Ministr vnitra Milan Chovanec v televizi Prima v souvislosti se střelbou v Uherském Brodě uvedl, že je u nás drženo příliš velké množství zbraní a je podle něj otázkou, zda chceme, aby v české společnosti bylo tolik držitelů zbrojních průkazů. Co na jeho názor, případně na zpřísnění podmínek pro držení zbraní, říkáte právě vy, který se věnujete obranné střelbě?

Že ani ministr vnitra Chovanec neodolal svrbění pýchy a na Primě uvedenou věc pronesl, tak tomu bych rád z pozice občana, který v paternalistický stát nevěří - a opakovaně musel se zbraní v ruce na ulici nahradit jeho ochranářskou roli, když selhal -, oponoval.

Zpřísnění podmínek pro legální držení zbraní podobné činy neodvrátí. To bychom mohli rovnou odebrat zbraně i řadě policistů, městských strážníků a vojáků, protože momentální zkrat může postihnout každého z nás. Ti, kteří volají po zákazu zbraní mezi občany, protože jejich užití proti jinému je špatné, by zbraně policistům či vojákům neodebrali, přestože také střílí po lidech. A nesebrali by jim zbraně přesto, že byl mezi nimi lesní vrah Kalivoda a každý rok mají ve svých řadách několik sebevražd služební zbraní, zatímco jiní se v činné službě podílejí na závažné trestné činnosti v organizované skupině. Ta důvěra v silové složky - složené z cizích lidí - a nikoli důvěra v sám sebe, ta je pro mě stěží pochopitelná.

Asi nejste jediný, protože se začaly – a nikoli poprvé – objevovat opačné názory: že kdyby v té restauraci seděl rovněž někdo ozbrojený, mohl zareagovat a střelce eliminovat…

Ano. Chybou nebylo, že střelec měl zbraň či dvě - ať už je držel legálně či nelegálně. To se prostě opravdu stát může. Chybou opravdu bylo, že tam neseděl nikdo, kdo by měl zbraň taky a pokusil se útočníka zneškodnit. Policie nemůže být nikdy na místě takové tragédie včas. Bylo by dobré, kdyby se občané připravili na možnost, že bude nutné, aby svůj život bránili sami. A když nebudou muset, jedině dobře. Ostatně lidé by si měli znovu osvojit jeden fakt, který svou dosavadní socializací ztratili: Jejich život je zkrátka jejich. Ne státu, ne policistů, záchranářů, hasičů, souseda nebo ministra vnitra. Jo, to je nakonec základ všeho. Uvědomit si, že můj život patří mně, a že pomocnou ruku nakonec nejjistěji najdu na konci vlastní paže, nikoli na konci paže ministra vnitra Chovance.

Policie dle včerejších vyjádření ministra Chovance i policejního prezidenta Tuhého nepochybila a naopak šlo o profesionální zásah. Jak to tak u podobných případů bývá, lidé houfně řeší, zda se věci dalo zabránit a chtějí „záruky“, že se něco podobného nebude opakovat. Je to naivní nebo ne?

Na otázky typu „Co uděláte, aby se to neopakovalo?“ je odpověď: Nic. Možnost, že se to opakovat v různých obdobách bude, je rovna jistotě. Byl by zázrak, kdyby se něco podobného neopakovalo nikdy. Zabránit tragédii prostě nešlo a podobný čin se samozřejmě opakovat může. Tečka.

V souvislosti s tím, jaký máte k události postoj: Nepřipadá vám, že se tedy příliš řeší osoba toho „šíleného“ střelce? Příště to může být prostě někdo jiný…

Tak předně skutečnost, že střelec zabil několik obětí, neznamená, že byl automaticky šílený. Šílenost není měřitelná a označení jejích průvodních projevů podléhá vnějším pravidlům hry, stanoveným těmi, kteří se většinově za šílené nepovažují. Co je a co není takzvaně šílené, je navíc dost poplatné době a toto označení slouží mnohdy jen jako alibi při zdůvodňování příčin nějakých stavů a dějů a jako mediální náhražka antidepresiv ze strany těch nahoře k těm dole. Pokud bychom navíc měli zkrat jednoho použít v rámci nepřípustné presumpce viny jako odůvodnění plošných opatření proti všem, pak bychom mohli rovnou sebrat řidičské průkazy polovině řidičů. Stačí se podívat na jejich chování v zácpě.

František Matějka (* 1970) se prezentuje zejména jako bloger, pro kterého je individuální svoboda a odpovědnost jedince nejvyšší hodnotou, stojící nad jakýmkoli politickým či společenským zřízením. I pozici blogerů považuje za neopomenutelnou na poli svobodných informací. Býval místopředsedou Strany svobodných občanů. Nyní se angažuje nejvíce v neziskové organizaci Hradiště Šárka o.p.s., jejímž je zakladatelem a členem správní rady. Mimoto je iniciátorem petice „Hlas pro život“, která vyzývá k možnosti využívat protonovou léčbu u českých onkologických pacientů. Mezi osobní zájmy řadí například rodinu a obrannou střelbu.