Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Miroslavy Němcové, Jakuba Jandy, Martina Bursíka (z 4. 2.) + (z 2. 12.) (+ z 6. 10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Schwarzenberga (z 30. 1.), (z 3. 10.) + (ze 14. 8.), Ivana Gabala (+ 21. 11.), Karla Svobody, Marka Ženíška (z 26. 1.) (+ ze 14. 1.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25. 1.) (+ z 15. 1.) + (z 27. 8.),  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty, Romana Jocha (ze 14. 1.)  (+ 8. 12. + 11. 9.  +ze 7. 8.) Michaela Romancova (ze 7. 1.) (+ z 20. 8.), Tomáše Peszyńského, Miroslava Kalouska (z 6. 1.) (+ z 3. 12. + z 2. 10.), Mariana Jurečky, Jana Šinágla, Jiřího Wolfa, Martina Balcara, Jiřího Peheho (z 26. 11.) + (z 11. 9.) + (z 30. 7.), Jefima Fištejna, Jiřiny Šiklové (ze 14. 12.) (+ 22. 7.), Grigorije Paska (+ 21. 10.), Michaela Kocába (z 3. 12.) (+ z 8. 11.+ z 5. 7. a 15. 3.), Alexandra Vondry, Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22. 8. + z 1. 9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova, Václava Bartušky,  Karla Janečka, Pavla Žáčka (+ z 10. 9.), Jana Urbana, Daniely Kolářové, Petra Gazdíka, Alexandra Tomského (+ 2. část), Jiřího Peheho (z 11. 9.),  Jiřího Pospíšila, Přemysla Sobotky, Johna Boka, Petra Fialy, Maji Lutaj, Pavla Šafra, Františka Janoucha, Vladimíra Hanzela, českých umělců Zdeny Mašínové (z 21. 8.), Anatolije Lebeděva, Alexandra Kručinina, Milana Hulíka, Vladimíra Hučína, Jana Vidíma, Jaroslava Lobkowicze, Gabriely Peckové, Daniela Kroupy,   Františka Bublana, Marty Kubišové, Petry Procházkové, šéfky hnutí Femen, Zdeny Mašínové (z 21. 5.), Ondřeje Benešíka (+ z 23. 10.), či Džamily Stehlíkové (21. 11.)

Francouzský prezident Hollande a německá kancléřka Angela Merkelová chtějí předložit Moskvě plán na uklidnění situace na východě Ukrajiny, který má vycházet z minských dohod, ale má být aktualizován. Že s tímto přichází Francie a Německo, nemůže to znamenat určitý rozkol s USA? Tyto státy jsou prý zneklidněny možným dodáním amerických zbraní Ukrajině…

Myslím, že ten rozkol je patrný už nějakou dobu. Otázkou je, jestli Francie a Německo dokážou překročit vlastní stín - postoupily v postoji k Ukrajině tak daleko, že bude těžké najednou měnit pozici. Ale narůstá domácí tlak, zejména v Německu. A dodávky zbraní Ukrajině rozhodně nebudou populární. Ani Francie, ani Německo se k dodávkám zbraní nepřidají, v tom, pokud k tomu dojde, což je pravděpodobné, zůstanou USA samy - možná spolu s Polskem.

O co bude hrát Putin? O co mu jde? Bude chtít, aby byla oficiální demarkační linie posunuta, aby se kryla s územními zisky rebelů?

Role Putina se zveličuje. V otázce demarkační linie není tak důležité jeho přání, ale postoj rebelů - Porošenko s nimi nechce jednat a pokud s nimi jednat bude, bude to jen proto, že mu nic jiného nezbude. A divil bych se, kdyby mu rebelové ustoupili. Ti se již nespokojí s nějakým společným ukrajinským státem, ať už unitárním s autonomií pro východ, nebo s federálním. To již není po vládním bombardování a dvou milionech uprchlíků v táborech možné. Ani vojenská situace nenutí rebely, aby v tomto ustupovali. A pro permanentní řešení budou chtít celou rusky mluvící oblast, ne nějakou okamžitou, která vyplývá z dnešní nebo včerejší situace na frontě. To, že je dnes takováto situace, je výsledkem hromadících se chyb Západem podporovaného Kyjeva -  ještě na jaře minulého roku, po prezidentských volbách, byla autonomie vše, co rusky mluvící regiony požadovaly.

Porošenkova zpupnost v odmítnutí jednat a zahájení trestních operací, které se rychle změnily na občanskou válku, vyrobila z východních Ukrajinců separatisty. A teď nikdo neví, co s tím. A Putin to za ně vyřešit nemůže, dal jasně najevo, že o připojení východní Ukrajiny Rusko neuvažuje. A doma za rebely hovoří jejich představitelé - a pokud s nimi nebude Porošenko jednat, bude s nimi Porošenko válčit. A to mu zatím nejen nejde, ale ztrácí i doma, je každým dnem, o který se válka prodlužuje, slabší. Nepodařilo se mu ani po třech mobilizacích vybudovat bojeschopnou armádu, většinu bojů vedou stranické jednotky Pravého sektoru, Národní gardy a privátní bataliony oligarchů. A jejich vliv tím stále roste.

Znepokojující je i vývoj další, málo známé ozbrojené síly Pravého sektoru - takzvaných Dobrovolnických ukrajinských sborů (DUK). Ty právě vydaly svůj charter - uchází se o stejné zařazení systému obrany státu, jaké mají již dnes "Národní gardy", chtějí vládní podporu, zbraně a finance, ale chtějí přitom zůstat pod velením politicko-vojenské sekce Pravého sektoru. Ti jednat nechtějí a Porošenko je na ně krátký. A navíc je podporuje Porošenkův premiér a rival Jaceňuk. Nemá to Porošenko lehké.

Jaký vliv může mít mobilizace v "separatistických republikách“ a na Ukrajině? Nebo není francouzsko-německý návrh právě reakcí na obavy z eskalace konfliktu a jeho možného rozšíření?

Mobilizace nebude mít velký přímý vliv ani na jedné straně. Porošenkova mobilizace bude už čtvrtá během roku a bude stejně neúspěšná jako ty předešlé, obyvatelstvo západní Ukrajiny válčit se svými krajany nechce a ti, kdo chtějí, ti se přidávají k "Národním gardám" nebo k dobrovolnickým batalionům DUK. A na straně rebelů je to podobné, ti, kdo chtějí, již bojují. Přesto bych dával i tady lepší šanci rebelům - obyvatelům Novorossie dodává motivaci Porošenko, jak jsem už řekl, separatisty si přímo vyrábí.