je premiér Babiš, ale i tady je jasné, že 38 % ve volbách to nebude. 42 % pro Václava Klause svědčí o tom, že je to výrazný politik, kterého lidé znají, což je samozřejmě v době naprosto nevýrazných politických figur velká výhoda. Jak a zda vůbec se ale tato popularita promítne do volební přízně jeho nového subjektu, na to si budeme muset počkat.

Proč podle vás v žebříčcích důvěry dostávají opoziční lídři na frak? S výjimkou Piráta Bartoše jsou daleko „za medailovými pozicemi“. Petr Fiala 19 %, Jiří Pospíšil 19 %, Vít Rakušan 16 %...

To souvisí s tím, čím jsem končila svou předchozí odpověď. Současná česká politika je mimořádně chudá na osobnosti, na lidi s jasným názorem, na lidi, kteří by vzbuzovali nějaké emoce. Všechno je to taková neurčitá politická hmota bez barvy a bez zápachu, což o představitelích současné opozice platí dvojnásob. Trochu jiná může být situace v případě Jiřího Pospíšila, protože v dobách své slávy se k nejpopulárnějším politikům řadil i on. Byl to takový milý mladý a nadějný chlapec, který nikdy o nikom neřekl nic ošklivého – čímž tvořil dokonalý kontrast s většinou svých tehdejších kolegů. A to mu vynášelo přední příčky těchto „politických Zlatých slavíků“. Ty doby jsou ale dávno pryč. Pospíšil, ač předseda TOP 09, sešel z očí, a tím sešel i z mysli. Stal se součástí té neutrální bezbarvé hmoty a není tu nic, proč by si ho člověk měl pamatovat nebo proč by k němu měl chovat sympatie.

Sněmovní vyšetřovací komise podá v souvislosti s privatizací OKD trestní oznámení na Zdeňka Bakalu, Bohuslava Sobotku, Vladimíra Dlouhého a další. Váš komentář?

To vypadá, že se nám začíná tak trochu bortit jeden léta pracně budovaný růžový obrázek altruisty a filantropa Zdeňka Bakaly. Bakalovi rozhodně nelze upřít, že by na to nešel chytře – sporné aktivity v oblasti byznysu dokázal přikrýt pláštíkem konání dobra – například sponzorováním volební kampaně Karla Schwarzenberga nebo Knihovny Václava Havla, ale samozřejmě i řady dalších bohulibých projektů. Tím se mu povedlo vytvořit auru jisté nedotknutelnosti, kterou mu pochopitelně pomáhala masivně budovat i jeho média a jeho novináři. Mimochodem, všimněte si, že o Bakalových médiích se nikdy nemluvilo jako o médiích vlastněných oligarchou... všimněte si, že zatímco jiným politikům se mlátily o hlavu fotky s kontroverzními podnikateli, Václavu Havlovi nebo Karlu Schwarzenbergovi nikdy nikdo fotky s Bakalou nevyčítal. (A že jich bylo!).

Svým způsobem se tedy dá říct, že Bakalův byznys plán byl přinejmenším stejně dokonalý jako ten Babišův. Možná i dokonalejší – protože Bakala, na rozdíl od Babiše, nikdy nebyl tak hloupý, aby šel do politiky přímo. On si svoje zájmy řešil prostřednictvím těch, kteří v té politice už byli. Tahle výhoda se ale teď, zdá se, může otočit proti němu.