Někteří analytici očekávají posílení nemainstreamových či radikálnějších stran i vlivem současných imigračních vln a debat kolem kvót a samotného přístupu EU k uprchlíkům. Navíc se neustále objevují nová rekordní čísla, co se týče první velké migrační vlny a následného možného přerozdělení, o čemž teď bude jednat summit EU. Jakou roli to může sehrát při rozkolu v Unii? Jak se zatím zavedeným stranám daří uchopit problematiku imigrace a přebírat agendu zmíněných nemainstreamových stran? Kde všude kromě Francie se dá posílení radikálních hnutí očekávat? V Rakousku možná Svobodní vstoupí do koalice se sociálními demokraty…

Otázka má několik rovin. Nejprve nezapomínejme, že destabilizace Blízkého východu začala útokem Američanů na Irák v roce 2003 a zničením režimu Saddáma Husajna. Během arabského jara se západní mocnosti, především Francie a Spojené státy vojensky zapojily do konfliktu v Libyi. V Iráku i v Libyi šlo o vojenský zásah Západu bez souhlasu Bezpečnostní rady OSN. V současnosti Západ vojensky podporuje opozici proti prezidentu Asadovi v Sýrii. To jsou události, které spustily současnou vlnu utečenců ze severní Afriky do Evropy.

Hlavní zodpovědnost nesou Spojené státy, ale o nich se při přijímání utečenců ze severní Afriky vůbec nemluví. Francie se též nad rámec angažovala v občanské válce v Libyi, ale nyní není ochotná přijímat nad rámec utečence ze severní Afriky. Další rovina spočívá v tom, že pokud by EU radikálně odmítala utečence ze severní Afriky, znamenalo by to, že počet utopených utečenců a jinak zabitých by radikálně vzrůstal. Evropa se svým civilizačním odkazem si to nemůže dovolit. A konečně za komunismu od nás utíkaly tisíce, ba desetitisíce utečenců a západní oblasti je přijímaly. Toto vše by mělo být předmětem zvažování o problémech utečenců ze severní Afriky.

Konkrétní scénář neumím říct, dosavadní ideologie tzv. zavedených mainstreamových stran, spočívající na multikulturalismu a převažující liberální ideologii, už beztak neodpovídá současným výzvám a bude muset ustupovat ve stranách, které ji doteď vyznávaly, nebo přímo do takových stran. Podněty pro vzestup nemainstreamových stran budou asi v rozličných oblastech různé. V Česku jiné než v Polsku nebo na Slovensku nebo v Maďarsku.

Podle řady zdrojů shromažďuje Rusko vojska blízko hranic s Ukrajinou, navíc Vladimir Putin rozhodl, že údaje o padlých vojácích v době války i míru budou součástí státního tajemství, čímž podle některých nepřímo přiznal, že na východě Ukrajiny ruští vojáci operují. K tomu se ukazuje, že propad ruské ekonomiky bude větší, než se očekávalo. Do jaké míry se Putinovi komplikuje situace? Moskva si oficiálně trvá na tom, že vojáky na Ukrajině nemá, a říká, že hodlá vymáhat plnění minských dohod. A jak by k tomu všemu měla přistupovat EU, potažmo Západ jako takový?

Dáváte mi otázky, na které neumím odpovídat. Nevím, do jaké míry se Putinovi komplikuje situace. Spíše si myslím, že Putin si nemůže dovolit z vnitropolitických důvodů přehodit Rusy na východní Ukrajině přes palubu. EU a Západ nemají dost síly, aby Rusko v této otázce dostaly na kolena. Byl by ochotný Západ poslat bojovat na Ukrajinu své vojáky? Pokud by kvůli Ukrajině měla vypuknout jaderná válka, znamenalo by to konec bílé civilizace a zejména konec evropského Západu. V pamětech maršála Achromejeva, náčelníka sovětského generálního štábu ještě z doby Gorbačova, jsou o tom argumenty. Spojené státy se snaží, aby Ukrajinci bojovali proti Rusům do posledního Ukrajince. Jde o to, jak dlouho se bude Rusku dařit tomu čelit a nevstoupit do otevřené války na Ukrajině.

Kolem Ruska je v posledních dnech rušno i na české politické scéně poté, co se dostal na veřejnost rozšířený ruský sankční seznam zakazující přístup do Ruské federace západním politikům a nově se mezi „nežádoucími“ ocitli čtyři Češi (Karel Schwarzenberg, Marek Ženíšek, Štefan Füle a Jaromír Štětina). Co na to říci?

Považujeme to za naivní problém. Je to přece odpověď na podobný seznam zakazující cestu na Západ více ruským občanům. Otázky na tento ruský seznam bez položení otázky na západní seznam považuji za nepochopitelné. Pokud se nezruší západní seznam, nezruší se ani ruský seznam. Ať nezmiňují Krym. Pokud zmiňují Krym, ať zmiňují i Kosovo a další otázky.

Ruská státní televize Rossija 1 odvysílala dokumentární film „Varšavská smlouva – odtajněné stránky“, který interpretuje invazi vojsk Varšavské smlouvy ze srpna 1968 jako pomoc a podporu příteli a prý v ČSSR hrozil ozbrojený převrat. Ministr Zaorálek už kvůli tomu požadoval vysvětlení od ruského velvyslance v Česku, film odsoudil i Hrad. Jak to celé z ruské strany máme vnímat? V minulosti už přitom Putin invazi odsoudil a přiznal morální odpovědnost Ruska…

Rozhodující je, co povídal Putin, a ne, co odvysílala ruská televize. Pokud bychom si měli pozvat ruského velvyslance kvůli ruské televizi, s níž neosuhlasíme, potom by muselo už mnohokrát pozvat našeho velvyslance kvůli relacím v naší televizi, s nimiž Rusko nesouhlasí. Samotný dokumentární film jsem neviděl a vyjadřuji se k němu jen na základě novinových zpráv. Ale už dříve jsem říkal, že Dubčekovu politiku z roku 1968, čili politiku celého tehdejšího, zejména pražského establishmentu považuji za nepromyšlenou a málo zodpovědnou.

Při zpětném pohledu se mi jeví, že Sovětský svaz nemohl vypustit Československo. Východní blok by se byl už tehdy rozsypal. Toto si měli tehdejší českoslovenští představitelé uvědomit a např. se pokusit o jakousi finlandizaci Československa. Čili Československo by zaručilo, že zahraniční politiku bude dělat ne proti Sovětskému svazu, že vojensky nepůjde proti Sovětskému svazu, ani nedovolí na to používat své území. Čili jít před únor 1948, co za války Beneš a Stalin odsouhlasili. Promiňte, pokud se nyní budu vyjadřovat nevhodně. Na Slovensku v roce 1968 žádné masové protisovětské projevy nebyly. Proti federalizaci Sověti námitky neměli, stejně tak proti větší svobodě církve. Postupně by se rozsah svobod nepochybně rozšiřoval. Opětovně se za svá slova omlouvám, ale myslím si, že alespoň akademicky je potřebné si vyřešit tehdejší geopolitiku.

Situace Ukrajiny se nadále zhoršuje. Všichni dokola hovoří o tom, že Ukrajina stojí nad ekonomickou propastí, že se blíží bankrot a válka na východě stojí Kyjev denně 5–7 milionů dolarů. Aby armáda ušetřila, dokonce prý vojáky na dovolené označuje oficiálně za dezertéry, aby jim nemusela platit. Jak dlouho ještě je toto udržitelné? Nepodřeže si EU větev, když bude Ukrajině poskytovat finanční pomoc, o které ani nemá jistotu, v jakých kapsách skončí, když vláda není schopna dělat skutečné a hluboké reformy, jak už upozorňují i renomovaná západní média?

Současná politika Západu vůči Ukrajině je historicky a makroekonomicky nesprávná. Historicky patřila Ukrajina nebo její větší část k Rusku, a tak se rozvíjely ekonomické, společenské i kulturní vazby. Mimochodem píše o tom Huntington v knize Střet civilizací. Snažit se nasměrovat Ukrajinu do srážky s Ruskem může a muselo vyústit jen do konfliktu, na který nemá síly Ukrajina, Evropa a Spojené státy jsou daleko. Pokud by současná Ukrajina zkrachovala, možná by to bylo sice absurdní východisko, ale východisko, které by vyvádělo z krize. EU ani nemá finanční možnosti, aby poskytovala Ukrajině finanční pomoc, jakou si Ukrajina představuje.

Do toho ještě stále probíhají boje mezi oligarchy, odstavený dněpropetrovský gubernátor a oligarcha Ihor Kolomojský vystupuje stále ostřeji proti prezidentu Porošenkovi, který teď, pro mnohé neuvěřitelně, jmenoval gruzínského exprezidenta Saakašviliho gubernátorem Oděské oblasti a dal mu ukrajinské občanství. Michail Saakašvili, který je v Gruzii trestně stíhán a je tam symbolem korupce, má ve své nové funkci bojovat proti pašeráctví a korupci. Nadto není neznámé, že několik členů ukrajinské vlády bylo původně občany jiných zemí a ukrajinské občanství dostali až po svém jmenování do vlády. Co z toho může do budoucna vzejít? A jak si to celé vysvětlit? Je těžko představitelné, že by se něco podobného dělo v ČR…

Jsou to zoufalé kroky prezidenta Porošenka, které asi řešení nepřinesou. Ve Velké francouzské revoluci popravili Marii Antoinettu zejména proto, že byla cizinka.

Agentura AP cituje slova experta na bývalé sovětské státy Matthewa Rojanskeho z Wilson Centre, který říká, že mezi lidmi na Ukrajině roste velké znepokojení z postoje Západu. Ukrajinci prý mají pocit, že toho zatím moc nedostali a že kontakty mezi Američany a Rusy v jiných světových otázkách, než je Ukrajina, a obecně přístup Evropy naznačují, že bude Ukrajina Západem hozena přes palubu.

Ve východních oblastech je tradičně velké očekávání na Západ, když jdou měnit svůj společenský systém podle vzoru Západu. Vzpomeňme si, jak jsme my chtěli být během 5–6 let na úrovni Švýcarska. Rusové si po roce 1991 mysleli, že s Američany si padnou do náruče a nebude mezi nimi politické a vojenské napětí. Ukrajinci očekávají velké miliardy eur nebo dolarů. Všechna tato očekávání vedla ke zklamání. Mimochodem když Ukrajina ztratila Krym, její hodnota klesla o polovinu. Krym je totiž klíčem k Černému moři a ke Kavkazu. Bez něho zůstává jen úrodná ukrajinská země. Ale okolo úrodné země se zeměkoule netočí, zeměkoule se točí okolo meče. Kdyby po roce 1990 nenásledovalo rozšiřování NATO směrem na východ, žádné ukrajinské krize by nebylo. Rusové by neprotestovali proti vstupu do EU, pokud by neměli podezření, že po EU bude hned následovat NATO.

Zdá se, že se v posledních dnech zmírnily zprávy o bojích na Donbasu navzdory tomu, že rétorika Kyjeva je dál ohnivá, na Ukrajině jsou stále američtí instruktoři a podle různých záběrů pašují Rusové na Donbas zbraně. Jde o nějakou preventivní připravenost, anebo máme očekávat zahájení dalších ostrých bojů a současná doba po Minsku II slouží pouze jako přípravné období, jak už někteří odhadovali?

V ruské televizi jsou téměř denně záběry, jak ukrajinská armáda ostřeluje obytné čtvrtě v Doněcku. Pokud by chtěla Ukrajina vojensky zasáhnout v Podněstří, vyskytují se takové signály – diplomatické i vojenské – Rusko by si muselo vybojovat pozemní přístup k Podněstří, a to znamená zabrat Mariupol a Oděsu. Ostrý konflikt na Ukrajině může vypuknout každý den. Jiný odhad nedokážu uvést.

Finančník, miliardář a filantrop George Soros říká, že třetí světová válka je opravdu za rohem. „Pokud začne konflikt mezi Čínou a americkým spojencem, jako je například Japonsko, budeme na prahu třetí světové války. Rozšíří se to na Blízký východ a pak do Evropy a Afriky,“ řekl přesně Soros při své nedávné přednášce ve Washingtonu. George Soros přitom není žádný konspirační teoretik. Máme to varování brát skutečně vážně? A co všechno by něco takového mohlo spustit?

III. světová válka je myšlení o nemyslitelném, jak kdysi nazval svoji knihu Hermann Kahn. Jsou publikace, které za nejriskantnější operaci považují kroky zejména Ruska a Číny na zbavení dolaru jeho dominantního postavení ve světě. Papež František nedávno v Sarajevu řekl, že ve světě se šíří atmosféra války. Pokud Islámský stát získá atomovou bombu, např. z Pákistánu, dopraví ji tajně do Evropy a sebevrazi ji odpálí.

Rusko straší tím, že by mohlo jaderné zbraně rozmístit na Krymu a má na to prý právo. Co na to říkáte? Ostatně všeobecné náklady na zbrojení stoupají, a to jak na Západě, tak v Rusku. Zbrojí Rusko, zbrojí NATO, zbrojí sunnitské monarchie v Perském zálivu, které kupují zbraně už i z Francie. Jde o dočasný trend, nebo o věc mnohem vážnější?

Krym je už součástí Ruské federace, proto Rusko má právo rozmístit na Krymu zbraně, jaké uzná za vhodné, čili i jaderné. Náklady na zbrojení stoupají a náklady na zbrojení v oblastech NATO jsou desetkrát vyšší než náklady na zbrojení v Rusku a Bělorusku. V historii takovéto závody ve zbrojení končily vždy válkou. Slovensko a Česko by se neměly nechat zatáhnout do těchto závodů ani ve zbrojení, ani ve vojenské rétorice. USA roztáčejí konflikt, který není náš.

Poslední dobou lze pozorovat, že si Barack Obama příliš nerozumí s Izraelem, nedávno celkem ostře kritizoval premiéra Netanjahua. Kde hledat příčiny možných neshod? USA byly vždy vnímány jako silný spojenec Izraele. Co tím může Washington sledovat? A jak je možné, že Islámský stát dále vítězí a postupuje i přes „každodenní nálety na jeho pozice“ ze strany Západu? Jaké jsou reálné možnosti Západu a arabských spojenců IS zničit? A čím si vysvětlit politiku USA vůči Bašáru Asadovi, který ale také proti islámským radikálům bojuje a my mu de facto podrážíme nohy?

Od vzniku Islámského státu se vyostřil zápas mezi šíity a sunnity na Blízkém východě, a tím jako by jiné problémy alespoň trochu ustoupily do pozadí. Nějaké nálety na pozice Islámského státu patří do konfigurace válek v té oblasti. Jen letecké nálety Islámský stát neporazí. Spíše si myslím, že Islámský stát nebude v blízké budoucnosti zničený. Bašár Asad je spojencem Íránu. Četl jsem také pořad nepřátel pro Západ, zejména Spojené státy. Nejmenší figurkou je Sýrie, tu je třeba zničit nejdříve. Potom následuje Írán, a kdyby se podařilo zničit Írán, následuje Rusko. Kdyby se podařilo zničit Rusko, budoucí století bude opět stoletím americkým.

Jaký je váš výhled do delší budoucnosti na mezinárodní scéně ve světle ukrajinské krize, (ne)spolupráce Západu a Ruska, situace na Blízkém východě i Evropské unie a eurozóny, kdy se navíc začíná i na vyšších úrovních hovořit o odchodu Řecka z eurozóny.

Otázka zní, zda se východní mocnosti, zhruba skupina BRICS, dokážou udržet proti tlaku Spojených států. Pokud to dokážou, a dokonce přejdou do mezinárodní ofenzívy, nastane nová éra dějin. Skončí éra Západu. Hlavní vrub tohoto zápasu nesou Rusko a Čína. Zatím to vypadá, že Východ tento zápas zvládá. Otázka zní, komu držet palce. Pokud jde o Česko, myslím si, že po odsunu Němců Česko ještě potřebuje aspoň 50 let, aby nebylo odkázané na Západ, čili na Německo. Aspoň tak dlouho ještě Česko nemůže být „prvním kurfiřtem“. O Slovensku se jeden zahraniční novinář nedávno vyjádřil, že přežijeme i atomovou válku. Naše hory jsou opravdu skvělou ochranou. V nejbližších letech se též ukáže, zda obyvatelstvo Evropy váže navzájem i něco jiného než právní dokument o EU a německé peníze, které ji nejvíc financují. Pokud ne, potom patříme víc na východ.

Máme podle vás očekávat v horizontu deseti, dvaceti let významné změny v samotné struktuře obyvatel Evropy? Budou uprchlické vlny z Afriky či islámských zemí tak silné, že umírající Evropu s nízkou a stále klesající porodností původních obyvatel zcela převálcují? A měli bychom se tomu snažit zabránit, nebo jde o přirozený vývoj, s nímž se pouze musíme smířit a přizpůsobit tomu svůj styl života?

Evropa už zažila zápasy na život a na smrt s cizími nájezdníky. Španělsko bojovalo s Maury téměř osm set let, ale nakonec je vytlačilo za Gibraltar. Střední Evropa bojovala s Turky 150 let a nakonec též vyhrála. Byly to strašné roky, ale tehdy samotné obyvatelstvo se zmobilizovalo včetně toho, že byla vysoká porodnost v křesťanských rodinách a bojující státy dokázaly postavit silné armády. Rusové dokázali porazit Tatary. Také po více než 200 letech okupace. Myslím, že bychom to dokázali i v budoucnosti. Evropská civilizace se zachrání a nakonec opět zvítězí.