Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Až na ty nejvýznamnější historické události se důležitost všeho ostatního ukáže až s odstupem. Pro mnoho zemí byl jistě nejsložitější od roku 1989, pro Českou republiku ale určitě ne. Ani jedna ze zmíněných věcí se nás bezprostředně nedotkla.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Odmítám tvrzení, že selhaly nějaké abstraktní evropské elity. Evropská unie, to jsou především její jednotlivé státy a jejich představitelé, jsme to i my a vedení našeho státu. Selhaly některé státy, zejména ty východoevropské, které si doposud z projektu sjednocené Evropy dokázaly zejména brát. Pokud ale měly ukázat, čím jsou schopny samy přispět, ukázalo se, že ta ochota je pryč. Bohužel západní země si to zapamatují, a jakmile budeme příště potřebovat pomoci my, třeba až Rusko zastaví plyn nebo napadne Pobaltí, jejich ochota pomáhat bude úměrná tomu, co jsme letos předvedli my.

V souvislosti s migrační krizí se i česká politická scéna začala polarizovat. Atmosféra posledních dní alespoň z hlediska médií působí tak, že každý v této zemi nenávidí Zemana, a to včetně premiéra republiky, který ho obvinil ze šíření nenávisti. Zeman prý rozděluje národ, spolčuje se s extremisty. Prožili jsme další „antizemanovský podzim“? A bude takové názorové rozdělení ve společnosti gradovat?

Jsem přesvědčen, že antizemanovská atmosféra se čím dál tím více bude měnit v konstruktivní hledání podpory pro jeho protikandidáta v dalších volbách. To je totiž jediný smysluplný způsob, jak s člověkem, jako je Zeman, komunikovat – postavit mu silnějšího protikandidáta a při dalších volbách se jej zbavit. To je úkol pro všechny demokratické strany, pravicové i levicové, ale také pro občanskou společnost či občany jako takové. Jsem přesvědčen, že po vzoru Andreje Kisky na Slovensku se takový kandidát najde mimo současnou politickou scénu.

To samé se podle mnohých dělo v celoevropském kontextu. Jako by se část Evropanů odklonila od dosavadních elitních politiků typu Merkelové nebo představitelů EU a přiklonila se k euroskeptickým a antiuprchlickým silám. Je to zdravý vývoj? Jde o reakci na konkrétní situaci, nebo na dlouhodobě neutěšený stav soužití menšin v Evropě s většinou? Objevují se též názory, že ke „krajní pravici“ se kloní lidé, kterým se zdá, že je přestala hájit běžná levice. Co na to vše říci a co v této souvislosti čekat příští rok?

Příliš voleb nás v roce 2016 nečeká, celostátní parlamentní volby budou v Evropě jen na Slovensku a v Litvě, takže volby nám žádnou konkrétnější odpověď o budoucnosti významných zemí, a tedy i dalším směřování Evropy, nedají (něco jiného jsou samozřejmě prezidentské volby v USA). Bylo by bláhové se domnívat, že se antiuprchlické tendence objevují z jiných důvodů než jako reakce na současnou situaci. Na druhou stranu, pozice Angely Merkelové a Německa jako celku je stále velmi silná, a to, že si z ní východní Evropa udělala hromosvod všeho, co se jí na EU nelíbí, její pozici příliš neohrožuje. Spíše naopak – to, že se země východní Evropy hodlají po vzoru orbánovského Maďarska více izolovat, znamená, že se de facto přibližují do ruské sféry vlivu. Já si myslím, že je stále v našem zájmu se orientovat na Západ než na Rusko a snažit se tam hrát aktivní roli.

Stabilitou Evropské unie zatřásla také dluhová krize v Řecku, kdy se rozhodovalo o jeho dalším působení v eurozóně. Výsledkem je, že Řecko obdrželo překlenovací úvěr, zůstává v eurozóně, zavádí reformy. Jak hodnotit tento stav?

Řecko bude potřebovat další pomoc, jinak se stane obrovským uprchlickým táborem. Může se nám to nelíbit, ale je to realita.

Jak se změnilo v uplynulém roce postavení Ruska ve světě a jak situaci ovlivnily nedávné události jako konflikt s Tureckem nebo bombardování cílů v Sýrii na radikály z Islámského státu?  

Nízké ceny ropy i evropské sankce ruské hospodářství citelně zasahují, je otázka, jak dlouho Rusku budou stačit na podobná dobrodružství peníze. Rusko a jeho vliv na Asada je jeden z klíčových faktorů uprchlické vlny v Evropě, stačilo by jediné rozhodnutí, po kterém by skončilo bombardování civilistů v Sýrii, a další tisíce lidí by neměly důvod prchat do Evropy.

Bývalý dlouholetý novinář Mladé fronty, odborník na rusko-ukrajinské vztahy i Francii, Milan Syruček uvedl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz: „Jsem vnitřně přesvědčen, že vlna uprchlíků nebyla živelná, ale byla to první etapa tohoto boje, za níž následovala druhá etapa, teroristické útoky. Poté může přijít třetí etapa, která zasáhne třeba i USA; to zase z hlediska mocenské pozice. Je to tedy ideologický boj, který nepotřebuje sofistikované zbraně, ale fanatiky.“ Co si o takovéto klasifikaci myslíte?

Že to je asi desátá konspirační teorie, kterou jsem na toto téma slyšel nebo četl.

Abychom ekonomická témata pojali šířeji... Probouzejí se ve stínu migrační krize nadějně ekonomiky EU a USA, nebo stále směřujeme ke strukturálnímu průšvihu – útěk pracovních míst na Východ, další ztráty díky robotizaci a automatizaci, snižování životní úrovně, zadlužení…

Každý rok je teplejší než ten předchozí, a je to vidět i v našich zeměpisných šířkách, takže bez ohledu na automatizaci či zadlužení je dopad klimatických změn klíčovým faktorem naší budoucnosti. Nejenže ovlivní naše životy přímo v podobě sucha či změn prostředí přímo u nás, ale díky globální změně klimatu se na cestu budou z neúrodných a suchých oblastí dávat další uprchlíci. Voda se pak může stát dalším zdrojem, o který se povedou konflikty a samozřejmě – náš podíl (myšleno západní civilizace) na celé situaci je zásadní. Naše závislost na ropě a zemním plynu posiluje nedemokratické režimy v Rusku nebo Saúdské Arábii.

Po ekonomické stránce prý předbíhá Spojené státy Čína. Například podle politologa Oskara Krejčího: „... je střídání hegemona nejcitlivějším obdobím v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka.“ Jak se ekonomická síla či slabost Spojených států mohou projevit na mezinárodních vztazích?

Čína bude mít co dělat, aby se jí díky abnormálnímu znečištění prostředí nezačalo bouřit vlastní obyvatelstvo. Panu Krejčímu by možná takový svět, ve kterém by Čína byla hegemonem, vyhovoval podobně jako kruhům kolem prezidenta Zemana. Ekonomický výkon na obyvatele je v USA stále čtyřikrát vyšší než v Číně.

Jak moc ovlivní globální vývoj výsledky, ale i průběh a předvolební kampaň prezidentských voleb ve Spojených státech amerických? Vyhraje „normální“ kandidát, nebo třeba Donald Trump či Bernie Sanders?

Bernie Sanders by v evropských měřítkách byl naprosto normální kandidát, to jen na okraj. Jinak ale se domnívám, že vyhraje zástupce demokratů a pozice USA se příliš nezmění.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

S migrační krizí si budeme muset poradit, jen to bude jinou formou, než si mnozí představují. Je v našem vlastním zájmu, abychom tu věc měli pod kontrolou, než abychom se neustále tvářili, že problém neexistuje, a potom se dočkali nějakého nemilého překvapení.

Kdo se stal z vašeho pohledu nejvýraznější figurou české politické scény a proč? Do jaké míry splnili očekávání, anebo naopak zklamali prezident Miloš Zeman, Andrej Babiš, Bohuslav Sobotka, Miroslav Kalousek?

Nejvíce zklamal Andrej Babiš svým lavírováním podle toho, kam vane názor průzkumů veřejného mínění. Jiří Paroubek má zdatného nástupce.

Kdo na politické scéně příští rok posílí, kdo propadne? Ať už díky krajským volbám nebo případným otřesům ve vládní koalici či vývoji ve světě? Babiš, ČSSD, komunisté a radikální levice, protievropská a protiimigrační pravice (která?), proevropská pravice, někdo jiný…?

To je otázka pro politology a komentátory, já se jako člen vedení Strany zelených budu snažit pracovat na tom, aby se naše působení na krajích a v Senátu rozšiřovalo.

Nejmenovaní politici a publicisté nás straší, že nám, Čechům, hrozí ztráta svobody. Prstem ukazují zejména na Andreje Babiše. Přiblíží se příští rok cosi takového?

Nejraději bych byl, aby nám „hrozila“ ztráta těch, kteří straší. Protože jestli nás něco připravuje o svobodu, je to strach – a to nejen ten, který vyvolávají teroristé, ale i ten, který vyvolávají a šíří naši politici včetně Andreje Babiše.

Čas od času padne termín „válka“. Ať už světová nebo lokální. Slýchali jsme, že Rusko může napadnout Pobaltí. Amerika Rusko. Čína Ameriku. Amerika Čínu. Írán Izrael. Izrael Írán… Přiblíží se na základě dějů příštího roku něco z toho?

Zcela jistě se přiblíží další oteplení mnoha částí Země, na to ani války nepotřebujeme. Vše ostatní je věštění.
 

• Přečtěte si i další bilanční rozhovory roku 2015 ZDE