Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslava Kalouska (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.),  Karla Schwarzenberga (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.), Luďka Niedermayera, Alexandra Tolčinského, gruzínského velvyslance Zaal Gogsadze, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12)  Marka Ženíška (z 12.2.)+ (z 26.1.) (+ ze 14.1.) Jana Zahradila,  Miroslavy Němcové , Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Martina Bursíka (z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Ivana Gabala (+ 21.11.), Karla Svobody, Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7.1.) (+ z 20.8.),Tomáše Peszyńského, Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11.9.) + (z 30.7.) , Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,  Grigorije Paska (+21. 10.) Michaela Kocába (z 3.12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy,   Františka Bublana,  Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), či Džamily Stehlíkové (21.11.)

Vydrží nově vyhlášené příměří na Ukrajině? Už teď přicházejí zprávy, že se na východě Ukrajiny nedodržuje. Jaký očekáváte další vývoj?

Vidím to půl na půl. Naděje žije, ale nemůžeme být naivní. V Jugoslávii trvalo roky, než se našla cesta k míru. Byl by zázrak, pokud by to na Ukrajině vyšlo už po roce. Důvodů je více. V Kyjevě mají dominantní vliv, použiji-li eufemismus, krajní nacionalisté, kteří každý ústupek považují za prohru. Navíc, je otázka, zda je mír v zájmu Kyjeva. Jediný způsob, jak dát dohromady Ukrajinu, je zbavit moci oligarchy. Na to tam nemá nikdo odvahu. Válka je dobrou záminkou pro to, aby se nic nemuselo udělat. Západ tam lije peníze, ty se rozkradou, a když přijde den zúčtování, ukáže se na Rusko a řekne se: bububu. Tahají nás za nos. Nadšení nemohou být ani separatisté, několik měsíců proti nim vedou válku, na Donbasu umírají lidé po tisících. Emoce jsou příliš silné, těžko se bude hledat společná řeč a pochybuji, že tam jsou nějací umírnění političtí lídři, většinou jsou to zelené mozky, které umí jen bojovat a budou chtít pokračovat ve válce.

Otázka je, nakolik může být spokojené Rusko. Před Majdanem byla celá Ukrajina mimo západní sféru vlivu, rovnováha se narušila v neprospěch Ruska a příměří z Minsku to nijak zásadně neřeší. Je otázkou, zda to Rusové dokáží akceptovat. Američanům také mohlo vyhovovat, že se Rusko a Evropa vzájemně vyčerpávaly. Žádnou dohodu nepodepsaly. Kdo ví, jakým směrem budou tahat nitkami. No a samozřejmě – válka je v první řadě byznys. Zbrojařská lobby je neuvěřitelně silná a Ukrajina je skvělé odbytiště. Kapitál potřebuje války. Nedopustí, aby to tak rychle skončilo. Ze všech těchto faktorů plynou moje obavy, nicméně znovu opakuji: je tu naděje. Navíc, důležitým pozitivním signálem Minsku je, že jsem konečně viděl Německo v poloze, že hledá kompromisy a pokouší se o smír. Je tu šance, že Evropa se může dostat do pozice, ve které měla stát od začátku – ne jako jedna strana sporu, ani americký „mopslík“, ale jako neutrální prostředník. Uvidíme, může se stát cokoliv, konflikt může zamrznout, ale může i přerůst do velké války. Vše je otevřené.

Jaká jsou tedy bezpečnostní rizika pro svět v příštích letech? Hrozí válka? Jsou na místě obavy z Ruska?

Pokud se zamyslíme nad válkami za posledních dvacet let, tak snad v každé měly prsty Spojené státy americké. Bombardování Jugoslávie, Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie. Porušovalo se mezinárodní právo, Západ neměl problém uznat Kosovo či financovat barevné revoluce. Zneužíval se koncept lidských práv, aby se našla legitimita pro ekonomický a mocenský imperialismus. Americké stíhačky či drony bombardují lidi po celé planetě,  základny NATO se šíří po světě.

Ptáte se, zda hrozí válka? Myslím, že pokud USA nebudou chtít válku, tak nehrozí. Po Obamovi se mohou dostat k moci republikáni. V éře republikána Bushe se plenilo a pustošilo. Pokud by se něco podobného mělo vrátit, tady někde bych viděl bezpečnostní rizika pro svět. Samozřejmě, velkou výzvou je Islámský stát a terorismus, ale nesmíme zapomínat na to, že i tyto fenomény de facto stvořila arogance amerických neokonzervativců v čele s Bushem.

Co se týče Ruska, jde o regionální mocnost, která si brání své bezpečnostní zájmy. Cítí se ohroženo Spojenými státy a chrání si své nejbližší okolí před expanzí ze strany USA. Pokud někdy Rusko bojovalo, vždy šlo o reakci na změnu rovnováhy či na provokace: ve vztahu k Bushovým radarům v ČR či v Polsku, ve vztahu ke Gruzii, ve vztahu k Ukrajině. Pochybuji, že by Rusko plánovalo nějaké rozpínání. Myslím, že Rusko se spíše brání. Ale pokud bude přitlačené ke zdi, Bůh nás ochraňuj.