Před týdnem jsme si povídali o požadavcích ČSSD na posílení rozpočtu resortů jejích ministrů o více než 20 miliard korun. Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu sepsalo své požadavky v podrobném seznamu a šéfka resortu Jana Maláčová navíc na Facebooku žasne, že Ministerstvo financí navrhuje na sociální služby stejnou částku jako loni, jako by zapomnělo, že ty peníze letos nestačily. Pokud na ně nedostane o 3,3 miliardy korun víc, tak prý se omezí pečovatelské služby, zaniknou domovy pro seniory, lidé přijdou o práci a sociální služby zkolabují. Není zrovna tohle oblast, na které by stát šetřit neměl?

Popravdě, já nejsem sociální pracovník, abych byla schopna posoudit konkrétní situaci zrovna v sociálních službách. Nemohu posoudit, zda zrovna na tuto konkrétní oblast peníze stačí, či nestačí. Úlohou ekonoma je vidět věci v kontextu, z nadhledu, jakoby z jiné dimenze. Pokud bychom se dívali na jednotlivé oblasti života jako pracovníci v těchto oblastech, brzy bychom zjistili, že naše požadavky jsou nekonečné. Učitel by vždy měl pocit, že peníze chybějí ve školství. Zdravotní sestra by vždy měla pocit, že chybějí ve zdravotnictví. Policista, že chybějí u policie. A tak dál. A požadavky by rostly donekonečna.

Proto se musíme dívat na celek, položit si otázku, jak moc ekonomika roste, na co všechno s takovým růstem má, a jak tyto peníze potom rozdělit. A u nás výdaje růstu ekonomiky neodpovídají. To je vidět z toho, že ačkoliv ekonomika stále ještě roste, státní rozpočet se nevyvíjí dobře. Proto vláda tolik tlačí na zavedení dalších daní, dalších poplatků.

Takže řekněme to takto: V prvním kroku by měl stát vybrat vzhledem ke stávajícímu růstu ekonomiky méně a vydat by měl ještě méně, aby byl rozpočet vyrovnaný.

Ve druhém kroku můžeme přemýšlet, zda zrovna sociální služby mají z tohoto balíku peněz dostat přidáno výměnou za to, že někde jinde ubereme. Adepti na takové ubrání by tu byli. Tak třeba pokud si položíme otázku, zda důležitější jsou sociální služby, nebo dotování jízdenek na vlak, asi soudný člověk odpoví, že za A je správně.

Jenomže z pohledu politika je to přesně opačně: ten, kdo jede vlakem zdarma, je potenciální volič; člověk odkázaný na sociální služby se nejspíš do volební místnosti už nedobelhá.

Objevily se úvahy, že koalice to vyřeší tak, že zvýší očekávané příjmy státního rozpočtu. Je v návrhu státního rozpočtu příjmová stránka podhodnocená a lze to tedy takto řešit, nebo zhoršující se čísla z průmyslu by měla být varováním, že je namístě opatrnost a že růst příjmů státního rozpočtu už nebude pokračovat v podobném tempu jako v minulých letech?