Vedete firmu Pressta Eisele, která obchoduje s průmyslovými stroji jako pily, frézy a tak dále. Jak na vaše podnikání dopadla koronakrize?

Takto podnikám nepřetržitě třicet let. Koronakrize je v pořadí třetí velká krize, kterou s firmou překonáváme. V mnohých ohledech je jiná než ty, které jsme přežili v letech 1998 a 2009. V březnu 2020 jsme se náhle zastavili. Ne výroba. V té jsme měli zásobu práce, protože prodáváme stroje a zařízení a ty mají delší dodací lhůtu. Zastavil se obchod a servis. Byl to přímý důsledek omezení cestování. V předchozích krizích jsme naopak s prvními signály poklesu objednávek mobilizovali obchodní aktivity.

Pozitivní bylo, že až na jednu zakázku od dodavatele dílů pro letecký průmysl nikdo ze zákazníků nezrušil objednávku. Mimořádně negativní bylo, že v dubnu už jsme nezískali žádnou novou objednávku. Šlo o důsledek všeobecného šoku z krize a také totálního omezení cestování obchodníků. Dodávali jsme jen náhradní díly. Měli jsme zprávy, že výrobní závody pracují. V květnu jsme získali objednávky od firem, které v koronakrizi našly možnosti růstu. Některým našim partnerům zvýšil odbyt nárůst osobní spotřeby obyvatel a v jiných případech to bylo získání nových trhů. Je třeba si uvědomit, že na jaře bylo odstavení výroby ve střední Evropě výrazně mírnější než na jihu kontinentu. Některé firmy to šikovně využily a získaly nový prostor na odbyt například ve Švédsku, kde se na jaře uplatňovala jen mírná opatření. Na zabezpečení zvýšené produkce tak potřebovaly nové stroje.

Až dnes, na začátku roku 2021, poznáme dopad prvního roku koronakrize. Pro naši společnost jde zhruba o pětinový pokles obratu.

Jak se k podnikatelům na Slovensku obecně chová tamní politická elita? Jak vás stát podporuje?

V naší firmě jsme využili finanční výpomoc při poklesu prodeje, vázanou na zachování pracovních míst. Možnost nastavit si porovnávání tržeb mezi lety 2020 a 2019 buď jako měsíc s měsícem před rokem, anebo měsíc s jednou dvanáctinou ročních tržeb v minulém roce nám pomohlo. Obchodování se stroji není v průběhu roku rovnoměrné. Vzpomenuté podmínky nám tak zabezpečily v každém měsíci požádat o finanční pomoc. Je to opatření, které připravili lidé se zkušeností s reálným podnikáním. To nás potěšilo. Výška podpory je už méně radostné téma. Prvních šest měsíců byla nízká. Od října už je to výraznější suma.

Také rozběh pomoci byl velmi pomalý. Na první podporu jsme dlouho čekali. Od okamžiku, kdy jsme se dostali do „systému“, to funguje velmi spolehlivě a rychle. Je to stále ale jen okrajová podpora, která firmu zásadně neovlivní.

V našem případě firmě nejvíc pomáhá solidarita jejích zaměstnanců, kteří akceptovali snížení platů. Celkové náklady na mzdy jsou na Slovensku velmi vysoké. Tady bohužel vláda žádnou pomocnou ruku nepodala. Většina spolupracovníků se mnou přežila hlubokou krizi v roce 2009, důvěřují mým opatřením, a já s nimi otevřeně komunikuji o aktuální situaci, vysvětluji, co a proč musíme udělat, abychom se udrželi v pracovní a konkurenceschopné kondici.

Zatímco většina lidí sedí kvůli pandemii doma, Pavel Vítek si loni cestoval po světě, jako by se nechumelilo. Jak je to možné?

Svět se pro mě v roce 2020 zmenšil jen na některé sousední země Slovenska, pobaltskou Litvu a hlavní město německa Berlín. Cestování do zahraničí jsem omezil na dopravu automobilem a výlučně ze služebních důvodů. Tato forma dopravy je dnes předvídatelnější než cestování letadlem. Také autobus nebo vlak mohou být neodhadnutelné ve spolehlivosti a také bezpečí před nakažením od spolucestujících. Podmínky v jednotlivých zemích se navíc neustále mění. Nic nelze dlouhodobě plánovat. Před krizí jsem přesně znal svůj kalendář a řídil se podle účasti na výstavách. Dlouhodobě tehdy znamenalo v časovém horizontu dvou let. Dnes si zahraniční cesty plánuji maximálně na týden dopředu. Dlouhodobě se scvrklo na dva týdny, ale i takovýto cestovatelský plán se může výrazně změnit.

Plánovaně cestuji jen v reportážích uveřejňovaných na mé internetové stránce. Je to vynikající duševní hygiena, která mě udržuje v „cestovatelské“ formě před koronavirem.

Podle nedávných dat Johns Hopkins Univerzity je Rusko na čtvrtém místě na světě v počtu nakažených nemocí covid-19. Jak to tam vypadá?

Rusko jsem od března nenavštívil, takže nevím.

V březnu jste byl na Sibiři. V autě jste přejeli zamrzlý Bajkal z Irkutska na ostrov Olchon a potkali jste při tom mnoho lidí. Do jaké míry tam vnímají celosvětovou pandemii koronaviru a s jakými nařízeními či omezeními jste se tam setkali?

Ze Slovenska jsme s kamarádem Petrem odjížděli čtyřiadvacátého února a pandemie byla vlastně jen čínským tématem. Doma, a myslím i všeobecně v Evropě, jsme to k tomuto datu ještě nebrali moc dramaticky. Cestovali jsme přes letiště ve Vídni, Moskvě a Irkutsku. Všechno probíhalo normálně. Na Bajkale jsme už covid-19 zaregistrovali. Rusko už totiž mělo zavřenou hranici s Čínou.

Pro místní cestovní kanceláře organizující cesty k nejhlubšímu jezeru světa tvoří návštěvníci z Číny víc než šedesát procent klientů. Ruští průvodci byli z náhlé absence Číňanů velmi nervózní. Pro mě s Petrem to bylo příjemné. Byla menší tlačenice při fotografování západu slunce u magické skály Šamanka na ostrově Olchon. I bez Číňanů tam ale bylo skoro plno. Samozřejmě že dominovali turisté z Asie, početné zájezdy z Malajsie, Thajska, Tchaj-wanu, Japonska. Rusové, Němci a Francouzi navštěvují Bajkal v menších skupinách.

Předtím jste navštívil Střední Ameriku, jmenovitě Panamu. Jak to tam v kontextu pandemie vypadalo?

Vy jste se díval na ty mé internetové stránky a četl reportáže z Panamy, že?

Přesně tak...

Tato země je velmi krásná. Zajímavá je pro mě hlavně z historického hlediska. S manželkou Ivon jsme ji stihli navštívit ještě v listopadu roku 2019.

Aha. Tak toho jsem si nevšiml...

Na vaši otázku přesto dokážu velmi přesně odpovědět. V Panama City totiž žijí naši přátelé Šarlota a Karlos a pravidelně spolu komunikujeme. Pandemická opatření tam byla následovná. Obyvatelé Panamy mohli opustit domov jen za následujících podmínek. Ženy jen v pondělí, středu a pátek. Muži v úterý, čtvrtek a sobotu. V neděli seděli všichni doma. Doba vycházky byla i časově limitovaná podle koncového čísla v občanském průkazu. Třeba číslo devět znamenalo, že jste mohl domov opustit od osmé do desáté hodiny. Tento režim trval tři měsíce a aktuálně ho opět zavedli.

Jak si vlastně v časech koronakrize vede slovenská vláda v čele s premiérem Igorem Matovičem?

Opatření vlády jsou pro lidi často nesrozumitelná. Často slyším od těch, s nimiž se potkávám anebo komunikuji, že jde o chaos. Společnost se důsledkem některých vládních kroků velmi rozděluje.  

Já například dost často slyším obavy z toho, jak to dopadne se školstvím. Počínaje prvňáčky, následně s odborným vzděláváním a konče vysokými školami. Dovolím si říct, že téma vzdělávání není výlučně slovenské, ale jde o celoevropský problém. Hovoří o něm i obchodní partneři z Česka, Polska a Německa. Známý z Německa se po zhodnocení úrovně vzdělávání s dcerou shodl na tom, že propadne.

Bojujeme s pandemií, ale měli bychom se alespoň částečně zabývat i tím, jaký bude svět po ní a jak se v něm uplatníme.

Jak vůbec hodnotíte svého současného premiéra?

Osobně mi připadá, že pan premiér ještě stále působí v opozici. Hlavně v komunikaci má obrovské rezervy. Jednou přeskupujeme síly, jindy jsme před rozhodujícím bojem a pak bychom chtěli na ten hnus použít atomovku. Obvinění předsedy koaliční strany a ministra hospodářství ze selhání a odpovědnosti za smrt dvou tisíc lidí a jeho neodvolání Slováky dezorientuje. Výsledkem je, že v mém okolí stále častěji lidé říkají: „Já už nezapínám ani televizi, ani rádio!“ To, co aktuálně prožíváme na Slovensku, se asi dostane do učebnic politického marketingu a zřejmě i do učebnic hospodářské politiky. Nemyslím si, že při veškerých upřímných a dobrých úmyslech budou snahy pana premiéra popisovány jako dobrý příklad pro budoucí generace.

Povede údajná sebevražda bývalého slovenského policejního prezidenta Milana Lučanského k předčasným volbám a Matovičovu pádu?

Smrt generála Lučanského určitě masově lidi nedonutí k tomu, aby vyšli do ulic a žádali okamžité odstoupení vlády. Největší nesouhlas vyjádřili krátce před jeho pohřbem zapalováním svíček před policejními stanicemi. Jak ale tyto svíčky dohořívaly, tak dohořívala i jejich nespokojenost. To ale neznamená, že všichni automaticky zapomněli.

Kdy by podle vás mohla ta „koronahysterie“ skončit?

V prostředí průmyslu, kde naše firma působí, se očekává výrazné zlepšení a určitý návrat k normálu až začátkem roku 2022.