Karel Gott oslavil 80. narozeniny. Jeho kritici jej označují za symbol normalizace, ztělesnění konformity a méně či více přiznané spolupráce s komunistickým režimem. Jsou tyto výtky postaveny na dobrých základech? A o čem svědčí fakt, že letošní Gottovo jubileum přitáhlo tolik hlasité kritiky těch, kteří ho z různých důvodů nemají rádi? Jako příklad lze uvést slova Jakuba Jandy z neziskové organizace Evropské hodnoty, který napsal: „Karel Gott je sice kulturní legendou, ale když veřejně propaguje ty nejhnusnější konspirační teorie, tak dělá pro české extremisty a ruské destabilizační zájmy více práce než Aeronet a ‚Parlamentní‘ listy dohromady. Je to smutný konec.“

Vážené Parlamentní listy, „causu“ Karel Gott sleduji z pracovní cesty ze vzdálenosti asi 11.000 km a musím říci, že na tuto vzdálenost se mi jeví celá záležitost poněkud banální. Jistěže Karel Gott byl za komunistů „in“ – ovšem jestliže by byl „in“ pouze díky komunistům, pak ovšem nechápu, jak si udržel svou popularitu následujících třicet let... To, že nejrůznější osoby řeší osmdesátiny Karla Gotta jinak než gratulací prostou, ukazuje na nejednoznačnost naší umělecké scény i představitelů občanského života a na to, jak dalece jsme schopni – a to všichni – řešit zástupné problémy místo těch, které by nás skutečně měly trápit – a tím je rozvoj naší země a šťastný život našich lidí. Jinak jeho názory na společnost a jeho politické teorie jsou všeobecně dlouhou dobu známy, a pokud vím, zastával je i v dobách, kdy byl nějaký Aeronet ještě na houbách. Takže se dostáváme k obvyklému problému lidí, kteří „záležitost“, jako je Karel Gott, vytahují na světlo: totiž jejich naprostou nevzdělanost i neschopnost pochopit, že dějiny nezačaly okamžikem jejich vstupu na veřejnou scénu. Já přeji Karlu Gottovi vše nejlepší k jeho kulatému jubileu a raději se obrátím k těm skutečným problémům dneška.