Jak zpětně hodnotíte působení Rusnokovy vlády a svou roli v ní?

Pozitivně, a to hned z několika pohledů. Po období koaličních roztržek, osobních animozit a nejednotnosti vedení, až možná anarchie, jsme se snažili zklidnit tuto rozjitřenou atmosféru a začít věcně řešit palčivé problémy té doby. Typickým příkladem bylo čerpání EU fondů. Když jsme v červenci 2013 nastupovali, byla míra možného nedočerpání odhadována na 60 miliard korun. Po nastolení krizového řízení, komunikací s řídícími orgány, rozmražením regionálních operačních programů a dělnou aktivitou se tento schodek snížil na 11 miliard korun. Podařilo se zastavit vznik dalšího ústředního orgánu – Nejvyššího stavebního úřadu, Ministerstvo pro místní rozvoj se stalo konečně faktickým národním orgánem koordinace s adekvátní autoritou a ne chudým příručím, jako tomu bylo do té chvíle. Prosadilo se senátní zákonné opatření k zakázkám, a především se začala tvořit podoba nového programového období. Územní samosprávy – obce a kraje se staly plnohodnotnými partnery pro dialog a spolupráci. Můj subjektivní pocit je dobrý, ale fakticky to musí zhodnotit jiní.

Angažujete se ve svazu měst a obcí, co tato organizace zmůže a jakou názorovou platformu reprezentuje?

SMO sdružuje obce a města České republiky. Je povinným připomínkovým místem a účastní se řady pracovních skupin, řídících výborů a komisí. Náš hlas není pouze do počtu, ale pečlivou přípravou a fundovanými argumenty se podílíme na konečné podobě řady zákonů. Bohužel, vždy se to nepodaří, ale zjednodušeně se snažíme vnášet zdravý rozum a každodennost do právního řádu ČR. Jsme obranným valem i údernou jednotkou v boji za práva a poslání obcí naší země a jejich obyvatel. Troufám si říct, že bez SMO by dneska byly obce zavaleny rozbujelou a nesmyslnou byrokracií.

Je vaše cesta ze starostenského postu na ministerstvo spíš individuální výjimka, nebo by to měl být modelový postup?

Vřele to doporučuji jako průpravu pro „velkou“ politiku. Starostování vás nejen obohatí, ale také nastaví zrcadlo. Na obci se naučíte pracovat a ne pouze hezky řečnit. V opačném případě by Vás občané vynesli z radnice v zubech. A tato obava chybí některým zákonodárcům, neboť do jejich institucí se občan nedostane.

Budete se pokoušet znovu uspět ve vysoké politice? Která ze stran je Vám v současnosti programem nejbližší?

Člověk by neměl na jedné židli sedět celý život. I já cítím, že je potřeba se posunout. Mise v Rusnokově vládě pro mě byla úžasně osvěžující, a proto jsem mohl ještě jednou zvednout starostovské poslání. Spíše než vysoká politika mě láká některá z odborných pozic, která má blízko k samosprávě. Ale ještě jsem o tom vážněji nepřemýšlel. A také jsem rád, že nejsou tento rok volby, neboť žádná ze stran pro mě není naprosto ideální. A mix, alespoň osobností, jak chce pan prezident – panašování, které je typické pro komunální volby, zatím nelze. Pod co se ale můžu podepsat, je tlak na změnu volebního systému k většinovému. I když možná neodráží úplně vůli voličů, posiluje odpovědnost vládnoucí strany. A tlak na odpovědnost, kterou si doposud politici neuvědomovali nebo si ji díky poměrnému zastoupení přehazovali jeden na druhého, musí být účinnější a silnější.

Můžete pojmenovat hlavní problémy regionu Hodonínska, kde působíte?

Nezaměstnanost. Jsme regionem strukturálně postiženým. I když samotný Kyjov na to není tak zle, tato negativní věc zatěžuje region jako celek. Pak je to dopravní infrastruktura. Stav komunikací není v dobré kondici a přispívá to jistě i v rozhodování potenciálních investorů. Celkově ale převažují kladné stránky. Krajina, lidé, klima.

V místních volbách opakovaně vítězíte, v parlamentních jste neuspěl. Kde vidíte příčinu a co z toho vyvozujete?

Na Kyjovsku mě lidé znají. Podpora v posledních deseti letech ve výši skoro 40 % je nejen příjemná, ale především zavazující. Neznámá tvář pro širší okruh lidí je limitující, stejně jako volební strana, za kterou kandidujete. Mým cílem není sedět v Parlamentu, ale pracovat pro lidi kolem mě. Nebudu proto vyhledávat módní značky jenom proto, abych se vyhoupl výš. Na prvním místě je zůstat sám sebou.

Jak hodnotíte své angažmá nezávislého kandidáta tehdejší SPOZ?

Byla to zkušenost. Poznal jsem řadu skvělých lidí v místních organizacích našeho kraje. Lidí zapálených, slušných a pracovitých. Proto toho nelituji, i když mě mnozí za tento krok zatracovali. Zatracovali, neboť neznali právě přesvědčení  řadových členů. Národní nálepka SPO byla bohužel vytvořena jen díky pár jejím členům, ne členské základně.