Spojené státy a Evropská unie se dohodly na tom, že budou usilovat o nulová cla a nulové subvence na průmyslové zboží kromě automobilů. EU by měla nakupovat více sóji a amerického zkapalněného plynu. Je to dobrý obchod a skutečně průlom, který znamená konec celní války?

Je předčasné mluvit o průlomu, ale celní válka byla zažehnána, hlavně ta, která hrozila v automobilovém průmyslu. To by byla tragédie jak pro Evropany, tak pro Američany. Dám jeden příklad, firmu Fiat Chrysler, které ve středu zemřel šéf, Sergio Marchionne. Tato firma ukazuje, jak je automobilový průmysl propojený. Celní válka by poškodila ekonomiku, zaměstnanost, běžné zaměstnance, dělníky, kteří pracují na obou stranách Atlantiku. To se podařilo zažehnat. Zcela správně byl stanoven cíl dosáhnout nulových cel na všechny průmyslové výrobky s výjimkou automobilů. Společně vytváříme polovinu světového HDP, v každé zemi jsou miliony pracovních míst, existují vzájemné investice.

Koneckonců celní válka je kontraproduktivní i v zemědělství. Donald Trump vše začal, ale zjistil, že opatření postihují americké farmáře. Už teď, aby omezil ztráty, dává farmářům 12 miliard dolarů subvence. Doufejme, že i Donald Trump si uvědomil, že když začneme nějakou celní válku, tak nemá vítěze, akorát poražené. Snad jsme se dostali do bodu obratu a měli bychom, protože to je v našem zájmu, jít ve směru: nulová cla, nulové tarify.

Američané mají deficit zahraničního obchodu s EU, který činí 100 mld. dolarů ročně. Tady Evropská unie – docela rozumně, symbolicky, protože Donald Trump má obavy o státy, kde jsou zemědělci – přislíbila, že koupíme více sójových bobů.

Deficit mezi oběma kontinenty by se mohl snížit i tím, že se začne také stavět více terminálů na zkapalněný plyn ze Spojených států. Otázka je, proč jsme ho nedováželi dříve, ale Američané měli ochranářská opatření. Nejdřív si chtěli zajistit svůj trh a teprve před několika lety uvolnili export. Je to docela rozumné řešení.

Jistě, u Donalda Trumpa člověk nikdy neví – ale pokud se obě strany tohoto návrhu a řešení budou držet, pak je to dobrá zpráva pro nás pro všechny.

Donald Trump nedávno Německu vyčítal závislost na Rusku a podporu Nord Stream II. Jde o reakci i na tato vyjádření?

Je to tak. Takovým způsobem Donald Trump jedná. Kolikrát jde až brutálně na hranu, obviní nejbližší spojence jako je EU nebo konkrétně Německo, pak ustupuje. Veřejnosti a svým voličům nyní bude prezentovat, že touto taktikou vlastně dosáhl toho, že bude Evropa kupovat více amerického zemního plynu. Evropa ho ale potřebuje, protože naleziště v severní Evropě nejsou nekonečná. Musíme plyn dovážet, ať je to z Ruska, z Blízkého východu nebo ze Spojených států. Tím, jak spotřeba roste, nikdo na tom netratí, ani Rusko.  

Ještě bych se vrátila k summitu v Helsinkách. Trump se svým ruským protějškem řešili mnoho témat, včetně údajného ruského vměšování do amerických prezidentských voleb v roce 2016. Trump nejdřív překvapil tím, že nevidí důvod, proč by do voleb zasahovalo právě Rusko, pak se opravil. Bez ohledu na tuto situaci, sklidil zásadní kritiku amerických politiků za to, že Putina nekritizoval, jednal slabě a podle některých i zradil zájmy USA. Vyčítáno je i to, že konkrétní závěry schůzky nejsou známé, Trump ale pozval Putina do Bílého domu. Termín byl odložen. Po čase, co z toho všeho vyplývá?

Obsah schůzky, hlavně obsah dvouhodinového jednání mezi čtyřma očima, neznáme. Neznají ho ani kongresmani a senátoři ve Spojených státech. Ani ministr zahraničí pořádně neví, co Donald Trump slíbil a co neslíbil. Známe jen témata. To je realita, jaká vládne v Bílém domě, ve Spojených státech i v mezinárodních vztazích za Donalda Trumpa. S tím se celý svět musí vypořádat. Kongresmani a dokonce i ministerstvo zahraničí se snaží, když je Donald Trump nevypočitatelný, dát mu určité mantinely, ve kterých se musí pohybovat.

Není náhoda, že další schůzka, která měla být na podzim ve Washingtonu, byla odložena. Do vyjasnění některých věcí, jak obsahu minulé schůzky, tak vměšování do voleb 2016 či případného vměšování do voleb v roce 2017, žádná schůzka nebude. Pokud by trval Donald Trump na tom, aby se konala, veřejné mínění v USA se obrátí proti němu.

Pro nás z toho vyplývá sledovat situaci. Neškodí, když dvě největší jaderné mocnosti spolu jednají. Jen je také potřeba jednat veřejně, dát nějakou agendu. Je spousta věcí, které je potřeba řešit společně. Vidíme, že Rusko a Francie do určité míry společně řeší humanitární krizi v Sýrii. Bylo by dobré, kdyby se na tom nějakým způsobem podílely i Spojené státy.

Důležitá je i otázka Ukrajiny a Krymu. Určité zprávy hovořily o tom, že Donald Trump je pro uznání anexe Krymu, teď zase: nebude uznaná a ještě zpřísníme sankce. Je to iracionální. Pohybujeme se od pangejtu k pangejtu a to by v mezinárodních vztazích a mezi největšími nukleárními mocnostmi, které mají 90 procent veškerého jaderného arzenálu na planetě, nemělo být.