Vláda společně s ministrem zdravotnictví přitvrdila počátkem minulého týdne všechna restriktivní opatření. Ta by se měla týkat i vysokých škol a zvláště pak lékařských fakult. Jak tato rozhodnutí vnímáte, a jsou už i vaši studenti v terénu? Pomáhají například ve Fakultní nemocnici v Olomouci?

Podle známého nařízení vlády mají studenti čtvrtých a pátých ročníků programu Všeobecné lékařství za nouzového stavu pracovní povinnost v nemocnicích. Ostatní studenti tohoto oboru mohou absolvovat distanční, ale i praktickou a klinickou výuku tak, aby nebyla v rozporu s platnými hygienicko-epidemiologickými nařízeními. My jsme tato rozhodnutí nemohli ovlivnit, nicméně si myslím, že byla přijata z toho důvodu, aby se studium šestých ročníků medicíny zbytečně neprodlužovalo, a aby noví lékaři mohli co nejrychleji nastoupit do nemocnic, kde na ně už prakticky v celé republice netrpělivě čekají.

Podle názorů epidemiologů a většiny lékařských odborníků se Česko nyní nachází opravdu v kritické situaci v boji s koronavirovou pandemií. Na tom se dokonce shodla i vláda s opozicí. Nicméně část veřejnosti i s několika mediálně známými tvářemi z řad lékařů a politiků (naposledy V. Klaus st.) nařízená opatření ministerstvem zdravotnictví dost zpochybňují. Ani přesvědčivé statistické údaje – zahlcení některých českých nemocnic i strmý nárůst úmrtí – těmto lidem nic neříká. Jak si tyto „poněkud zvláštní“ postoje od jinak inteligentních a schopných lidí lze vysvětlit? Jedná se jen o určitý druh pozérství a exhibicionismu? Jaký názor na tento problém zastáváte?

Já si tyto někdy až kontroverzní názory vysvětluji tak, že podobnou situaci jsme u nás v republice, její novodobé historii, ještě nikdy nezažili. Mám už dvacetiletou lékařskou praxi a s něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Naše zdravotnictví mělo a má velmi dobře propracovaný systém očkování proti infekčním chorobám, jako byly například spalničky, neštovice či záškrt, a naše generace se proto s žádnou vážnou epidemií dosud nesetkala. Odvykli jsme si od toho, že takové nebezpečné nákazy mohou ohrožovat celou populaci na zdraví i na životech. Zatím jsme se potýkali například s rozšířením chřipky nebo žloutenky, což trvá jen pár měsíců, ale covid-19 tu máme už téměř tři čtvrtě roku a zatím na něj neexistuje zaručeně bezpečná vakcína.

Je to tedy od některých osobností neznalost a důsledek nedostatku zkušeností, kdy to nemáme v podvědomí zažité. Hodně lidí si také vůbec neuvědomuje, že v tuto chvíli se jedná o exponenciální nárůst choroby. Nejedná se jen o počty nakažených, ale především o to, že velká část z nich skončí na odděleních intenzivní péče, kde se celkem delší dobu léčí a zahltí tak tato oddělení. Já to celkem dobře znám z let, kdy jsem pracovala na jednotce intenzívní péče a vím, jak je náročné se o pacienty s respiračními potížemi starat. Tím by mohlo dojít ke kolapsu zdravotnictví, kdy bychom museli i některým těžkým pacientům péči odmítnout, což si vůbec neumím představit.

A už vůbec se mi nelíbí diskuse o tom, kdo je starý pacient, kdo obézní pacient či chronicky nemocný pacient. To jen neetické rozlišování, vždyť všichni máme někoho takového v rodině. A to bychom pak některému z našich příbuzných řekli: „Tak máš už sedmdesát, takže už ti nedáváme žádnou šanci. To by bylo přece naprosto nelidské...“

Jak je na tom se zvládáním pandemie vaše nemocnice, máte dostatek lůžek, pomůcek, potřebných zařízení i personálu?

Já vám mohu konkrétně odpovědět jen za naši dětskou kliniku a tady mám zatím dostatek všech pomůcek a i personálně se dobře držíme, protože děti většinou mívají jen mírný průběh onemocnění covid-19 a hospitalizaci téměř nepotřebují.

Jak hodnotíte systém distančního studia na vaší fakultě, nemůže třeba ohrozit praktickou výuku mediků? Změnila byste něco na opatřeních ministra Prymuly, co se týká vysokých škol?

Za současného stavu je nám jasné, že distanční výuka je východiskem z nouze. Pokud nemůže probíhat výuka obvyklým prezentačním způsobem, tak distanční forma může studentům pomoci jen do určité míry, která je ale nezanedbatelná. Máme už určité zkušenosti z jara, kdy jsme nastavili různé on-line aplikace a máme k dispozici i kazuistické databáze pacientů (lékařské případy ke zkoumání). Snažíme se on-line elektronickým způsobem být co nejvíce v kontaktu se studenty včetně použití tzv. streamování, které umožňuje i na virtuální přednášce osobní komunikaci s posluchači.

Obecně se budeme snažit distanční výuku zkrátit na co možná nejkratší dobu, protože si uvědomujeme, že kontakt pedagoga se studentem je dost obtížně nahraditelný, především v případě výuky budoucích lékařů. Přímý kontakt s akademickou obcí je pro studenty všech vysokých škol velmi důležitý a je pro nás základním kamenem vzdělávání. Určitě bychom si nepřáli, aby distanční forma studia pokračovala i po zvládnutí nynější koronavirové krize.