Po vzniku Islámského státu a zvláště po brutálním vyvraždění redakce pařížského časopisu si pochopitelně řada lidí i v Česku začala klást plno otázek okolo islámu. Objevují se i radikální názory, tvrdící, že islám je agresivní jako takový. Nejaktivnější je v tomto směru docent Konvička, přírodovědec z Jihočeské univerzity ze sdružení Islám v České republice nechceme. Jak pohlížíte na tyto radikály a jejich názory? A co si o islámu myslíte vy?

Myslíte radikály, jako je pan Konvička, nebo na radikální islamisty, kteří často stojí za útoky? Obojí je špatně. Označit islám za agresivní je paušalizace na základě pasáží vyňatých z koránu. Úplně stejně by se daly aplikovat výňatky z bible tak, že by svatá válka byla doslova povinností každého správného křesťana. U takové paušalizace "nějaké náboženství je agresivní“ se mi paradoxně vybaví nevinná scénka z českého filmu Svatby pana Voka, kdy misionář vypráví o tom, jak křtili indiány, a celou událost popisuje slovy: "A pak jsme je zahnali na takový pahorek a tam je pokřtili." Pan Vok se ptá: "A oni chtěli?" A mnich mu odvětí: "Nechtěli, milosti, ale my je stejně pokřtili." I křesťanství je agresivní…

Osobně na celou věc těchto "speciálně motivovaných zločinů“ nahlížím trochu jinak. V první řadě je třeba řešit skutečné příčiny podobných útoků. Ty ale dle mého názoru sahají daleko před to, že se někdo nechá zfanatizovat a sáhne po zbrani, nebo jen vyhecovat davem či kamarády a podpálí třeba barák s romskou rodinou. Na druhou stranu, pokud již k nějaké tragédii dojde, a nemusí to být pouze vražda, měl by nést viník následky. A tady je podle mě další problém. Druhotný motiv je ve věci zcela irelevantní. Dokážu odlišit vraždu - zabití, kterému třeba předchází fyzické či psychické násilí v rodině či jinde a tato je pak obranou. Jinak zůstává vražda vždy vraždou, ať již důvodem byla loupež, urážka, žárlivost nebo barva kůže. Jestli se tak stalo z důvodů náboženských, rasových či jiných na samotném faktu nic nemění. Neospravedlnitelná motivace přeci nehraje roli.

V tomto kontextu přemýšlím i nad významem smrti ve válečných střetech. Smrt civilisty, který se aktivně neúčastní konfliktu, je totiž pro mě také vraždou. Kolik nevinných mrtvých civilistů mají na svědomí spojenci v zemích, kde bojují s islámskými teroristy?!

Co si myslíte o nápadu prezidenta Zemana, že by měli všichni spojit síly a podniknout ozbrojenou vojenskou akci proti Islámskému státu? Máte případně nějaký lepší?

Prezident Zeman si ve svých projevech pohrává s emocemi národa. Dělá to naschvál. Je rád, že se o něm mluví. Že může někoho, a teď použiji jeho slovník, nasrat. Je to jezevec. Chápu ho, ale jeho libůstka se mi nelíbí. Srovnáme-li jeho současné výroky k boji proti islámu s předchozími projevy k situaci na Ukrajině, je jasně vidět, že provokuje. V případě ukrajinské krize sám vyzdvihoval důležitost jednání. Doslova řekl: „Kde se jedná, tam se neválčí“. Že by na to zapomněl? (Zda nadržuje Rusku, neřeším). Nebo neví, že by měl být v těchto věcech minimálně naoko konzistentní? Nikoliv. Ví, že jeho projevy jinou než mediální váhu nemají, proto si užívá alespoň to. Někdy má dokonce pravdu, ale primárně se domnívám, že jediným jeho cílem je ukázat světu: „Hele, já jsem prezident. Můžu si říkat, co chci, a vy s tím nic neuděláte.“ Že si tím krmí vlastní ego, mu ale nezazlívám. Každý máme něco…

Jinak nápadů mám celou řadu. Pokud však budeme problém řešit z náboženského pohledu, respektive z pohledu sekulárního státu, měli by politici iniciovat debatu mezi náboženskými elitami a necinkat zbraněmi. Problémy totiž vznikají u náboženských fundamentalistů či fanatiků, a ti se aktivizují právě v důsledku akceptace agresivního výkladu víry. Křesťanství si tím prošlo už v jedenáctém století, ale nebyly výjimkou ani náboženské nepokoje mezi katolíky a protestanty v Evropě 20. století. Podhoubí pro tyto vábitele víry vytváříme i my. Druhé a další generace přistěhovalců v Evropě nemají zrovna na růžích ustláno. V komunitách a etnických skupinách, které mají tendenci se teritoriálně shlukovat i v rámci své nové vlasti, existují problémy, jejichž jsme spolutvůrci. Pokud je nedokážeme řešit, je jen otázkou času, kdy se objeví nějaký hlasatel jednoduchého řešení, své ovečky naverbuje a je jedno, jestli to budeme svádět na islám, nebo na něco jiného. Třeba Detroit riot z roku 1967 neměl s náboženstvím nic společného.