Poslední léta byla bohatá na události, které dle mnohých představují největší výzvu nejen pro ČR od listopadu ´89. Nejprve Ukrajina, válka v Sýrii a teď migrační krize. Co nám tato poslední léta řekla o naší demokracii, o tom, kam jsme se od listopadu ´89 dostali, o nás samých?

Myslím, že nám řekla, jak jsme zpohodlněli. Jak jsme zase spokojeni s průměrem. Jak jsme lenivě rezignovali na péči o veřejný prostor. Zase už věříme, že se o nás nejlépe postará stát se svými úředníky a bez dotace se už nedá ani rána. To vše v době, kdy je svět kolem nás v civilizačním pohybu, je nebezpečný, a tím nás staví před zaujetí takových postojů, na které připraveni nejsme. Ukrajina, Sýrie, běženecká katastrofa, islamistický terorismus jsou strašné jevy současnosti. To nejhorší, s čím nás ale konfrontují, je katastrofálně zoufalá úroveň současných politiků.

Myslíte si, že sdělovací prostředky podporují demokratickou otevřenou diskusi, nebo se jedná o manipulaci a propagandu?

Ne, to si nemyslím v žádném případě. Česká média žádnou otevřenou demokratickou diskusi ani nepěstují, ani o něco takového evidentně nestojí. Stačí porovnat jejich působení s některými informačními zdroji ze světa. Česká média jsou neprofesionální, nenabízí nestranné pohledy, abychom si my, posluchači a diváci, mohli udělat vlastní názor.

Příklady?

Informace o příčinách a průběhu událostí na Ukrajině byly a jsou jednostranně prozápadní a vnucují jediný pohled na věc. Imigrace? K vidění jsou pouze záběry malých plačících dětí a ubožáků plazících se bahnem. Kde jsou záběry z běženci přeplněných německých měst se všemi negativními průvodními jevy? Sýrie? Až prostřednictvím informací z některých zahraničních médií jsme se dozvěděli, že cílem ruského bombardování v Sýrii jsou daleko rozsáhlejší skupiny teroristů, než pouze Islámský stát. A jak o tom informuje ČT? Že Rusové bombardují umírněnou opozici. Je to odpudivě podobné jednostrannosti komunistických televizních novin.

V současnosti se hovoří o tom, že více než 85 procent legislativy přichází z Bruselu a český parlament ji musí jen povinně implementovat. Lze tedy ještě hovořit o demokracii?

A nejde pouze o přicházející legislativu, jde už i o povinnost navrhovanou domácí legislativu podřizovat bruselskému dozoru. Pravomoci národních parlamentů se po ratifikaci Lisabonské smlouvy smrskly na absolutní minimum. Pojem „národní parlament“ je už pouhou zástěrkou nadnárodnímu vládnutí z Bruselu. A existence demokracie v hranicích národního státu? Vždyť si vzpomeňme, co se dělo, když Orbán v Maďarsku začal řešit invazi imigrantů do země v souladu se zájmy své země. Klasická liberální demokracie v EU již neexistuje a instituce, které o ni mají pečovat, slábnou.

Známe citát J. A. Komenského „vláda věcí tvých k tobě se zase navrátí, ó lide český“, který se hodně citoval po listopadu. Je vláda věcí našich v rukou našich – českého lidu? Nebo je jinde? Kde?

Bylo by snadné odpovědět, že vládu našich věcí v rukou nemáme a že ona vláda už je zase mimo naše území. A důkazů by bylo nepřeberné množství! Ale otázka mě spíše vybízí k povzdechnutí, zda my sami vůbec chceme, abychom nad svými věcmi svobodně vládli. A tady se moc bojím, že je nám to většinově už vlastně jedno. Že nám vlastně vyhovuje, když nám to někdo jiný nalinkuje a my pak na něho můžeme nadávat. Usnadňuje nám to vyvléknout se z vlastní odpovědnosti.