V podstatě každý se dnes nějakou formou snaží pomáhat válečným ukrajinským uprchlíkům. Málokdo ale zná situaci přímo v místě. Proč jste se rozhodl jet s humanitární pomocí do místa konfliktu osobně?

Nechlubím se s tím, že pracuji jako dobrovolník pro Charitu. Vedle toho, že jsem voják aktivní zálohy, tohle je věc, kterou dělám dlouhodobě. Spolupracuji s řadou charit v České republice a jedna z nich se nachází ve Znojmě. Požádali mě, abych sedl do auta s humanitární pomocí. Ne každému se chce jezdit na místa válečných konfliktů. Už jsem v několika válečných konfliktech s humanitární pomocí byl. Ve čtvrtek jsme připravili věci a v pátek jsme odjeli.

Vezli jste zdravotnický materiál, potraviny…

Především jsme vezli léky, které jsou nejvíc na Ukrajině potřeba. Řada farmaceutických společností sídlí na východě Ukrajiny a jsou poškozené nebo zničené. Je ukončena výroba zdravotnických materiálů, proto se snažíme dodávat věci, které lidé potřebují: dětské výživy, dámské vložky, plínky, invalidní vozíky atp. Řada maminek přišla o všechno. Žijí v nějakém provizorním řešení, nemají peníze, aby pořídily hygienické potřeby pro své děti a pro sebe.       

Humanitární pomoc. Ilustrační foto

Vidíme záběry v médiích, čteme o mrtvých, o utrpení; vy jste průběh konfliktu, zraněné lidi a zdevastovanou zem viděl. Můžete to popsat? Nebo je to nesdělitelné?

Dá se popsat hlavně to, co člověk prožije. Během dvanácti hodin jsme museli pětkrát do krytu, protože byl letecký útok. Vidíte hořet fabriky, na které dopadly bomby, jedete kolem… Všude jsou vybudované bunkry, ochrana proti ruským tankům, zákopy. V pátek, sobotu, v neděli lidé intenzivně pracovali na plnění pytlů pískem, zabedňovali domácnosti atd. 

Byli jsme nejen ve Lvově, ale i více na východ, kam jsme vezli humanitární pomoc do míst, kde se překládá do ukrajinských aut, co směřují dále na východ. Auta pro Rusy západní by mohla být jedním z terčů útoků. Mohli by je považovat např. za výzvědné automobily.

Co vám lidé na Ukrajině říkali? Co nejčastěji zaznívalo?

Součástí každé návštěvy byly vždy diskuse o tom, kde je kryt. Vždy jsme se šli seznámit s tím, kam se dá schovat v případě bombardování. Místo, kde jsme přespávali, se nacházelo blízko vojenské základny.    

V krytu. Ilustrační foto.

Bylo něco, co se ještě opakovalo při vašich setkáních s místními lidmi?

Přijeli jsme jako Češi a tak nás velmi vítali. Bylo to v atmosféře návštěvy Petra Fialy, který se setkal s ukrajinským prezidentem. V místních médiích se stále opakuje, kdo pomáhá, kdo co dodal. Když zapnete rádio, slyšíte válečnou dikci. Česká republika má na Ukrajině velmi pozitivní jméno. Ať to byl gubernátor Lvovské oblasti nebo kdokoli jiný, hovořili o České republice v superlativech.

Co potřebují lidé, kteří zůstávají na Ukrajině? Jak přemýšlejí? Děláme dost, nebo jim úplně nerozumíme?

Potřebují nejvíce léky, peníze, konzervy, jídlo, hygienické potřeby. Ženy, které jsme dovezli pak do České republiky, odcházely s igelitovou taškou. Nemají vůbec nic. Pokud si mohou něco koupit, podpoříte ukrajinskou ekonomiku.

Při příležitosti dovézt humanitární pomoc, měli jste možnost přivézt ženy a děti; kolik vlastně?

Přivezli jsme osmnáct lidí.

Zajímáte se o jejich další osud? Víte, jestli jsou v pořádku?

Vím. Jsem s nimi v kontaktu. Děti začínají chodit do školy, ženy se zapojují do práce. Vypadá to, že budou integrováni co nejdříve do pracovního procesu a rychle se rozkoukají. Už v době, kdy jsme jeli společně v autě, děti opakovaly česká slova, chtěly pouštět české písničky. Byly výborné. Myslím si, že budou velmi brzy integrováni. (úsměv)