Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz, přinášející názory Vladimíra Hučína, Jiřího Zlatušky (z 8. 4.),  (+ z 21. 2.), Romana Jocha (ze 7. 4.) (ze 4. 3.) + (ze 14. 1.)  (+ 8. 12. + 11. 9  + ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (ze 30. 3.)+ (z 21. 3.), Pavlíny Filipovské, Jaroslava Hutky, Pavla Svobody, Miroslavy Němcové, Zdeny Mašínové, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24. 3.) +  (ze 14. 2.) + (ze 30. 1.), (ze 3. 10.) + (ze 14. 8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22. 3.), německého velvyslance, Tomáše Klvani (z 20. 3.)+ (ze 12. 3.), Luďka Niedermayera (z 20. 3.), Martina Bursíka (ze 17. 3.) (+ ze 4. 2.) + (z 2. 12.) (+ ze 6. 10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16. 3.) (+ z 28. 1),  Miroslava Kalouska (z 11. 3.) + (ze 17. 2.) + (z 6. 1.) (+ ze 3. 12 + z 2. 10.), Františka Laudáta,  Pavla Teličky, Grigorije Paska (ze 3. 3.) (+ 19. 11.) (+ 21.  10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27. 2.) + (ze 12. 2.) + (z 26. 1.) (+ ze 14. 1.), Michaela Kocába (z 25. 2.) + (ze 3. 12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23. 2.) + (ze 13. 2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22. 2) + (4. 9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (ze 12. 2.)  (+ z 11. 12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21. 11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25. 1.) (+ z 15. 1.) + (z 27. 8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Michaela Romancova (ze 7. 1.) (+ z 20. 8.), Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14. 12.) (+ 22. 7.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22. 8. + z 1. 9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina.

Napsal jste spolu s pěti kolegy otevřený dopis prezidentovi, premiérovi a předsedům obou komor Parlamentu, v nichž píšete, že prezident Zeman má jet do Moskvy na oslavy ukončení druhé světové války. Aby uctil desítky milionů obětí. Co ale říkáte na protiargument, který sdělila německá kancléřka Angela Merkelová, že na vojenské přehlídce budou možná defilovat i tanky, které střílely na Ukrajině. Takže se jí neúčastní a přijede až o den později. Ostatní lídři EU (s výjimkou totálně zadluženého Řecka) do Moskvy nedorazí vůbec. Je opravdu správné, aby za této situace prezident Zeman do Moskvy jel?

K tomu, aby se Ukrajina dostala na ekonomické, politické a společenské dno, nepotřebovala Rusko. Stačila si to „zařídit“ sama: kamarily vytvořené postupně kolem prezidentů Kučmy, Kravčuka, Juščenka, Janukovyče, Turčynova, Porošenka přivedly zemi tam, kde je. Jenom v České republice žije legálně přes 300 tisíc Ukrajinců, nelegálních utečenců je nejen v Česku kdoví kolik. Utekli před bídou, kterou „dostali darem“ od vlastní neschopné vlády. Evropa i Amerika kyjevské vládce řadu let – když ne podporovaly – tak tolerovaly.

Mají oprávnění – v souvislosti s oslavou konce války – dávat nyní lekce hlavě našeho státu? Vždyť krev a slzy na východ Ukrajiny nepřivezly jen ruské zbraně. A Krymská republika? Jak mnoho se jejím občanům stýská po Ukrajině?

Jak pohlížíte na aktuální přestřelku mezi českým prezidentem a americkým velvyslancem?

Udivuje mě, že se americký velvyslanec neseznámil s tím, jak protektorsky se dlouhá desetiletí v naší zemi chovali velvyslanci SSSR počínaje Zorinem přes Červoněnka atd., jak trapné a ponižující to pro nás tehdy bylo… Proto velvyslancovo mentorování hlavy našeho státu mám nejen za necitlivé a nepřijatelné, ale přímo za urážlivé. Soudím, že je morální povinností každého občana našeho státu – ať politicky stojí kdekoliv – zastat se svého prezidenta.

Když už jsme u Ukrajiny, kde se od listopadu 2013 situace vyhrotila protesty na Majdanu, došlo k pádu prezidenta Janukovyče, následné anexi Krymu Ruskem a válce na východě země. Udělal Západ nějakou chybu v přístupu k této krizi, co měl podle vás udělat jinak?

Černobílý pohled na události a na lidi nikdy nevede k pravdě, má daleko ke spravedlnosti a jen jitří city, násobí křivdy, prohlubuje příkopy, znemožňuje dohody, oddaluje řešení. Toto se Evropě a Americe na Ukrajině žel podařilo měrou vrchovatou. Mocní a nejmocnější si nevzali žádné poučení z Afghánistánu, Iráku, Libye, Sýrie… Války se dají vyhrát, ale těžší je vyhrát mír. A to se současným mocným nedaří.

A Rusko porazit silou? Od Moskvy odtáhli už Napoleon a Hitler, na třetího bychom neměli být zvědaví.

Kvůli nesouhlasu se sovětskou okupací v roce 1968 jste musel odejít ze školství a dvacet let jste pracoval v kamenolomu. Jak pohlížíte jako člověk s touto životní zkušeností na chování druhé strany sporu ohledně Ukrajiny, Ruska?

Ruský prezident pochopil často opakovanou formulku amerických prezidentů o amerických zájmech v různých koutech světa a začal častěji mluvit o ruských zájmech. To by nikoho nemělo překvapovat.

Zabránit je třeba střetu zájmů, který by vyústil v katastrofu; mělo by se mluvit, jednat, a ne zbrojit a harašit zbraněmi. Rusko a Ukrajina jsou sousedé, mají mnoho společného – a to by jim mělo pomoci řešit odlišnosti, potíže. V tomto problému nemáme „beránka“ a „vlka“, jak se někdy naznačuje.

Jsou podle vás hrozba radikalizace části muslimů, Islámský stát či zvýšená imigrace do Evropy témata, která můžou v současné době znesvářené Rusko a Západ donutit k pragmatickému spojenectví?

Bez Ruska se málokterý problém v této části světa dá řešit a vyřešit. Evropa je „odsouzena“ ke spolupráci s Ruskem, ať se to tam či onde líbí či nelíbí. Dokonce ani součet Rusko + Evropa + USA nemusí stačit k vyřešení všeho, jak nám stále častěji ukazuje Čína. A budou další.

Jak vidíte budoucnost Evropské unie a eurozóny. Nedojde k jejímu rozpadu kvůli rozdílným názorům (i třeba v přístupu k Rusku či imigraci) nebo velkému zadlužení některých zemí? Je ohrožena jednota Evropy?

Evropská unie je historické batole a podle toho se chová: žvatlá, klopýtá, je náladová… Ale zaplaťbůh je a bude, v to kvůli svým 14 vnoučatům doufám.

EU je šance, kterou nesmíme pustit. Vzpomeňme: Kdykoli se v minulosti sešli dva potentáti, pokaždé to bylo jen proto, aby si vyřídili účty se třetím. Kdykoli se sešli tři, brousili si zuby na jiné tři. Tekly potoky krve, vítěz (ať to byl agresor či oběť) určil válečné hrdiny a válečné zločince... A to by mělo přestat.

Pokud jde o státy věřitelské a státy zadlužené, státy bohaté a chudé v různých částech světa? Inu, příčiny bohatství a chudoby se v současném světě internetu a informačních technologií odhalují a vidí lépe a hned. Svět si vidí až do talíře.

Někdo by měl otevřeně odpovědět, proč právě nejbohatší státy světa mají největší dluhy (v procentech ke svému HDP), mělo by se lidem aspoň naznačit, ve kterém koutu světa vlastně žijí ty šťastné děti, kterým jiné děti budou jednou dluhy splácet.

A nám, Čechům, by měl někdo lépe vysvětlit, proč naše Česká národní banka jde znehodnocováním koruny nám, Čechům, po krku a zbytku světa na ruku.

Svět je a bude vždy rozdílný, pestrý, barevný, vrstevnatý – proto je ostatně zajímavý a dá se v něm dýchat. Bude-li v něm více upřímnosti a pravdivých informací a méně demagogie, bude mít šanci, a s ním i naše Evropa.