Otče, je podle vás povinností katolíka přijímat uprchlíky, když tím ohrožuje bezpečnost (znásilňování, kriminalita, vraždy, krádeže) a spásu svých bližních (islamizace a případný zákaz šíření křesťanství v islamizované Evropě a nadvláda falešného náboženství – islámu)?

Katolická morálka jasně definuje skutky tělesného milosrdenství: sytit hladové, napájet žíznivé, šatit nahé, ujímat se pocestných, navštěvovat nemocné, osvobozovat (nespravedlivě) vězněné a pochovávat mrtvé. Ale také zdůrazňuje, že dobročinností nesmím ohrozit ty, za které nesu přímou odpovědnost. Například vy nemůžete hostit pocestné a vlastní děti i s manželkou vystrčit na mráz se slovy: „Běžte mrznout, já jdu páchat milosrdenství.“

Katolická morálka nás tedy vybízí k milosrdenství, ale podmiňuje ho užíváním zdravého rozumu, tedy po nás žádá, abychom zachovali i v dobročinnosti zdravou míru… Nikdo nás přece nemůže nutit k chování ne nepodobnému šílenství. A to, co platí ve sféře hmotných zájmů a pravidel, platí samozřejmě i ve věcech duchovních.

Jak se stavíte k postoji církevních představitelů k uprchlické krizi? Dominik Duka řekl, že je třeba „přijmout a ošetřit bezradné uprchlíky, ale připravit je k urychlenému návratu do jejich zemí, aby je budovali, obdělávali a mohli tam žít ve svých domovech a svým navyklým způsobem. Rovněž tak je třeba vyzvat mladé utečence, muže, aby bránili své domovy a země. Jedině tak se stanou platnými spolupracovníky na obnově a budoucnosti světa. Příkladem jim mohou být naši mladí muži, kteří opouštěli země okupované nacisty, aby se připojili k zahraničním armádám a osvobodili naši vlast“. Co o tom soudíte?

Nemám k tomu co dodat. Souhlas.

A papež František v americkém Kongresu před časem řekl: „Náš svět stojí tváří tvář krizi uprchlíků v měřítku, které tu nebylo od II. světové války. To před nás staví velké výzvy a mnoho těžkých rozhodnutí. Také na tomto kontinentu se tisíce lidí vydává na sever hledat větší příležitosti v naději na lepší život pro sebe a pro své blízké. Což také my nehledáme pro své děti totéž? Jejich počet nás nesmí zaskakovat, musíme je vnímat jako lidské osoby, vidět jejich tváře, naslouchat jejich příběhům a snažit se co nejlépe odpovědět na jejich situaci. Odpovídat způsobem, který je vždy lidský, spravedlivý a bratrský. Měli bychom se vyhnout všudypřítomnému pokušení skartovat všechno, co působí potíže. Zapamatujme si zlaté pravidlo: „Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i vy dělejte jim“ (Mt 7,12). Toto pravidlo nám jasně ukazuje směr. Jednejte s jinými se stejnou láskou a soucitem, s jakým chcete, aby se zacházelo s vámi. Snažme se zajistit druhým stejné možnosti, jaké hledáme pro sebe. Dovolme jiným, aby se rozvíjeli tak, jak sami chceme, aby se pomáhalo nám. Jedním slovem, jestliže chceme bezpečnost, dávejme bezpečnost; chceme-li život, dávejme život; chceme-li příležitosti, zajišťujme příležitosti. Míra, kterou uplatňujeme vůči jiným, je mírou, kterou čas naměří nám. Zlaté pravidlo nám připomíná také naši odpovědnost za ochranu a obranu lidského života v každé etapě jeho rozvoje.“ Je naší povinností zajišťovat uprchlíkům či imigrantům příležitosti, když hledají „lepší život“ pro ně a jejich blízké?

Tak samozřejmě, ovšem takovéto chování a takováto pravidla platí v situaci, která je standardní. To znamená, že na druhé straně je někdo, kdo vyznává stejné, nebo podobné hodnoty a je ani ne tak parazitem, ale spíše partnerem. Pomocí bez rozumu bychom  totiž mohli vychovat kastu parazitů neschopných se o sebe postarat, i kdyby toho byli schopni. A to, uznáte sám, není zrovna pomoc s pozitivní perspektivou. A takováto pomoc hlavně z hlediska křesťanství není žádnou pomocí, ale spíše jakýmsi postrkováním ubožáků směrem k peklu.

Maďarský biskup Laszló Kiss-Rigó o uprchlících ve své zemi řekl: „Jeho Svatost se plete. Přicházejí sem a křičí ‚Alláhu Akbar‘, chtějí nás obsadit,“ dodal. 

Já bych to nazval „historickou pamětí“. Maďaři a vlastně všechny státy Visegrádské čtyřky mají jakousi historickou zkušenost, naše republika z celé V4 tu nejmenší, s muslimy. A myslím netřeba zmiňovat jakou. Dobrá ona zkušenost rozhodně není… Tendence obsazovat území v islámu je, s tím nic nenaděláme a mnozí z imigrantů se ani svými tužbami netají…