Věříte, že na Ukrajině po mnoha měsících bojů a krveprolévání už konečně nastane příměří, které bylo dohodnuté na summitu v Minsku?

Je zlé, když dva slovanské národy jsou v tak ostrém rozporu. Ale myslím si, že německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Francois Hollande udělali kus práce, když se snažili dosáhnout příměří diplomatickou cestou, určitého výsledku dosáhli, přece jen dohoda k čemusi vede. Je však otázka, jak to bude se souženou Ukrajinou dál. Při tom se mi vybavuje například Černobyl, to byla také jedna z ran, které Ukrajina v minulosti utržila. Proto je na místě zamyslet se do budoucna, jak se situace v této zemi bude dál vyvíjet. Bojím se, že místní šarvátky mezi separatisty, Ukrajinci a Rusy na východě země tak rychle nezmizí, že konflikt na Ukrajině může na nějakou dobu zamrznout. Lidé se musí válkou tohoto druhu unavit. Pamatuji si to ze svých vlastních inspekčních cest do bývalé Jugoslávie, kde jsme měli vojáky v misi OSN. Tam bylo vidět na místním obyvatelstvu, že jsou už po dlouhé době bojů válkou unaveni.

Jak vnímáte ruskou politiku v souvislosti s chování Ruska v poslední době v Gruzii, Abcházii, jižní Osetii, v Čečensku, a dnes na Ukrajině? Jak hodnotíte anexi Krymu a pomoc Ruska separatistům na jihovýchodě země?

Je nepochybné, že je to politika velmocenská, kterou už si vyzkoušeli na Gruzii. Evropa se proti tomu musí postavit jednotně, a to je jeden ze směrů, který má Česká republika v Evropě zastávat. Na druhé straně zeměpisné postavení Ukrajiny je mezi Východem a Západem. Já bych si přál, aby Ukrajina byla v Evropské unii i v NATO, ale když se na to podívám s odstupem, vidím, že je to země, která leží uprostřed, a že asi není dobré Putina zahnat do kouta. To je moudrost starých diplomatů, když se dosáhne vítězství určitého druhu, nemůžeme protivníka zatlačit úplně do kouta, protože se začne bránit, začne kopat. Myslím, že to trochu souvisí s budoucím postavením Ukrajiny. Takže i když bych si přál, aby Ukrajina byla v EU a NATO, zároveň cítím, že by z politického hlediska bylo lepší, kdyby měla nějaké speciální postavení, něco podobného, jako jsme třeba měli před lety my – Partnerství pro mír. Mělo by se hledat něco v tomto smyslu.

Myslíte si, že příklon západní části Ukrajiny k Evropě a východní části k Rusku povede postupně k rozdělení země, nebo se podaří v rámci nějakého uspořádání, třeba federace, udržet Ukrajinu celistvou?

Snad to není idealistické přání, ale myslím si, že by bylo správné, kdyby si Ukrajina udržela svou zemi v podobě, v jaké ji dnes má, aby byla zachována její suverenita, aby byla stabilní zemí. Kdyby přistoupila na tzv. finlandizaci, jak navrhoval prezident Miloš Zeman, přišla by o část své suverenity. Podle mne má být zachována její suverenita, má být zachována ve stávajících hranicích, ovšem i s tím nešťastným Krymem.

Jak vidíte budoucnost Krymu, který anektovalo Rusko? Dnes se o něm přestává mluvit, nebyl ani součástí dohod v Minsku. Nezůstane už navždy Rusku, protože prezident Putin se ho nevzdá a Evropa mu raději ustoupí, aby konflikt dál nehrotila?

Nedovedu říci, jak to s Krymem dopadne. Myslím, že tak je to jedna z věcí, na které mohou dohody zamrznout.

Když vidíte politiku ruského prezidenta, považujete Rusko za hrozbu? Je podle Vás pochopitelné, že pobaltské státy, které byly součástí Sovětského svazu, mají z politiky prezidenta Putina obavy, a protože na jejich území žije také poměrně početná ruská menšina, mají strach, že u nich může nastat něco podobného jako na Ukrajině?

Ano, ta myšlenka se projevuje a vypadá přirozeně. Jsou to přímí sousedi, jsou blízko bývalému Sovětskému svazu. Někdy si říkám, že je lepší ani o tom snad nemluvit, aby to někoho nenapadlo. Protože toho, jak by se Rusko snažilo získat pobaltské země, se bojím stejně, jako když v televizi ukazují zločiny a podrobně vysvětlují, jak byly spáchány. V té chvíli si říkám, že takové návody není dobré ukazovat.

Mnoho politiků tvrdí, že si Rusko nemůže dovolit napadnout pobaltské státy, které jsou v NATO, protože by nastoupil článek pět Washingtonské smlouvy. Ale kdyby Rusko postupovalo podobným způsobem jako na Ukrajině, rozpoutalo nespokojenost ruského obyvatelstva, byly by splněny podmínky pro to, aby článek pět o pomoci členských zemí NATO vstoupil v platnost?

Záleží na tom, jak by byla posuzována nebezpečnost takového kroku ze strany Ruska, zda by potenciálně ohrožoval země, které jsou v NATO. Uvědomuji si, jak je dobře, že jsme před lety vstoupili do Severoatlantické aliance. Máme tak zaručeno, že v případě našeho ohrožení jsme kryti, máme spojence.