Připomínáme si osmdesáté výročí Mnichovské dohody, respektive mnichovského diktátu, jímž přišlo Československo o pohraničí, které nám zabralo Německo. Je namístě na to vzpomínat, když Německo i tehdejší zrazující spojenci jsou v současnosti našimi blízkými partnery v Evropské unii?

Domnívám se, že se o Mnichovu má mluvit mnohem víc, než se mluví. Mě to dokonce mrzí, že se tak neděje. A to především vzhledem k mladé generaci. Když se dnes mladých zeptáte, co to byl Mnichov, co to bylo za zradu, co se tam dělo, tak nejenže vám nikdo nevyjmenuje, kdo se pod to podepsal, kdo se toho zúčastnil, ale přiznají, že vůbec nevědí, co to je. To je smutné. Dějiny nikdo změnit nemůže, ty jsou dány, ale je potřeba je znát a poučit se z nich. Jsem přesvědčen, že by se o tom mluvit mělo, ať už je to historicky pojímáno jakkoli. Ta událost se stala, Československo to bralo jako obrovskou zradu a do dneška to tak vnímají lidé, kteří se o to zajímali.