Loni jste opět obhájil mandát starosty a letos i funkci předsedy Svazu měst a obcí ČR. Co pro vás tento závazek znamená? Čeho byste chtěl docílit?

Náš Svaz měst a obcí ČR slaví v letošním roce již 30 let své existence. Za tu dobu se nám podařilo stát se respektovaným, věcným partnerem pro představitele jak státní správy, vlády či obou komor Parlamentu ČR, tj. Poslanecké sněmovny a Senátu. Naše názory k nejrůznějším problémům týkajícím se místních samospráv jsou vždy podloženy hodnotnými argumenty, které vycházejí z mnohaleté zkušenosti našich starostů, ze zkušeností se správou měst a obcí.

O to více mě těší, že mohu tuto organizaci vést i v příštích letech a děkuji všem za velkou důvěru, kterou mi svým hlasem dali.

Do nového volebního období vstupujeme s hlavním heslem neboli mottem: nezasahovat nad míru přiměřenou do kompetencí, které jsou obcím svěřeny, a s hlavním cílem, aby stát ze zákona doprovodil nové povinnosti ukládané na bedra představitelů místních samospráv i patřičnými a dostačujícími finančními prostředky.

Budeme se intenzivně věnovat i změně volebního zákona, podobně jako na Slovensku, a chtěli bychom docílit, aby jednotliví kandidáti nastupovali do zastupitelstev podle absolutního počtu získaných hlasů, což je podle nás nejspravedlivější a pro občany nejpochopitelnější systém. Také budeme podporovat prodloužení volebního období ze 4 na 6 let. Místní samosprávy jsou nejdůvěryhodnější a nejlépe hospodařící subjekty v republice, měly by tedy mít možnost uskutečnit svoje projekty v delším čase.

V neposlední řadě je to i zachování služeb na venkově, všude mimo centra, tak, aby mladí lidé mohli i v menších sídlech zakládat rodiny, najít odpovídající zaměstnání a služby, tak, aby dopravně dostupné zdravotní středisko, lékárna, škola nebo potraviny byly jejich běžnou součástí. Pro zachování fragmentace území, tak jsme v České republice zvyklí, je lepší realizovat tyto služby na venkově, než stavět v centrech x-tou školku, dále zahušťovat dopravu a zhoršovat životní prostředí.

Stálým cílem je pak snaha o rozšíření naší členské základny, více se orientovat na malé obce, které také stále více potřebují oporu – náš projekt Centra společných služeb byl velmi úspěšný, vede k profesionalizaci veřejné správy. Připravujeme i návrh změny zákona, aby bylo možné sdílením odborných úředníků odbřemenit zejména starosty malých obcí od přemíry povinností, které mají ze zákona. Chceme, aby naše země zůstala tak rozmanitá, jak je, ale aby se starostům v jejich práci lépe dýchalo.

Jak se SMO snaží řešit problém vylidňování venkova?

V současné době s ohledem na dlouholetou práci Svazu v této oblasti hájíme zájmy obcí a měst na jednáních s příslušnými resorty, které mají na starosti vylidňování i vymírání – záleží na úhlu pohledu, S ohledem na ekonomickou situaci, ve které se celá Česká republika nachází, se podařilo městům a obcím díky mnoha dotačním titulům a jiným formám spolufinancování pozvednout život i v těch nejmenších obcích, které jsou vylidňováním ohroženy především.

Představitelé samospráv se zaměřili na udržení služeb v území, zavedení vysokorychlostního internetu, zlepšení infrastruktury a podpory rodinného a komunitního života. Proto je velmi těžké na otázku odpovědět, neboť představa o zchátralé a opuštěné obci není příliš reálná. Častější je upravená obec, která bojuje a pečuje o své občany a snaží se zabránit jejich odchodu. Takovou je například obec Božanov na Broumovsku.

Po vládě budeme požadovat konkrétní nástroje, jak udržet venkov živoucí, jak podpořit, aby se mladí nestěhovali do již tak přeplněných center, ale aby zůstávali v menších obcích a městech.

Aktuálním problémem, který i v důsledku migrace obyvatel řeší řada měst, je nedostupné bydlení. Jak zaznělo z úst premiéra na loňské konferenci Svazu, za bytovou krizí vidí pochybení jednotlivých měst a obcí. Co vy na to?

Již na loňské konferenci Svazu jsme se proti této informaci ohradili, neboť nereflektuje skutečný stav v území a není podložená fakty. Migrace obyvatel probíhá ve specifických vlnách, které se vážou k socioekonomické situaci, ve které se celý stát i jednotlivec nachází. Lidé v tuto chvíli migrují do středně velkých měst, za rozdílným životním stylem, který na vesnici není a nikdy nebude. Zároveň je také nutné připomenout, že tito lidé, kteří momentálně migrují, budou do necelých dvaceti až třiceti let migrovat opačným směrem, opět z důvodu změny životního stylu. Migrace není to, co by obce trápilo a mělo velký vliv na bytovou situaci v celé ČR. Problém je někde jinde.

V rámci přípravy programu Výstavba, na kterém jsme s MMR koncem roku spolupracovali, se potvrdilo následující: většina obcí bytový fond nikdy neměla, neboť menších obcí do 1000 obyvatel je v republice zhruba 4800 z celkového počtu 6254, tedy není možné otázku bytové politiky paušalizovat. Dále bylo také dotazníkovým šetřením zjištěno, že obce, které mají bytový fond, ho mají obsazený a rozdělený do několika úrovní, kdy určitou část fondu pronajímají na základě sociálních kritérií, tedy i bez zákona o sociálním bydlení je tato aktivita na obcích realizována.

Z pohledu cenotvorby jsou obce a města tím, kdo vlastní 15 % celorepublikového bytového fondu a pronajímá ho v průměru za cca 35 Kč/m² oproti tržním cenám v daném místě, které určují soukromníci a obchodníci s chudobou, proti kterým jsou obce bezmocné a jediný nástroj na svou obranu mají díky senátorům a institutu bezdoplatkových zón. Stát v této oblasti zatím obcím příliš nepomohl. Tedy uvidíme, jaký bude zájem o program Výstavba, který byl nedávno spuštěn, ale který ovšem v některých parametrech počítá se sociální prací vykonávanou v novém či modernizovaném bydlení, na kterou jsme již v tomto roce nedostali dostatečné finance.

Nejen vy si stěžujete na finančně nákladnou administrativu, kterou jsou obce zavaleny. Co v tomto ohledu považujete za největší problém? Co by starostům nejvíce ulevilo, kdyby se zrušilo?

Nadbytečné výkaznictví a administrativní zátěž. Většinu údajů, které odevzdáváme dalším institucím státu, se týká financí. Města a obce však každý měsíc vkládají do Centrálního systému účetních informací státu výkazy z účetnictví. Ministerstvo financí má tedy všechny naše účetní a rozpočtové operace zaznamenány. Pokud musíme vyplnit výkazy například pro Český statistický úřad, naše účetní nebo ekonomové na úřadu se podívají do těch stejných výkazů, které odevzdáváme na Ministerstvo financí a jednoduše je z nich opíšou nebo je vygeneruje účetní software. Je to však zbytečné, Český statistický úřad by si je mohl úplně stejně vyžádat přímo na Ministerstvu financí. V současné době připravuje SMO ČR memorandum o spolupráci s Českým statistickým úřadem. Tento typ výkazů bychom rádi z povinného vyplňování municipalit zcela odstranili.

Další administrativní zátěží jsou evidence a povinné směrnice například spojené s archivnictvím, ochranou osobních údajů, spisovou službou atd., zde však zatím cestu k odlehčení administrativy moc nevidíme. Nicméně pokaždé, když vzniká nový zákon, na nárůst administrativy upozorňujeme. Nejedná se totiž pouze o hromady papírů, které je nutné popsat, jedná se i o drahocenný čas, který by mohli úředníci nebo starostové využít pro smysluplný rozvoj svojí obce nebo města, pro pohodlný život svých občanů.

Opakovaně upozorňujeme na neadekvátní zátěž spojenou s kontrolami, kdy jednu a tutéž věc kontroluje několik kontrolních orgánů, jejichž závěry se navíc mnohdy rozcházejí. Pro obce by ideální byla jedna komplexní kontrola s jedním závěrem. Rovněž opakovaně požadujeme, aby, pokud stát ukládá obcím nové povinnosti, zajistil současně financování těchto povinností ze státního rozpočtu.

Stále více zejména menších obcí sužuje nedostatek pitné vody a sucho. Jaká opatření jsou podle vás nezbytná? A řeší stát problém dostatečně?

Na nedostatek pitné vody a rizika s tím spojená upozorňuje Svaz měst a obcí ČR řadu let. Jsme velmi rádi, že se stát, resp. zejména Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvo zemědělství, začaly tímto problémem zabývat. Domníváme se, že kromě kroků, které již byly učiněny, je nezbytné začít řešit propojování vodohospodářských soustav a rozšiřování sítě centrálního zásobování pitnou vodou. Toto by mohlo zajistit snížení používání podzemní vody k zásobování obyvatel pitnou vodou.

Povrchová voda je sice nákladnější na čištění, nicméně poněkud jednodušeji doplnitelná. V této souvislosti je však nutné zajištění finančních prostředků, protože je nemyslitelné, aby takové stavby zcela financovala města a obce. Známe například obec s cca 350 obyvateli, která zásobuje obyvatele pitnou vodou z vlastních vrtů a kde by „přivedení povrchové vody“ stálo 12 milionů Kč.