Letošní rok přinesl několik převratných a pro mnohé nečekaných změn. Především jde o Brexit a vítězství Donalda Trumpa, který byl ještě na počátku primárek obecně považován za outsidera. S Británií mimo EU se už tak nějak všichni smířili, ale jaké konkrétní důsledky pocítíme?

Trumpovy ohlášené plány jsou dalekosáhlé. Ale jsou většinou dlouhodobé, nedají se zavést ihned. Předpokládají legislativní změny a o každou z nich bude Trump muset bojovat s Kongresem. Proto se můžeme dočkat hlavně těch změn, které jsou v první fázi spíše deklarativní, jako příslib, že USA nebudou svrhávat příští vlády, nebo se vměšovat do vnitřních záležitostí cizích zemí. Pro nejbližší konkrétní změny se můžeme podívat na plánovaných deset opatření, které chce Trump zavést „první den“ v Bílém domě. Jsou jimi přísliby „porazit ISIS“, „postavit zeď“, „deportovat ilegální imigranty“, zastavit příliv "syrských" uprchlíků, extrémní imigrační kontroly, „USA nebudou ostatní národy“, vystoupí z TPP (Trans Pacific Partnership), přeruší jednání o TTP, zruší "gun-free“ zóny, uvedou do pořádku „Department of Veteran affairs“, zruší, nebo podstatně zredukuje Obamacare, a zruší federální finanční asistenci asi 25 americkým městům, jejichž administrativa odmítá stíhat imigranty jen proto, že "nemají žádné dokumenty". I těch příslibů je dost a i tam, kde nebude problém s legislativními změnami, může Kongres Trumpovy reformy blokovat tím, že na jejich realizaci neuvolní peníze státního rozpočtu.

Změny, které se podaří Trumpově vládě realizovat, budou v první fázi spíše symbolické a psychologické.

Budou se dotýkat hlavně 265 exekutivních dekretů prezidenta Obamy, které má nový prezident pravomoc zrušit. Jsou to ovšem hlavně vnitrostátní dekrety a většinou nemají přímý impakt na mezinárodní scéně.

Pokud jde o Trumpa, mnohé se začíná vyjasňovat. Už bylo oznámeno, že se ministrem zahraničí stane Rex Tillerson, označovaný jako „proruský“. Například je proti sankcím. Co všechno může Trumpova vláda přinést světu a potažmo i nám, České republice? Skončí svět, jaký jsme dosud znali, jak někteří tvrdí?

Ten svět, který známe v posledních letech, by nutně skončil i bez Trumpa. Buď by konečně zvítězil zdravý rozum, nebo bychom zažili devastující válku, nebo sérii válek. Trumpovo vítězství a jeho úspěch přináší daleko větší šanci pro zmírnění napětí a návrat realistické politiky spolupráce i mezi mocnostmi. Samozřejmě, že se to vše nestane během prvního měsíce Trumpovy vlády.

Dočkáme se kvůli tomu výrazné „ruské stopy“ v politice budoucího prezidenta Donalda Trumpa?

Termín „ruská stopa“ nemám příliš rád. Trump nominoval do své vlády lidi, kteří mají rozsáhlé znalosti ruské politiky a ruské ekonomiky. Což není něco úplně nového, snažili se o to mnozí předchozí prezidenti. Dnes se na to americká a samozřejmě i česká media dívají s podezřením, protože hovořit o nekonfrontační politice, nebo dokonce o spolupráci s Ruskem, je dnes něco, o čem se politici bojí mluvit, aby rázem nedostali nálepku „ruských loutek“. To, že největší západní velmoc a partner v NATO otevřeně hovoří o změně a hlásí se k realistické politice ve vztahu k Rusku, znamená průlom jednoho TABU, které nás všechny ohrožovalo, politicky i ekonomicky. Evropská unie se sice snaží na poslední chvíli prodlužovat sankce, i když pro to není žádný zjevný důvod, ale jsou to jen poslední zoufalé záchvaty těch, kteří do protiruské rétoriky a protiruské politiky vsadili tolik, že nemají kam ustoupit. A vidíme i takové směšné aktivity, jako že se přední představitel jedné naší „neziskovky“, která si z konfrontace s Ruskem udělala dojnou krávu, nabízí Trumpovi jako rádce pro zahraniční a bezpečnostní politiku Trumpovy vlády. Je to symptom jeho zoufalé nejistoty.

Putin se na Trumpovo „panování“ jistě náležitě připravuje, a přestože ruská ekonomická situace je stále krizová, popularita šéfa Kremlu stoupá do rekordních výšin. Co čeká Evropu? Mají se menší státy, včetně třeba i Česka obávat, že budeme „novou“ Amerikou obětováni a skončíme v ruské sféře vlivu, jak varují mnohé komentáře?

To je nesmysl, na kterém je postavena celá konstrukce protiruské politiky a propagandy. Rusko nemá žádný důvod a nemá zájem o rekonstrukci sovětské „říše zla“. Amerika nás nikomu nepředhodí, ani nás neobětuje, ani neobětuje žádný jiný evropský stát. V krajním, naprosto krajním případě, že bude některá ze spojeneckých zemí napadena, je zde stále NATO, které Trump nejen nechce zrušit, ale chce jej zbavit na závislosti na USA, chce, aby spojenecké země začaly skutečně uvažovat o své vlastní obraně a stavěly se k ní zodpovědně, včetně jejich nákladů, aby nadále nebyly americkým závislým územím. Jaké vztahy si každý stát vybuduje s Ruskem, je jeho vlastní věc, Trump do toho nechce zasahovat.

Experti předpovídají, že z Trumpova vítězství se rozhodně neraduje Ukrajina, kterou nový americký prezident hodí přes palubu a přestane ji podporovat, jak tomu je nyní. Tedy, co se stane s Ukrajinou? Krym je patrně nevratný, ale co konflikt na východě a stav Ukrajiny jako takové, kde téměř nic nefunguje, nejsou peníze, není tam vlastně nic?

Ukrajina je smutným výsledkem dosavadní konfrontační politiky EU a USA. Oboje se přímo angažovaly ve svržení její legálně zvolené vlády, v tom, že legitimizovaly a do vedení země umožnily vstup neonacistickým a ultranacionalistickým skupinám a stranám, že vyzbrojovaly jejich ozbrojené bojůvky a významně tak přispěly k občanské válce, která již stála desetitisíce životů, přes milion Ukrajinců v ní ztratilo své domovy a neonacisté blokují a sabotují každý pokus o její ukončení. Ekonomicky přinesly EU a USA výprodej ukrajinských přírodních zdrojů, například rodina amerického viceprezidenta Bidena dnes kontroluje průzkumy, vývoj a těžbu přírodního plynu a ropy v rozsáhlých ukrajinských ložiscích. Ukrajinské zemědělství, tradiční tahoun ukrajinské ekonomiky a jejího exportu, je téměř zničeno a funguje jen na dvacet procent kapacity kvůli extrémně nevýhodným dohodám s EU, hlavně asociační dohodou. Stejné platí o ukrajinském leteckém průmyslu, dosud plně závislém na Rusku, kterému západ v ničem nepomůže. Ukrajina je nejvíce zadluženou zemí Evropy a z této situace není východiska. A přátelé, kteří Ukrajinu v cestě k tomuto stavu vedli za ruku, dnes dávají ruce pryč. Pochybuji, že Trump může Ukrajině nějak podstatně pomoci. A upřímně řečeno, neznám nikoho, kdo by mohl, Evropská unie si pomoc Ukrajině nemůže dovolit, protože je sama v hluboké krizi.

Mimochodem, když si shrneme to celé zhoršení vztahů s Ruskem, které se táhne od Majdanu, bylo to logické, protože Putin by stejně byl na Západ agresivní? Byla to chyba? A přehnal to Západ nebo to přehnalo Rusko?

Rozhodně to nebyl jen Západ a rozhodně to nebylo jen Rusko. Záleží ovšem na tom, jak jednotlivé akce a protiakce hodnotíme. Západ přerušil jednání s Janukovyčem. Ze dne na den se z prezidenta, kterému se nabízela asociace, stal pária, kterého bylo nutno svrhnout, a zástupci vlád, které s ním ještě včera jednaly, se střídali na Majdanu jako sochy apoštolů na pražském orloji a volaly po jeho svržení. A jimi dosazená vláda a parlament, ze kterého byli doslova fyzicky vyhnáni poslanci východních rusky mluvících regionů, začaly schvalovat jazykové zákony, které zbavily ruštinu, kterou hovořila asi třetina Ukrajinců, statusu úředního jazyka.

Vedle toho začali ukrajinští vládní představitelé a politici hovořit o zrušení nedlouho před tím o dalších 40 let prodloužené smlouvy o pronájmu krymských námořních základen a speciálního statusu Sevastopolu. Pro Rusy je Krym a námořní základny věcí nejen historického významu (Sevastopol je pro svou obranu proti německé armádě během WWII jedním z „měst hrdinů“, v jeho obraně padlo desetitisíce Rusů). Sevastopolský přístav je jediným hlubokým a v zimě nezamrzajícím přístavem v evropské části Ruska a je strategicky důležitý zejména dnes, v době islámské hrozby. A právě tady se ukázalo, že USA již připravují přestavbu budov na Krymu pro potřeby amerického námořnictva. Pochybuji, že by USA tolerovaly třeba pokusy Kuby o jejich vyhnání z Guantanama, které je stejně jako byl Sevastopol v americkém držení na základě smlouvy o pronájmu. Rusko nemělo před tím žádný důvod se angažovat v ukrajinské politice.