Spolek Milion chvilek pro demokracii spustil 25. února 2018 kampaň s cílem získat za sto dní milion podpisů lidí, kteří si myslí, že by se Andrej Babiš měl své funkce vzdát. Čím si vysvětlujete selhání tohoto záměru, když za více než rok a čtvrt je podpisů pouze 369 958, což nejsou ani všichni voliči TOP 09 a STAN, tedy politických subjektů, které se proti premiérovi a vítězi voleb nejvíce vymezují?

Za Milionem chvilek nestojí žádná firma s miliardovým obratem, nepobírají dotace, nevlastní média, nemají specialisty na propagandu. Je to parta mladých lidí, kterým není lhostejné, co se děje v naší zemi a rozhodli se to dát slušně, ale nahlas najevo. Jestliže za rok a čtvrt získali 369 958 podpisů a v úterý na Václavák přišlo přes sto tisíc lidí, považuji to za velký úspěch. Andrej Babiš je označuje za křiklouny, se kterými se nebude bavit, dokud si nezaloží politickou stranu. Občanská společnost je ale založená na každodenní aktivitě občanů. To, že vhodím lístek do volební urny, neznamená, že musím další čtyři roky mlčky přihlížet řádění psychopatů nebo že si mám založit vlastní partaj.

Není toto selhání výmluvným – i když nechtěným – potvrzením výsledku voleb, v nichž hnutí ANO získalo 1,5 milionu hlasů, zatímco Babišovi odpůrci za rok a čtvrt čtvrtinu podpisů? Má o vládě a fungování společnosti rozhodovat výrazná menšina, i když hodně hlasitá?

Pokud se někomu zdá 369 958 podpisů málo, není to selhání party mladých lidí Milionu chvilek, ale politováníhodný obraz stavu naší společnosti, v níž většina si nechá vymýt mozek sliby a ucpat ústa koblihou. Nejde o to, aby o vládě a fungování společnosti rozhodovala hlasitá menšina. Takový požadavek jsem nikde nezaznamenal. Problém je jinde. Pro spokojený a zdravý život občanů jsou nezbytná důvěra ve státní správu, vymahatelnost práva a dobré mezilidské vztahy. Přesně to nám tady chybí. Prezident Zeman zachází s ústavou jako s toaletním papírem, je soudem potvrzený lhář. Premiér Babiš je soudem potvrzený estébák, trestně stíhaný pro dotační podvod. Tito lidé by měli být svým chováním společenskými vzory, těmi, kdo zákony ctí a důsledně prosazují, ne se jim vzpírají. Vhodnější by bylo, kdyby demonstrující místo „Demisi!“ a „Babiše do koše!“ skandovali „Právní stát!“ a „Zákony platí pro všechny!“. To se ale blbě skanduje.

Všichni lidé u nás by si měli být rovni. Proč má mít větší váhu těch 369 958 podpisů pro spolek Milion chvilek nasbíraných za rok a čtvrt, a to i od těch, kterým není ani 18 let, než hlasy 393 100 lidí, kteří za dva dny posledních voleb dali hlasy komunistům? Pokud voliči KSČM nejsou podlidé či méněcenní, neměla by jejich hlasu kvůli těm počtům naslouchat společnost více nebo minimálně stejně jako Milionu chvilek, pokud jí záleží na demokracii, po čemž právě ten spolek volá? Jak v tomto kontextu s těmi zmíněnými počty vnímat demonstrace proti premiéru Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové?  

Nejde o počty, ale o to, že premiér Babiš je trestně stíhaný. Je nepřípustné, aby trestně stíhaný člověk vykonával funkci premiéra. Nad jakýmkoliv jeho rozhodnutím se vznáší podezření. Do svých osobních problémů zatahuje a činí podezřelou celou vládu, v zahraničním kontextu celý stát. Demonstrace Milionu chvilek proto mají význam i navenek. Lidé jimi do zahraničí vzkazují, že jim názory a chování prezidenta i premiéra  vadí. Výzvy k odvolání ministryně Benešové pramení právě z toho, že je blízká prezidentovi a jmenoval ji premiér Babiš. I kdyby žádné kroky k zakrytí Babišových lumpáren nepodnikla, je automaticky podezřelá. Místo jejího odvolání by měli demonstrující žádat: „Spravedlivý soudní proces pro Andreje Babiše!“ To se ale zase blbě skanduje.