Předpokládáte, že „USA dávají ruce pryč od Ukrajiny“, přičemž vycházíte z nedávné schůzky ministrů zahraničí Ruska a USA na Jaltě. Jaké vás k tomu vedou další indicie?

Bezprostředně po schůzce mezi Lavrovem a Kerrym navštívila Moskvu náměstkyně státního departementu paní Victoria Nulandová, mimochodem známá svým výrokem, který teď nebudu citovat, na adresu Evropské unie a Ukrajiny. ( „Do prdele s EU!“ vyjádřila se Nulandová v telefonickém rozhovoru s americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffreyem Pyattem. Odposlechnutá konverzace podle listu The Guardian ukazuje americkou frustraci z unijní politiky vůči Ukrajině. Pozn. redakce.) Nulandová se vyjádřila také ve smyslu, že USA už investovaly do tzv. demokratizačního procesu 5 mld. dolarů, a přesto odjela do Moskvy, aby vyjednávala další podmínky a řešení situace na Ukrajině. To jsou jasné signály změny amerického přístupu k situaci v této zemi.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg řekl v projevu ve washingtonském Středisku pro strategická a mezinárodní studia (CSIS): „Ruští představitelé ohlásili záměry rozmístit v Kaliningradu moderní raketové systémy schopné nést jaderné hlavice. A tvrdí, že Rusko má právo rozmístit jaderné síly na Krymu. To od základů mění bezpečnostní rovnováhu v Evropě.“ Tohle konstatování Stoltenberga ale moc nesvědčí o tom, že by od Ukrajiny Američané mohli dát ruce pryč…

Nejsem expertem na vojenskou tematiku, nicméně vím, že oblasti Kaliningradu i Krymu byly vždy extrémně vyzbrojené, jak během studené války, tak i po ní. Na Krymu byly donedávna ukrajinské zbraně a předpokládám, že Rusko zaplňuje mezeru, která vznikla po odchodu ukrajinské armády. Co se týká plánu rozmísťování jaderných zbraní, o tom bych se odvážil pochybovat. Jejich nosiče jako rakety nebo strategické bombardéry? To pravda být může. Já se také nedomnívám, že by si v nejbližší době představitelé obou velmocí padli kolem krku. Svět se ale vyvíjí takovým způsobem, že bez účasti Ruska nebude možné efektivně řešit vážné krize včetně situace v Iráku, Sýrii nebo Libyi. USA podle mě vymění karty na Ukrajině za to, že Rusové budou ochotni na řešení světových krizí nějakým způsobem spolupracovat.

Nastupující předseda Vojenského výboru NATO Petr Pavel na konferenci s názvem Naše bezpečnost poznamenal, že Rusko je schopné obsadit Pobaltí ve dvou dnech. Během té doby by NATO na situaci nestihlo zareagovat. Je to hrozba?

Jeho vyjádření jsem si četl několikrát. Úplně nevím, co si o tom mám myslet. S nadsázkou bych zvažoval, zda pan generál Pavel nepřevzal s nástupem do funkce rétoriku bruselského vedení NATO. Netuším, co tím chtěl vlastně říci. Pokud šlo o hodnocení stavu armád NATO, pak je to velmi smutný příběh. Nebo máme chápat jeho slova způsobem: „Pojďme na Rusa a raději zaútočme dřív?“

Je vidět, že se Evropská unie do prohlubování dohod s Ukrajinou nehrne. Jak říkáte, je možné, že budou chtít Spojené státy s Ruskem více jednat. Může tohle vyčkávání vlastně přispět ke zklidnění situace, tedy pokud nakonec nedojde k vyslyšení proseb prezidenta Porošenka o protiraketový deštník…?

Určitě. Jsem stále absolutně přesvědčen o tom, že situace na Ukrajině vznikla především jako výsledek geopolitického soupeření mezi Amerikou a Ruskem. Pokud dojde k nějakému sblížení mezi nimi, pak to nepochybně ovlivní i vztah EU ke konfliktu i v celé Ukrajině. Byly to nakonec USA, které přiměly Evropskou unii k sankcím vůči Rusku, přestože Evropu na ruském trhu výrazně poškodily. Domnívám se, že se situace změnila poměrně výrazně i v posledních dnech nebo týdnech. Ukrajinský parlament totiž přijal zákon o možnosti pozastavení splácení mezinárodních úvěrů, který včera prezident Porošenko také podepsal. Vnímám to jako velmi silný signál. Velké úvěry poskytlo Ukrajině nejen Rusko, ale i subjekty z USA a nedokážu si představit, že by jen tak odepsaly miliardy dolarů. Další důležitou skutečností, která sehraje významnou roli, je volba nového polského prezidenta Andreje Dudy, který se vůči Ukrajině vyjadřuje razantně a akcentuje nacionalistický charakter současné vlády v Kyjevě. Musíme vzít v potaz, že Poláci nikdy nezapomenou na desetitisíce obětí, které zemřely rukou banderovců.

Generál Jiří Šedivý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Země se musí vypořádat i s některými projevy polofašismu nebo nacionalismu, které jsou také na Ukrajině evidentní.“ Co se bude dít dál? Ukrajina zažívá ekonomický kolaps a po stránce politiky se zdá, že současné elity nejsou právě příkladem osobností nositelů jednoznačných vizí čisté demokracie.

Myslím si, že dojde ještě k dalšímu prohlubování ekonomických problémů a nárůstu nacionalismu a také k dalším gestům, jako je oslavování banderovců apod. Slyšeli jsme žádosti o protiraketový deštník, o zákaz vjezdu ruských lodí do Bosporu. A slyšíme další nesmyslné proklamace a populistická prohlášení, která však mají směřovat především dovnitř Ukrajiny. Mají jediný důvod, a to uklidnit národ, jen aby se zabránilo dalšímu Majdanu, který díky neúspěchům ukrajinské vlády reálně hrozí.