Evropská unie chce řešit příliv imigrantů z Afriky tím, že členským státům EU přidělí kvóty. Dokonce se pro nás už zveřejnila některá čísla. Co si o tom myslíte? V čem vidíte hlavní nebezpečí této imigrace?

Nebezpečí, která systém kvót skrývá, je mnoho. Zaprvé povinnými kvótami dochází k bezprecedentní paušální legalizaci ilegální imigrace, a tím vlastně k pozvání zbytku Afriky k přesunu do Evropy. Zadruhé paušálně je zde míchána dohromady ekonomická migrace a uprchlictví z oblastí konfliktů. Na migrantech z Afriky je to dobře vidět, že většinu z nich tvoří mladí muži v plné síle, bez rodin, rodičů a malých dětí. Je součástí naší kultury, že bojeschopní muži chrání své rodiny a svou zemi. Tito se ale hrnou od svých rodin do Evropy. Proč je tomu tak? Zatřetí o tom, kdo z migrantů bude kam umístěn, rozhodují nekompetentní úředníci v Bruselu, kteří neponesou důsledky svých rozhodnutí na svých rodinách nebo přátelích v České republice.

Začtvrté nemáme kvóty na počty bezdomovců, nemocných dětí, starých lidí ani lidí na úrovni chudoby. Proč máme mít kvóty na cizince, kteří sem přicházejí proto, aby brali i z toho mála, co ještě zůstalo pro naše vlastní potřebné? Podle mě je lidsky i politicky naprosto nepřijatelné vydávat prostředky na nepřizpůsobitelné migranty, které nám chce vnutit EU, když nemáme dost prostředků pro svoje vlastní potřebné občany.

Toto je naše země a nikdo kromě nás nesmí mít právo určovat, kdo sem smí a kdo ne. Koneckonců o tom, koho pozveme k sobě domů, také rozhodujeme sami a nepouštíme si do obýváku kdekoho.

Zastánci společné imigrační politiky hovoří o tom, že když mezi státy EU nejsou hranice hlídány, musí o imigraci rozhodovat EU, nikoli členské státy, které již nekontrolují své hranice. Když to obrátím: nebylo by řešením, abychom obnovili hraniční kontroly na českých hranicích, abychom kontrolovali, kdo na naše území přichází, a aby nám EU nepřikazovala, kolik imigrantů v naší zemi bude?

Legální migrace v rámci Schengenské dohody představuje vysoké bezpečnostní riziko sama o sobě, když si uvědomíme, že teroristé, kteří útočili v Evropě v posledních letech, měli pasy a občanství EU. Tudíž i volný pohyb po Evropě. Osobně se domnívám, že fyzická ochrana hranic je efektivitou plně srovnatelná se sledováním komunikace, skenování osob na letištích a dalšími technikami, které jsou již v evropském měřítku činěny. Stát je bezpodmínečně povinen zabezpečit ochranu svých občanů, a pokud toho není schopen, ztrácí jejich důvěru. Jak jsem již uvedl, je nepřijatelné, aby o tom, koho si pustíme do země, rozhodoval úředník v Bruselu, a ne české úřady. Domnívám se, že by zelené hranice měly být střeženy důkladněji, nejenom pro bezpečí občanů, ale i migrantů, jako rodák z jižní Moravy vím, kolik utopených ilegálů skončilo v řece Moravě.

Hovoří se o tom, že muslimové budou mít většinu v zemích jako Francie či Británie do 40 let. Při nynějším masovém přílivu možná ještě dříve. Jak by se proti tomu měla Česká republika bránit? Neměla by vystoupit z EU, aby nebyla společně islamizována se západoevropskými zeměmi? Nebo neměla by vytvořit alianci východoevropských zemí, které tím ještě nejsou zasaženy?

Hlavní příčinu klesající populace v České republice vidím v nulové propopulační politice všech vlád od roku ‘89. Vlády posedlé přerozdělováním státního majetku do soukromých rukou se nestihly zabývat občany a demografií. Důvodů, proč se rodí málo dětí, je mnoho, ale zodpovědnost za tento stav nejistoty mladých rodin nesou bez výhrady a bez rozdílu minulé vlády. Minulý režim snadno dokázal tuto křivku otočit poskytnutím řady benefitů mladým pracujícím rodinám. Naše vlády se z tohoto odmítly poučit a poskytly mladým rodinám pouze možnost zadlužit se na mnoho let hypotékou a nechat se ožebračit drastickou exekucí, pokud se dostanou do potíží a nebudou moci splácet. Navíc evropské statistiky ukazují naprosto jasně, že imigranti sociální systém naopak zatěžují, protože drtivá většina jich žije z dávek. Proto hesla o ekonomickém přínosu migrantů patří do říše bludů.

Doktrína politického islámu, tedy dosažení islamizace západních zemí politickými prostředky, kterou výstižně definoval Chomejní, vychází právě z průběžné imigrace muslimů na Západ. Zde se začnou sdružovat do různých organizací – to se už u nás děje, organizovat se, aby v určitém počtu byli schopni dosáhnout volební váhy, a při těsně rozděleném elektorátu začnou mít vliv na to, kdo bude prezidentem či poslancem. Pomáhat jim v tom budou různé začleňovací agentury a aktivisté či koupení politici, kteří jim pomohou získat volební právo. V tom momentu už mohou za své hlasy požadovat ústupky. Začne to spory o šátky ve školách, o vepřové ve školních jídelnách, o zkoušení děvčat pouze učitelkami, oddělený tělocvik pro chlapce a dívky, až to skončí zákazem křížů ve třídách a nepovoleným vánočním stromem na náměstí jako v Bruselu.

Máme možnost se poučit z vývoje v Nizozemsku, Belgii, Švédsku, Německu... Pokud budeme otálet s opatřeními na přísnou kontrolu migrace, skončíme hůř než jmenované země, protože již nemáme ani minimální prostředky na ochranu obyvatel proti vlně nepřizpůsobivých příchozích.

Domnívám se, že aliance zemí proti imigrační politice Bruselu už vzniká, byť je to zatím na úrovni spolupracujících, většinou opozičních stran, například francouzská  Front National, rakouská FPÖ, které jsou si vědomy, kam Evropu Brusel vede. Nejde tedy pouze o země střední Evropy, ale i o některé země Západu, kde politici sbírají odvahu ozvat se proti diktátu Bruselu. Nejlepší obranou proti islamizaci naší země je důsledná propopulační politika, která dá mladým rodinám motivaci a jistotu potřebnou k založení rodin.

Pokud si ale máme vybrat pouze ze dvou variant, jestli islamizaci pod tlakem Bruselu, nebo se jí ubránit vystoupením z EU a získat samostatnost a nezávislost, jsem pro ukončení našeho členství v EU. Koneckonců pokud nedojde k přesunu rozsáhlých pravomocí z Bruselu na regiony, tak EU nepřežije, a protože si bruselští kapři rybník nevypustí, vidím další vývoj poměrně jasně.