ČSSD neuspěla v parlamentních volbách, ani teď v komunálních. Je ve velké krizi. K tomu jste v diskusi se Zdeňkem Škromachem na Facebooku napsala o vašem názorovém proudu: „My chceme vyoperovat ten zhoubný nádor, a pokud to půjde spálit, i metastázy toho prorostlého podhoubí.“ Co a koho tím myslíte?

Naše strana je v krizi již delší dobu. Již na brněnském sjezdu v roce 2017 jsem za náš Plzeňský kraj vystoupila s názorem na změnu vedení. Nebyla jsem sama, stejný názor tehdy zastávali i Jihočeši a severní Morava. Ovšem nebylo nás dost, většina – myslím tehdy 56 procent – po jediném plamenném projevu předsedy Sobotky jeho vedení podpořila. Od té doby se strana bohužel nikam neposunula, nespokojenost členů narůstala a členové to řešili svým odchodem z ČSSD. Podle mě byla velká chyba neúspěchu v týmu poradců tehdejšího předsedy Sobotky, konkrétně nejvíc vedoucího poradců pana Špidly. Náš předseda na tyto výtky bohužel neslyšel, a jelo se dál. V současné době je strana hodně nemocná, její nemoc je velmi vážná, možná zhoubná, což se pozná časem. A smutné je, že ji chtějí léčit ti, kteří jí bohužel nejvíce pouštějí žilou. Neřeší velký úbytek členské základny, který bude pokračovat, když se někdo veřejně ozve, vyzývají k tomu, abychom neprali špinavé prádlo na veřejnosti. A to, že v poslední době prosákly na veřejnost velmi ošklivé věci z pozadí ČSSD, to přece nezavinili žádné názorové proudy ve straně a obyčejní členové, kteří mají povinnost zaplatit členský příspěvek, ale ve skutečnosti je jejich hlas potřeba pouze v případě referenda, jinak je nikdo neslyší. A ty věci z pozadí vedení ČSSD, to nekalé bratříčkování, že každý má někde někoho, komu je zavázaný, to je to podhoubí, kterého se asi hned tak nezbavíme. To totiž není jen v ČSSD, ale v politice všeobecně. A já se ptám občanů – to je to, kam jsme se po revoluci skutečně chtěli dostat?

Dále jste uvedla, že chcete „začít stavět na zelené louce s jiným architektem i stavebním dozorem“. Jestli to dobře chápu, tak to znamená jiné vedení strany? Jaké by mělo být? V čem vám to současné nevyhovuje?

Pane redaktore, představte si, že jste si najal firmu, aby vám vybudovala dům. A vy vidíte, že stavba není pevná, pomalu se bortí, ani základy už nedrží, a vy to jen lepíte a lepíte jako vlaštovky hnízdo. Myslíte, že je dobré to stále lepit, nebo to strhnout a postavit znovu? A pokud se rozhodnete stavět, vyberete si ty samé lidi, tutéž firmu??? Víte, já bych to nedělala. Ono to není jednoduché rozhodnutí, ale já bych tuto situaci opravdu řešila radikálním řezem. O takovém radikálním řezu budou mít možnost rozhodnout členové ČSSD na sjezdu. Ovšem pokud se tam dostanou poctivě volení, skuteční členové strany, z poctivého a hlavně legálního počtu členů ČSSD. Takovému ozdravnému procesu by velmi prospěla přeregistrace členské základny, tomu se ale poněkud brání většina členů vedení. A víte proč? Protože v některých krajích nemají členské organizace zdaleka tolik členů, kolik se uvádí. Na okresní konference se volí z místních organizací kvorum podle počtu členů. No a tak se pak třeba dostane více lidí z určitého kraje i na sjezd, no a tam se dále volí vedení z přítomných členů sjezdu. Takže jeden kraj má třeba na sjezdu podle počtu členů 13 lidí, a jiný třeba jednou tolik.

V ČSSD je několik – minimálně dva hlavní názorové proudy. Za předsedování a premiérování Bohuslava Sobotky měl výrazně navrch ten proud nazvaný liberální a oponenti si stěžovali, že jsou vytlačeni na okraj. Bohuslav Sobotka už předsedou není, ale po sobotním jednání v Hradci první místopředseda ČSSD Jiří Zimola napsal: „Jsem smutný z toho, že nadále pokračuje sobotkovské sjednocování a štvanice na lidi s vlastním názorem.“ Je to reálné vylíčení situace?

Ano, vylíčení situace je naprosto reálně vystiženo. Já osobně jsem psala do sekretariátu strany již dva dopisy. První byl v průběhu referenda. Chtěla jsem odpověď na to, kdo financoval noviny, které každý člen dostal do schránky a kde byl vyjádřen, řekněme, postoj pana předsedy a zastánců vstupu do vlády. Taková jemná masáž pro členy, před tím svobodným referendem. Odpověď jsem nedostala. Ani druhý dopis, kde jsem chtěla, aby byl zveřejněn výsledek referenda – jak hlasovaly jednotlivé místní organizace. To bylo před referendem i veřejně avizováno, do dnešního dne se tak ovšem nestalo, a naši členové se ptají proč. Třetí moje reakce byla na dopis pana předsedy Hamáčka, který v minulém týdnu zřejmě obdržel každý člen. Poděkování za volby atd. Na tento dopis jsem opět odpověděla, že členové by rádi o svých problémech diskutovali, ovšem jaksi nemají kde, z vedení je nikdo neslyší.Tentokrát jsem odpověď dostala, pan předseda odepsal, že ta možnost diskuse tady je. Já sama jsem členem toho jednoho, řekněme, proudu v ČSSD, a se mnou jsou tam lidé nejen z Plzeňska, ale z Východočeského kraje, severní Moravy a také několik odvážných Středočechů včetně Průhonic. Nechceme v žádném případě rozbít ČSSD, chceme jako ti mravenci pracovat na její záchraně. Ale bohužel si tu záchranu asi představujeme jinak než ti, kdo ji zachraňují teď. Pevně věřím, že budeme šířit naše evangelium dál a nabalovat jako sněhovou kouli členy, kteří to uvidí stejně. A z rozpaků a výroku pana Zimoly vidím, že i on už možná prozřel a zjistil, že tudy ta cesta opravdu nevede. Nebo možná vede, ale světlo na konci tunelu není.

Je vůbec ČSSD možné sjednotit, nebo sledujeme snahu, kdy jedna skupina se snaží porazit druhou a vytlačit ji ze strany? Hrozí ČSSD rozštěpení, a to už v řádu měsíců, třeba na březnovém sjezdu?

Ano, věřím, že to možné je. Samozřejmě si nemyslím, že bychom měli všichni stejný názor. To dost dobře možné není. A různé názory by měly být naopak ku prospěchu věci. Ale všem by nám mělo jít o jedno. O základy, na kterých byla před více než sto lety strana vybudována, a hlavně o to, že jsme strana sociálnědemokratická. Na to nesmíme zapomenout. V žádném případě se nekoná to, že by jedna strana chtěla názorově vytlačit tu druhou. Máte-li na mysli vedení a ty, kdo hájí stejný názor a nás jako opozici, tak to je spíš tak, že momentálně my, kteří nejsme jaksi loajální, tak se s námi moc nepočítá. Oni sice tvrdí, že jsou přístupní diskusi, ale ve skutečnosti jsme svědky výroků pana předsedy, že dosud byl hodný a teď už musí přitvrdit. Ale tvrdost, diktát, to není zrovna znak pokročilé demokracie. A už vůbec ne pobídky typu, komu se to nelíbí, může odejít. Nebo myslíte, že tohle je skutečná konstruktivní diskuse? Co se týče rozštěpení, nemyslím si, že se strana rozštěpí. Buďto se podaří ji skutečně sjednotit, ale ne tak, že si jako budeme hrát na to, jak je to vlastně všechno v pořádku, protože vedení si najednou uvědomilo, že takto ne, na sjezdu lidem vysvětlí, že teď už to půjde jinak, lépe a radostněji. Ve skutečnosti ale – jakmile dostanou patřičný počet hlasů, pojede se dál ve vyjetých kolejích. A pak ti, co skutečně chtěli stranu zachránit, sbalí svoje fidlátka a odejdou z ČSSD. Toto rozhodnutí o osudu strany mají ve skutečnosti v rukou členové. Tím, že se nenechají nikým ovlivnit, tím, že budou důsledně volat po přímé volbě předsedy, po přeregistraci členů, a pokud chtějí změnu, tak i tím, jaké delegáty si zvolí na sjezd.

Je podle vás dobře, že ČSSD vstoupila do vlády? A když už v ní je, bylo by rozumné z ní teď vystoupit?

V referendu jsem nehlasovala pro vstup do vlády. Byla jsem zastáncem býti konstruktivní opozicí. Náš Plzeňský kraj byl, co se týče referenda, veřejně na Facebooku nařčen z buřičství a falešné loajality. Toto u nás hodně členů naštvalo. My jsme opravdu nedělali žádnou osvětu o tom, jak mají hlasovat, nechali jsme to plně na jejich rozhodnutí a výsledek respektujeme, i když náš názor byl odlišný. Podle mého názoru jsme do vlády vstupovat neměli, měli si nejprve udělat pořádek, být v opozici, a ujasnit si, kam vlastně chceme směřovat. Naši členové referendem vyjádřili souhlas se vstupem do vlády, i když na sjezdu bylo jasně řečeno, že s trestně stíhanou osobou do vlády ne. Mně osobně vadí i to, že se podílíme na vládě podporované KSČM. Stále ještě nebylo zrušeno Bohumínské usnesení. Jen pro připomenutí: 27. sjezd ČSSD v roce 1995 potvrdil a konkretizoval bod usnesení z 26. sjezdu, kde si ČSSD zakázala politickou spolupráci s několika extremistickými politickými stranami. V roce 2013 pan Sobotka nepodpořil zrušení tohoto usnesení, ovšem za čtyři roky už ho pokládal za překonané. Nevím ovšem, zda obecně, nebo jen na vládní úrovni. Vadí mi, že i pan prezident Zeman se vyjádřil v tom smyslu, že ho považuje za přežitek.
Co se týče vystoupení z vlády, nemyslím si, že by to bylo šťastné řešení. Když už jsme do ní vstoupili, nebylo by dobré, aby nás občané vnímali jako ty, kteří zase účelově něco boří. Pád vlády a nové volby by v současné době pro nás byly vražedné. Víme, jak jsme ve volbách dopadli. Vadí mi ale, že pro ANO asi nejsme rovnocenným vládnoucím partnerem, sám premiér se vyjádřil, že by raději vládl s někým jiným. Byli jsme tedy jen ti potřební.