Vaše vláda slíbila kroky k větší efektivitě a transparentnosti ve zdravotnictví. Co už jste v této oblasti udělali a co ještě připravujete?

Několik kroků jsme podnikli už v minulém roce. Zmínil bych zřízení přístrojové komise, která má za cíl, aby nákladná zdravotnická technika nebyla umísťována tam, kde by nebyla dostatečně využita, aby se zabránilo zbytečnému vynakládání prostředků z veřejného zdravotního pojištění na provoz těchto přístrojů. Zhodnotili jsme si koncem roku výsledky činnosti komise, odmítla asi desítku projektů. A když jsme spočítali, kolik díky tomu veřejné zdravotnictví za rok ušetří, je to dvě stě milionů korun. Podle mne je to velmi pěkný výsledek po zhruba osmi měsících činnosti komise. A samozřejmě s její další činností bude úspora narůstat.

Jak se smiřují zdravotnická zařízení s tím, když jim komise zakáže pořízení plánované techniky?

Špatně, ale jak kdo. Nikdo není rád, když má nějaký záměr a nějaká komise mu ho překazí. Zaznamenali jsme zejména poměrně silnou kritiku od některých soukromých společností, které si myslely, že si na zdravotnictví postaví svůj byznys a že veřejné pojištění je tady od toho, aby jim naplňovalo jejich kasu. Dokonce už jsme zaznamenali stížnost ombudsmance, ale s tím se prostě musíme smířit. Komise je od toho, aby říkala ne, a to samozřejmě nevyvolává potlesk u těch, kteří jsou odmítnuti. Další věc, která se už vloni nastartovala a v letošním roce dostane podobu zákona, je zveřejňování smluv a dodatků smluv poskytovatelů péče na internetu. Začala s tím poměrně velkoryse na náš popud Všeobecná zdravotní pojišťovna, která už to zveřejnila v loňském roce, zaměstnanecké pojišťovny se obávaly, že když to udělají bez souhlasu poskytovatelů, poruší některá ustanovení zákona. Z tohoto důvodu předkládáme tzv. transparenční novelu zákona o veřejném zdravotním pojištění, která už před několika týdny prošla prvním čtením ve sněmovně. Musím říci, že poslanci jednomyslně podpořili, aby zákon zavedl povinnost, že všichni poskytovatelé budou muset souhlasit s tím, že všechny smlouvy budou zveřejněny. To považujeme za velmi důležité. Ale pozitivních věcí je v návrhu více. Například se zakazuje zdravotním pojišťovnám, aby používaly k náboru pojištěnců soukromé firmy, aby za to platily ze svých prostředků, protože ty peníze logicky nejsou určeny na reklamu a na přetahování mezi pojišťovnami, ale na úhradu zdravotní péče. Další ustanovení se týká zpřísnění pravidel pro konflikt zájmů v případě členů orgánů pojišťoven. Zákon totiž předpokládá, že nikdo, kdo má nějaký vztah k pojišťovně, kdo například čerpá peníze z pojišťovny, nemůže být v orgánech. To, že by nemohli být v orgánech, už vyvolalo poměrně negativní reakce od některých poslanců – lékařů, ale myslím si, že to je řešení systémové. Další záležitost, která se týká našich přímo řízených organizací, což jsou největší nemocnice v zemi, fakultní nemocnice a různá specializovaná centra, je projekt, který jsme už spustili, a to je vyhlášení soutěže na centrální nákup zdravotnických pomůcek, jako jsou stříkačky, jehly, filtry apod. První část je za sto milionů korun a jsme velmi zvědavi, jestli právě zkoncentrováním nabídky se podaří vyjednat lepší nákupní podmínky. Podle našich odhadů by to tak mělo být, předpokládáme zhruba dvacet procent úspory. V dalším kroku plánujeme, že by se centrálně nakupovala i některá léčiva, tam předpokládáme objem až jednu miliardu korun. Takže těch věcí, které se povedly a které jsou rozběhnuté, je docela dost. Myslím, že posledních dvacet let se s úsporami tak nepohnulo, jak se nám to podařilo za rok. Ale samozřejmě nejdou ty věci úplně ze dne na den.

Když zdravotní pojišťovny nemohou „přetahovat“ klienty, ani nemají příliš možností nabízet nadstandardní služby, má dnes vůbec smysl, abychom měli několik zdravotních pojišťoven? Náklady na jejich provoz, které jdou také ze zdravotního pojištění, jsou tak vyšší, i když jsou také zákonem omezeny.

Řekl bych, že počet zdravotních pojišťoven nám za poslední roky poměrně výrazně klesl. Doba před dvaceti lety, kdy tady bylo třicet nebo čtyřicet pojišťoven, je pryč. My dneska máme jednu Všeobecnou zdravotní pojišťovnu a šest zaměstnaneckých pojišťoven, a myslíme si, že to není přehnané číslo a že i to procento provozních nákladů, které je zastropováno vyhláškou, je v poměru k jakýmkoli jiným pojišťovacím institucím poměrně efektivní. Nicméně bychom se nebránili procesu, kdy by se některé menší pojišťovny, především ty státní, rozhodly nějakým způsobem skončit. Ale není to úplně priorita, protože by tento krok zabral spoustu energie a spoustu času. Myslíme si, že nepatří mezi ty první kroky, které bychom teď měli dělat.

V posledních dnech resort zdravotnictví kritizovala TOP 09…

To jsem zaznamenal a moc jsem se pobavil.