V neděli jste se zúčastnil demonstrace proti vládním pandemickým opatřením na Staroměstském náměstí. Proč jste se rozhodl tam jít? A byla vaše očekávání průběhem demonstrace naplněna?

Já osobně jsem šel protestovat proti práci vlády za posledních osm měsíců. Zásadně nesouhlasím jak s marketingovým pojetím vlády – tedy přijímaná opatření musí odpovídat náladám veřejnosti v tom konkrétním okamžiku, bez ohledu na cokoli. Tak, a to zejména, aby následky krize nesly jen části obyvatelstva (často ti, kteří tu republiku desítky let živí) a nikoli společnost jako celek.

Na demonstraci opakovaně zněla výzva „otevřeme Česko“. Co to podle vás znamená? Otevřít navzdory zákazu všechny uzavřené provozy, vyjednávat s vládou nebo něco jiného? Co by měli lidé dělat?

Napsal jsem o tom rozsáhlý článek v pondělí. Ocituji: „Děti musí být ve škole, aby z někoho z nich vyrostl nový Heyrovský nebo Holý a vylepšil tu vakcínu. Hospodští musí vařit, aby lidi, co pracují, nemuseli polykat oběd v mrazu na ulici. Hudebníci musí hrát – aby třeba složili chorál, který pozvedne náladu obyvatelstva. Republika musí žít, nesmíme se bát.

Máme dělat tisíc jedna opatření pro ochranu seniorů (třeba změnit financování tak, aby se lidem vyplatilo mít babičku doma a ne odloženou „v domově“). Máme aktivně nahnat lidi pracovat do nemocnic – k čemu je jinak „nouzový – výjimečný stav“? Můžeme trasovat a testovat.“

Nevěřím tomu, že jakoukoli krizi nebo nepřítele jde porazit ležením na gauči a čekáním.

Jak vnímáte argumenty, že v situaci, kdy opět rostly počty nakažených, byla tato akce „nezodpovědná“? A doporučení, ať se účastníci jdou podívat na nějakou covidovou jednotku?

Čtvrtina mrtvých jsou lidé z domovů důchodců. Vláda utratila 500 miliard korun na kompenzace a krytí různých výdajů. Pokud z toho tedy vezeme jednu čtvrtinu – na jednoho dědečka/babičku v domově máme asi milion a čtvrt. Na testy, na personál, na čištění vzduchu – na vše možné. Nechráníme ohrožené – vyhazujeme peníze z okna a likvidujeme lidi ekonomicky po statisících.

Nejsou žádná data, jak poloviční lockdown zabraňuje šíření viru. Ve stavu uzavření země jsme skoro půl roku – virus různě nastupuje a ustupuje. Mezitím naše děti nebyly „rok“ ve škole. Dělníci ve Škodovce mohou pracovat, kuchař v restauraci nemůže – nevěřím, že tímto způsobem bojujeme s nebezpečím.