V době horečnatých jednání evropských politických špiček o budoucnosti Řecka jste na svém blogu napsala, že Řecko nesmí být „zachráněno“, což je jediná možnost záchrany jak pro Řecko, tak pro zbytek Evropy. Nakonec k jeho „záchraně“ tedy dojde, co to může znamenat pro Evropskou unii?

Moc dobrá zpráva pro Evropskou unii jako celek to není. Ta má možná trochu nesrozumitelná poznámka, že Řecko nesmí být „zachráněno“, což je jediná možnost jeho záchrany, narážela na to, že to, co se v konvenčním uvažování považuje za záchranu, tedy poskytnutí nové pomoci, ve skutečnosti situaci Řecka jen zhoršuje. V Řecku došlo ke zvýšení daní, osekání sociálního systému. Tedy dochází k dalšímu propouštění, snížení disponibilního příjmu obyvatel. Země propadne – či nejspíš už propadla – do recese, ze které se sotva dostala. V důsledku recese se jí nebude dařit vybírat daně podle plánu a výdaje z rozpočtu naopak budou vyšší, než se naplánuje. Finanční situace země se ihned začne dál zhoršovat. Již dvakrát – ano, dvakrát! – byl v minulosti Řecku naordinován ze strany MMF a dalších věřitelů stejný recept: šetřete. A už dvakrát to uvrhlo zemi do recese a ještě víc zhoršilo její finanční pozici, tedy zvětšilo dluh. Teď k tomu dojde potřetí.

Řecko tedy nemá šanci se ze zadlužení vymanit žádnou další finanční pomocí?

Dluh se již dávno stal nesplatitelným. Je-li něco nesplatitelné, je to již jen smazatelné – tedy „zbankrotovatelné“. Řecko dokonce loni docílilo největšího takzvaného primárního přebytku rozpočtu mezi evropskými zeměmi. To je přebytek počítaný bez započtení splátek dluhu. To právě splátky dluhu táhnou Řecko ke dnu. Ale čím více Řecko splácí, tím víc jeho dluh roste, protože za účelem splácení si musí brát nové úvěry. Jde o takzvanou dluhovou past. Z toho plyne, že bude-li dosažena dohoda a Řecko po svém nynějším překlenovacím úvěru dostane další peníze ze třetího záchranného balíku, samo si naordinuje smrtící léčbu a do několika měsíců bude opět stát před bankrotem. Pouze s tím rozdílem, že jeho dluh bude ještě větší. Jinými slovy, dřívější bankrot je pro Řecko výhodnější než pozdější. Stejně tak pro jeho věřitele. Bylo by lepší nedohodnout se na něm. A součástí toho by měla být i měnová odluka.

Čeští kritici Evropské unie tvrdí, že jsme před jedenácti lety vstupovali do jiné EU, než je ta nynější. Jak vy hodnotíte vývoj společenství během našeho členství a je jeho budoucnost v dalším sjednocování, nebo je pravděpodobnější odchod některých členských zemí?

Neřekla bych, že tehdy byla Evropská unie nějak zásadně filozoficky jinde než dnes. Hlavní rozdíl byl v tom, že tehdy jsme prožívali nebývale dlouhé období hospodářské konjunktury, takže se problémy spojené se zadlužením neprojevovaly tak výrazně. Ty vždy vyplývají na povrch při hospodářských krizích. Pak přišel rok 2008 a od té doby stíhá jedno dno krize dno druhé a třetí... A tím problém vyplul na povrch. Přesněji řečeno, vyplulo na povrch to, co mělo být a bylo jasné už při vzniku eura. Totiž to, že euro je zaváděno v oblasti, která rozhodně není takzvanou optimální měnovou zónou. Neboli euro není vhodné pro všechny země. To jen teď je v praxi vidět to, co eurorealisté věděli už tehdy v teorii.

V jednom z vašich komentářů na téma evropské společné měny jste uvedla, že eurozónu nepovažujete od základů za úplně špatný projekt. K čemu by muselo dojít, aby nebyly v pořádku jen základy, ale celá stavba, do níž by se Česká republika nemusela bát vstoupit?

Je laciné zjednodušovat a nadávat na euro jako takové, ale je to chyba, protože třeba Německu euro spíš pomohlo. Euro není dobré, nebo špatné. Euro je pro někoho dobré a pro jiného špatné. Pro Řecko a ještě pro několik dalších zemí dobré není. A my bychom se z toho měli poučit. Euro totiž není dobré pro země, které neumějí generovat přebytky svého státního rozpočtu. A právě do téhle skupiny zemí my bohužel patříme. Až vláda ukáže, že několik let po sobě umíme hospodařit s vyrovnaným rozpočtem, mohu třeba změnit názor. A pak je tu ještě další věc. Nesmíme zaměňovat euro a eurozónu s celkovým procesem evropské integrace. Zrovna jako nelze odsoudit euro jako takové, ale je nutné odsoudit mechanismus, jak a kde je zaváděno, stejně nečernobílé je to s integrací. Mám milion a jednu námitek proti formě evropské integrace, ale ne proti samotné myšlence hospodářské integrace. Sotva lze něco namítnout proti původní ideji volného pohybu osob a kapitálu i zboží.

V čem tedy zaostává praxe za samotnou ideou integrace?

Když se dnes podíváte na současnou Evropskou unii, skutek utek‘. Kvůli přílivu migrantů vidíme, že schengenský prostor v podstatě nefunguje, takže jsme donuceni stavět ostnaté dráty. A já se Maďarsku nedivím. Cestovat z Francie do Británie je dnes za trest. To má být volný pohyb osob s trvalým pobytem v EU? Zákaz převodu peněz z Řecka do zahraničí má být snad volným pohybem kapitálu? A zkuste jako firma třeba prodat knížku z České republiky na Slovensko. Ten počet daňových přiznání a složitých registrací, které musíte vyplnit kvůli jedné stokoruně! Výsledkem je, že prodej raději neuskutečníte. A to má být volný pohyb zboží? Zato po celé EU možná bude kvůli integraci platit taková – s prominutím – idiocie jako zákaz panoramatických fotek. Nerozumím tomu, že lidé stále nechtějí vidět, že o tomhle přece integrace není. Integrace nám měla dát víc svobod, ale v realitě nám svobody pořád víc bere!

Od velké ekonomické krize, kterou odstartovaly krachy amerických bank před sedmi lety, se kritici nynějšího systému snažili přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Změnilo to podle vás nějak pohled na kapitalismus, na jeho úspěšnost i budoucnost?

Pan Varufakis je „odborník“ k popukání. Kdyby Varufakise, Tsiprase, Tsakalotose a dalších marxistických kolegů z řecké Syrizy nebylo, dneska by Řecko bylo někde úplně jinde. To tito pánové během pouhého půl roku od voleb Řecko svou „odborností“ totálně potopili. Ale k věci. Kapitalismus a tržní hospodářství je nejlepší systém, jaký známe. To, že se dnes plácáme od roku 2008 od krize ke krizi, není způsobeno tím, že by nefungoval kapitalismus a volný trh, ale je to způsobeno tím, že evropsko-americká civilizace se snažila tento volný trh zregulovat. A tato regulace nás dostala do současných problémů. Tato regulace v podobě prudkého snížení a následného zvýšení úrokových sazeb vygenerovala v USA realitní bublinu, která v roce 2008 praskla. To tato regulace dovolila, že Řecko si mohlo půjčovat i ve stavu totálního předlužení, protože kdyby regulace v EU neexistovala, úrokové sazby pro Řecko by vzrostly natolik, že by zafungovaly jako spontánní brzda a Řecko by se nikdy nedostalo tam, kde je, a to dokonce ani se Syrizou ve vládě! A tak by se dalo pokračovat.