Prezident Miloš Zeman se rozhoduje, zda bude podruhé kandidovat. Jsou jeho rozhodnutí a pak i výsledek volby důležitými mezníky, které určí další fungování této země?

Řekl bych, že se příliš upínáme k prezidentské volbě v lednu příštího roku a nedoceňujeme fakt, že před tímto datem u nás proběhnou parlamentní volby. Jejich výsledky a politické uspořádání, ve které vyústí, budou pro budoucnost této země významnější než výsledek prezidentské volby o pár měsíců později. Parlamentní volby budou tím hlavním milníkem a už to, že na ně zapomínáme, je důkazem faktu, že v nich s ničím převratným nepočítáme. Že se podvědomě smiřujeme s jejich výsledkem, že nečekáme žádný zvrat či návrat k normálnosti.

Je rozdělení společnosti na obdivovatele a odpůrce Zemana podle vás opodstatněné, nebo zveličené?

Rozdělení společnosti je přímým důsledkem přímé volby. Každá volba, ve které vám zbývá výběr mezi variantou A nebo B, dělí společnost na ty, kteří podporovali A, a na ty, kteří si přáli B. Za rozdělení společnosti na zemanovce a antizemanovce nesou přímou odpovědnost ti, kteří si přímou volbu přáli a kteří ji prosazovali. A je užitečné si všimnout, že ti, kteří si od přímé volby slibovali vítězství „svého“ kandidáta, aby po srážce s realitou zjistili, že jim jejich kalkul nevyšel, jsou dnes fakticky těmi, kdo všemožně provokují společenský neklid. Jsou to stále stejní lidé, kdo ze svého „vyššího principu mravního“ pláčou nad rozdělením společnosti, ale oni jsou jeho původci!

V čem Miloš Zeman jako prezident české společnosti v poslední době prospívá a v čem jí škodí? Lze jeho dosavadní prezidentování označit za úspěšné?

Miloš Zeman je Miloš Zeman. Není o tolik jiný v prezidentské funkci od doby, kdy byl předsedou sněmovny nebo českým premiérem. Pro vtip nebo drsné slovo neměl daleko tehdy a nemá ani dnes. Své posluchače uměl okouzlit jednoduchostí a ani dnes je zbytečně nevystavuje složitějším úvahám. Myslím, že jej český „venkov“ považuje za svého prezidenta, že mu rozumí a v prezidentu Zemanovi vidí hlasatele svých názorů.

Zda je jeho prezidentování úspěšné, to do roka a do dne posoudí voliči.

Radost nad vítězstvím Trumpa, vytěžování tématu migrace, šťouchance Merkelové a politikům EU, vyjádření nechuti nad Chovancovým „centrem proti propagand“ě" – témata, která teď prezident „hraje“ nejčastěji. Jak je úspěšný v každém jednom z nich?

Opakuji, že Miloš Zeman je výsledkem přímé volby. Svoji legitimitu odvozuje od síly volby, ze které jeho mandát vzešel. Nepotřebuje se hájit před českým parlamentem, hájí se před voliči. Proto si dovolí být otevřený, ironický, pošťuchující i rebelantský, prostě lidový. Jde mu o hlasy z přímé volby. I proto témata programově nijak důsledně ani nepropracovává, ani nekultivuje. Stačí mu pohyb po povrchu. I proto mu ani některé z jeho názorů moc nevěřím. Co si mám třeba myslet o jeho dnešních, zdá se, kritických názorech na Evropskou unii – což považuji za správné, když to byl on, kdo s předsedou Evropské unie fanfarónsky vyvěšoval vlajku EU před Pražským hradem?

Na druhou stranu je třeba prezidentu Zemanovi přiznat schopnost používat ve svých úvahách zdravý rozum, tak charakteristický pro první porevoluční generaci českých politiků a tak zoufale se nedostávající politické generaci současné. 

U Zemana se střídaly z hlediska důvěry veřejnosti průšvihové periody – „lánský puč“, „kunda sem, kunda ta“m" – s lepšími, skokový růst důvěry zaznamenal po teroristickém útoku v Paříži (56, následně až 62 %), nyní se drží v pásmu 50–60 %. Kde má prostor na zlepšení, nebo se začíná „ohrávat“ a půjde dolů? Čím by si mohl důvěru udržet, či zvýšit?

Nic z toho fakticky prezidentu Zemanovi neuškodilo. O tom svědčí setrvalá podpora, které se prezident u občanů těší. Pokud do toho Miloš Zeman půjde znovu, pak mu prostor pro jeho vlastní zlepšení poskytnou jeho protivníci. Takže myslím, vše se teprve uvidí.

Kauza Peroutka, což je evergreen. Mynářova bezpečnostní prověrka. Vydírání Jindřicha Forejta, příběhy o prostituci na Pražském hradě a podobných nesrovnalostech. Zdravotní problémy. Podnikání Martina Nejedlého. Cokoliv jiného... Číhá někde na prezidenta průšvih, který mu případnou kandidaturu může totálně zbortit? A jak zhodnotit to, jak se k jednotlivým problémům z tohoto výčtu staví?

Já se k ničemu takovému nechci vyjadřovat, protože o možných problémech nic nevím. Jedno je ale jisté, čeká nás drsná kampaň, ve které si to se Zemanem budou chtít mnozí vyřídit bez servítků a velmi tvrdě. Tomu budou odpovídat zvolené metody a prostředky. A natolik Miloše Zemana známe, že on bude umět kontrovat podobně.

Jak se podle vás mění vztah médií k Miloši Zemanovi? Platí ještě vzorec „Zeman řekne něco skandálního, média rozjedou cirkus a Zeman se jim směje“? Nebo už to novináře přestalo bavit? Má Zeman dost médií, kde je vždy vítán, a dokáže sám oslovovat lidi na náměstích tak dobře, přebil to, že většina novinářů ho nemá ráda a ráda proti němu při kampani rozjede peklo?

Mě nikdy nepřestane překvapovat, že za ta léta ještě mnozí nepochopili, že to nejhorší, co by se Miloši Zemanovi mohlo stát, je – nevšímat si ho. Pro něho je touha být středem pozornosti vším a je ochoten pro dosažení tohoto cíle udělat cokoliv. Všichni ti, kteří se na něho chystají, budou opakovaně překvapeni. Miloš Zeman to zvládne.

Mimochodem, zaslouží si Česká televize pravidelnou kritiku od prezidenta?

Já už vlastně ani Českou televizi nesleduji, takže můj názor by mohl být neobjektivní.

Prezidentští kandidáti, kteří se hlásí nebo se o nich mluví: Michal Horáček, Marek Hilšer, Jiří Drahoš, Martin Stropnický, Jaroslav Kubera. Koho z nich se má Zeman obávat?

Pokud Miloš Zeman bude chtít obhájit svůj mandát, nemůže se bát nikoho. Osobně soudím, že z této plejády se z různých důvodů ani nikoho moc neobává, přesto své znovuzvolení vůbec nemá tak jasné, jak by se snad mohlo zdát.

Padla úvaha, že 2. kolo Zeman pravděpodobně vyhraje, ale může být vyřazen už v 1. kole. Co třeba kdyby přišel někdo „zemanovitější než Zeman“, třeba Kubera? A pokud jde o druhé kolo, co kdyby přece jen proti Zemanovi „slušná část společnosti“ postavila i běžného, průměrného člověka a přesvědčila ho, že „starý, sprostý a obhroublý průšvihář“ Zeman už není dobrá volba? Který kandidát by to mohl zajistit?

Rozhodne-li se pan prezident Zeman kandidovat, pak odhaduji, že s průchodem do druhého kola by snad neměl mít větší problém, ale to druhé kolo je nebezpečné. Druhé kolo je o volbě proti tomu, koho nechceme. Podívejme se na „slovenský“ model. Fico versus „jakýsi“ Kiska. Slováci nechtěli Fica a zvolili neznámého protikandidáta. Ani v Čechách není nic jisté. Dvoukolová volba je neobyčejně zrádná a nevyzpytatelná, což z dlouhodobých zkušeností s dvoukolovými volbami do senátu dobře známe.

Miloš Zeman má radost, že má dobré vztahy s prezidentem Ruska a Číny a teď navíc i s prezidentem USA. Raduje se právem? Může návštěvu USA obrátit ve svůj triumf? Změní se do konce roku například vztah USA k Rusku tak, že Zeman se bude smát kritikům „vidíte, já vám říkal, že mám pravdu“?

Ale no tak jistě, dobře známá ješitnost a sebestřednost prezidenta Zemana by si argument typu „já vám to říkal, já už dávno měl pravdu“ moc přály a prezident Zeman to v nějaké podobě asi využije. Přesto si myslím, že své docela racionální a správné zahraniční politiky využije před svými voliči jinak: bude správně obhajovat, že otevřenost České republiky do všech stran světa jim přináší práci a příležitosti. Běžní lidé to tak cítí a za to Miloše Zemana také zřejmě odmění.

Zeman, Babiš a ČSSD, politický trojúhelník. Potřebuje Babiš Zemana tak, aby ho podpořil a nestavěl svého kandidáta?

Miloš Zeman je přece politický hráč. Nepotřebuje politické strany ani Babiše, ale potřebuje jejich voliče. A umí to šikovně rozehrávat. A ČSSD i Babiš až tak nepotřebují Zemana, ale tu část jeho voličů, která prezidenta podporuje. Politika je sledování a obhajoba zájmů, není to nedělní klášterní škola pro nevinné panny.

Může si ČSSD dovolit nepostavit Zemana jako svého kandidáta?

Může, pokud chce pokračovat ve vnitřním drásání, štěpení a ve svém důsledku oslabování.

Když probíhala volba Václava Klause pro jeho druhé funkční období, část vedení ODS si jej jako prezidenta nepřála, vytvářela „kouřovou clonu“ politického lobbingu v jeho prospěch, ale nic moc pro jeho zvolení fakticky nedělala. Dovnitř ODS ovšem všichni svorně hlásali, že „jsou pro Klause do poslední kapky krve“. Moc dobře věděli, že kdyby přiznali „barvu“, byla by to u drtivé většiny tehdejší členské základny jejich politická smrt nebo by se tehdy strana rozštípla.