Je pro vás vítězství Donalda Trumpa až tak velkým překvapením? A jak by se to mohlo dotknout ČR? Domníváte se, že Trump splní své sliby a bude mít snahu domluvit se s Vladimírem Putinem, jak si „rozdělit“ svět po vzoru Jaltské konference? Opravdu omezí aktivity americké armády v Severoatlantické alianci, anebo to byla jen silná předvolební rétorika?

Obávám se většího izolacionismu USA. Nečekám žádnou novou Jaltskou konferenci a parcelování světa. Spíš teď bude záležet na soudržnosti EU – a na tom, zda se probere a bude více akceschopná. Mění ji migrační krize, mění ji odchod Velké Británie. Zatím mi chybí aktivnější reakce. A totéž bude platit i o vztahu s USA, s jeho novým prezidentem. Ale počkal bych, co Donald Trump začne skutečně dělat. Předvolební rétoriku beru s rezervou.

Prezident Zeman před několika dny uvedl na veřejnosti, že by v Bílém domě spíše uvítal Donalda Trumpa než Hillary Clintonovou. A nyní po vítězství Trumpa veřejně prohlásil, že je s výsledkem voleb v USA opravdu spokojený.  Myslíte si, že toto prohlášení by mohlo mít vliv na zlepšení česko-amerických vztahů, které nejsou v současné době zrovna optimální?

Tak bych to neviděl. Bude záležet na tom, jak velký zájem projeví nový prezident o svět kolem USA, o Evropu zvlášť a pak o Českou republiku. Ale ptáte se mě, jak zvolení Trumpa ovlivní vztahy s USA. Ale já se ptám: „Jak vztahy s USA ovlivnilo třeba prezidentovo prohlášení, že americký velvyslanec má na Hradě dveře zavřené?“ Donalda Trumpa bych do toho teď netahal.

Vraťme se k událostem české politiky. Domníváte se, že rozruch ohledně návštěvy dalajlámy i udělování medailí k 28. říjnu už pominul, anebo bude mít ještě své další pokračování?  A jak byste nyní, už s určitým časovým odstupem, zhodnotil  všechny ty bouřlivé události včetně „kauzy Brady“ a protestů některých našich umělců? Změnil jste vy – jeden z hlavních iniciátorů shromáždění na Staroměstském náměstí – na některé aspekty zmíněných případů svůj názor? 

Zásadně nezměnil. Spíš mě další vývoj událostí a reakce některých lidí – často nenávistné a plné nadávek – přesvědčily, že to byl krok správným směrem. Vyvážila je vlna podpory tomuto kroku. A jsem rád, že shromáždění na Staroměstském náměstí proběhlo bez nenávisti a divokých výkřiků.

Česká veřejnost se po zmíněných událostech opět víc rozdělila. A to i z toho důvodu, že vláda i prezident tvrdí úplně něco jiného než řada dalších politiků. Jedna strana totiž prohlašuje, že naše špičková politická reprezentace udělala dobře, když vydala prohlášení, v němž se distancovala od návštěvy dalajlámy a že oficiálně se s tibetským duchovním nesetkávají ani politikové významných západních zemí. Druhá strana naopak říká, že zbytečně poklonkujeme Východu a i ministři, bez ohledu na diplomatická pravidla, se mohou setkávat, s kým chtějí. Jak se v tom orientovat, komu vlastně věřit?

Předně nemyslím, že to společnost rozdělilo – jedno prohlášení společnost neštípne. Naše společnost je rozdělená a jen se to znovu ukázalo a myslím si, že se to bude ukazovat i nadále. K tomu prohlášení snad už jen krátce: Nepopíráme politiku jedné Číny, ale reagovat na námitky čínské strany prohlášením čtyř nejvýše postavených ústavních činitelů, to mi přijde opravdu neadekvátní situaci. Každý ať to posoudí svým rozumem – demokracie předpokládá, že si volič bude ochoten porovnat informace, utřídit si je, bude ochoten nad nimi přemýšlet. Dívejme se a přemýšlejme.

Jak vůbec posuzujete nedávná vystoupení našich známých umělců v této souvislosti – Vojtěcha Dyka, Jiřího Bartošky či Jana Krause? Co bylo vlastně příčinou toho, že jste jim, podle vašeho tvrzení na TV Prima, zakázal přečíst jejich prohlášení? A jak hodnotit názory některých lidí, kteří například doporučují těmto „revolucionářům v mercedesech“ vyjet do ekonomicky slabších regionů, aby se dostali do reality a poznali skutečné problémy obyčejných lidí…

Ctím právo každého mít svůj názor a ve svobodné společnosti jej svobodně vyjádřit. Ctím také právo svolavatelů jakéhokoliv shromáždění mluvit do toho, kdo promluví a kdo ne. Zaznamenal jsem mimo jiné  protesty Strany zelených. To přeci není oprávněný nárok. A k  umělcům: Chtěl jsem oslavu, ne protestní akci – a vyzývání k občanským nepokojům mi k tomu prostě nesedlo. I když s důvody umělců třeba i souhlasím.

Já žiji na Zlínsku, moje rodina žije na Zlínsku, nemyslím si tedy, že bych neznal život lidí i v malých obcích.