Mírová jednání ohledně Sýrie podle hlavních hráčů spíše nemají šanci na úspěch. Šéfdiplomat USA John Kerry mluví o slovech na papíře s tím, že je třeba vidět činy na zemi. Jeho ruský kolega Sergej Lavrov dává dohodám menší než padesátiprocentní šanci na úspěch. Povstalci trvají na tom, že jsou ochotni jednat až po zastavení ruských operací, což zase odmítá Moskva. Lze na základě tohoto diplomatického úsilí očekávat nějaký konkrétní výsledek? V čem je největší problém, když skoro všichni hovoří o prioritě, kterou je poražení IS a dalších teroristických organizací?

Největší problém představují významní američtí spojenci v regionu, Turecko a Saúdská Arábie, kteří sekulární režim syrského prezidenta Bašára Asada považují za větší nebezpečí než tzv. Islámský stát, jenž ostatně má jejich neskrývané sympatie a podporu. Oba státy připravují svou intervenci do Sýrie, a to bez ohledu na nebezpečí vypuknutí světového konfliktu. Asi chtějí své islamistické bratry zachránit za každou cenu. Turecko i Saúdská Arábie jsou navíc ve velmi prekérní situaci, protože se jim podařilo rozpoutat válku těsně u svých hranic, která se pomalu přesouvá na jejich území. Ankara válčí se syrskými Kurdy a zároveň čelí kurdské vzpouře na svém vlastním území. Rijád intervenoval v Jemenu proti šíitským Hutiům, ale boje se přenesly i na saúdské pohraničí. Novoroční poprava šíitského duchovního Nimra Bákira Nimra zkomplikovala nejen vztahy s Íránem, ale pobouřila šíity ve východní provincii pouštního království. Rád bych připomenul, že téměř všechna saúdská ropná pole se nacházejí na územích obývaných šíitskou menšinou.

Kritika postupu USA v Sýrii se ozývá v posledních dnech paradoxně z Ameriky. Už tři prestižní americké deníky přiznávají, že Obamova velmoc v Sýrii nad Ruskem prohrává, a stále více blízkovýchodních států věří, že Rusko může dovést syrský konflikt do úspěšného konce, což naznačují posilování Asadových pozic a ústup rebelů. Může Moskva dovést své angažmá v Sýrii do zdárného konce? A co by to znamenalo pro nás? Mnohé zdroje tvrdí, že po ruských vojenských akcích roste počet syrských uprchlíků do Evropy…

Ano, situace na bojišti se pro syrskou opozici nevyvíjí dobře. Je velmi pravděpodobné, že během několika týdnů (po pádu Aleppa) budou mít syrská armáda a ruské letectvo jen jednoho nepřítele – islamisty semknuté kolem tzv. Islámského státu. Tomuto scénáři má zabránit plánovaná pozemní invaze turecké a saúdské armády. Pokud se tak nestane, oba dosavadní tajní spojenci islamistů buď budou muset Daeš začít podporovat otevřeně, nebo se připojit k mezinárodnímu společenství a čelit teroristickým útokům stoupenců IS. Mimo jiné to bude znamenat konec lukrativním obchodům s ropou a starožitnostmi. Obávám se, že z těchto důvodů turecký prezident Erdogan splní své hrozby a zaútočí na syrské Kurdy, přestože tím riskuje otevřený konflikt s Ruskou federací. K té druhé části otázky bych jen dodal, že o několik desítek tisíc lidí vzrostl počet uprchlíků do sousedních zemí (Turecka a Jordánska), nikoliv do Evropy. Turecký prezident však může EU vydírat uprchlickou vlnou, když se dostane do potíží po invazi do Sýrie.

Lídři EU budou ve čtvrtek a pátek na summitu Evropské rady řešit kromě „Brexitu“ i migrační krizi, především tzv. akční plán EU – Turecko a ochranu vnější hranice. V Berlíně panují obavy, že se tomu chtějí postavit země V4, jejichž premiéři dnes jednají v Praze. V4 by ráda uvedla do provozu záložní hranici Schengenu kolem Makedonie a Bulharska, s čímž má zřejmě problém samotné Bulharsko a odmítá ho Merkelová. Kam se celá věc s řešením migrační vlny posouvá?

Obávám se, že žádný pozitivní posun v řešení migrační krize nemůžeme očekávat. Jen se prohloubí rozpory mezi Německem a zbytkem EU.